Přání všem

Jsem připravená i na hladomor.

Ježíšek přišel pod náš stromeček značně obtěžkán. Přinesl věci praktické, jako jsou pánve s keramickým povrchem, polštářky z paměťové pěny, spoustu dobrot na mlsání, všechno, co mám ráda. A taky jedno mimořádné překvapení bylo mezi dárky. Nikdy bych nevěřila, že něco takového kdy pozřu. Vnučka mě asi chtěla otestovat a napsala Ježíškovi o tuto pochoutku.

Nevěříte vlastním očím? Ani já jsem nemohla uvěřit. Nechtěla jsem urazit ani vnučku, ani Ježíška a tak jsem, sice s odporem, ale přece jen ochutnala.Čekala jsem, že to žaludek neunese, ale kupodivu se nevzpouzel a moje chuťové pohárky naznaly, že je to nejen poživatelné, ale dokonce dobré a řekly si o dalšího červíka. Nejspíš jsem se stala fanouškem této poživatiny.

Když jsem si odmyslela co jím, musím říct, že už se nebojím toho, čím nám vyhrožují, že nebude co jíst a dojde na tyto proteiny.

Když jsem několikrát viděla v televizi jak takové červíky připravují na pánvi, děsila jsem se, že bych to někdy měla pozřít. Vždycky jsem si myslela, že to nikdy nepolknu a raději umřu hlady. Po dnešku už se neděsím. Mám ještě další pytlíky s různými příchutěmi a už se těším, až i ty ochutnám. Prostě, nikdy neříkej nikdy.

Vánoce

Přeji všem přátelům a návštěvníkům mých stránek krásné a ničím nerušené Vánoce.

Předvánoční

Advent už je v plném proudu, jen já nestíhám tak, jak bych měla. Teprve dnes jsem zavěsila na dveře mé oblíbené ramínko ozdobené větvičkami z tůjky a pár drobnostmi. Vyrobila jsem vánoční čokoládový likér na který jsem se taky chystala už týden. Přišla mi do toho návštěva lékaře v Brně a to je půl dne časové ztráty. Taky si Sára zlomila prst na levé přední tlapce a to bylo zase nedělní odpoledne na vaterině ve Vyškově. Rentgen ukázal zlomený vnější prst. Marod polehává, pospává, je trochu utlumená léky od bolesti, ale jak cvakne lednička, už je o třech nožkách v kuchyni. Takhle hodná už dlouho nebyla. Dnes mě čeká čištění lednice, zpracování bílků na chlebíček a pak se uvidí na co ještě zbude čas. Večer mám naplánovanou holičku a tím dnešní maraton ukončím. S pečením začnu až po víkendu. Zatím dělám soupis všeho potřebného, ale letos to nebudu přehánět. Jen pár kousků toho, co u nás nejvíc frčí. Děcka si hlídají tajli a my s manželem, jako diabetici, to taky nemáme zapotřebí. Nevím jak daleko jste s přípravami na Vánoce vy, ale mně se ještě žádný rok nepodařilo mít všechno hotové před začátkem Adventu. Nějaký relax a klidné posezení v usebrání se u mně nehrozí. Jsem stále pomalejší a stejně večer padám na ústa. Tak ještě přidám trochu dokumentace a jdu pokračovat v krasojízdě. Dnes bude k obědu zelňačka a tak jdu na ni.