pátek 26. února 2010

Chcete soutěžit?

Dnes jsem přemýšlela o tom, že jsem vám už dlouho neudělala žádnou soutěž.Takže na březen chystám fotosoutěž s tématem "První jarní květy". A protože ta letošní zima se vleče a ne všude už něco kvete, termín k zaslání fotek odložíme na 19. března a soutěžit začneme na první jarní den. Fotografie zasílejte na moji adresu yorga@seznam.cz Fotografie neupravujte a nepište na ně jména, protože soutěž bude opět anonymní. Tak foťáky nažhavit a hurá do přírody!
S touto fotkou jsem před časem vyhrála soutěž na nějakém blogu.

středa 24. února 2010

Tání

Nejdříve vám chci poděkovat za účast v anketě a za vaše milé komentáře. Takže děkuji. I dnes je docela teplo a občas vykoukne i sluníčko. Sníh pomalu odtává a všude teče voda. Na rozdíl od nižších poloh, kde už začínají kvést sněženky a krokusy, u nás jsou cibulky stále pěkně ukryté pod sněhem. Sníh ale není nic moc. Kampak se poděla ta jeho bílá barva? Najednou je špinavý a jak leze dolů odhalují se různé nešvary. U nás například nedopalky cigaret. I vnuk se ráno zastyděl a rychle je všechny vysbíral a hodil do popelnice. Koneckonců byly jeho i když se mu zdálo, že to není možné aby byly všechny od něho a že je sem asi nanosili ptáci...Toto vysvětlení ho napadlo na základě našeho pozorování. U nás jsme nekuřáci a tak chlapeček chodí kouřit na dvorek. Všimli jsme si, že nedopalky z popelníku do rána někam zmizí. Ať jsme dumali jak chtěli, nemohli jsme nic vydumat.Dokonce jsme kolem popelníku nasypali mouku v naději, že uvidíme kdo k popelníku v noci přijde a špačky odnese. Stopy tam byly, ale zcela nečitelné. I nadále nám tato záhada zůstává neobjasněná. Já si myslím, že nějaká tabáku chtivá myška si je nanosila do pelechu.

No a teď jak to vypadá na našem dvorku.

Chodníček je jeden kus ledu, jen tam, kam proniká sluníčko jsou vidět ostrůvky dlažby.
A tady pod sněhem dřímají sněženky, tulipány a krokusy. Zdá se, že se jejich květů hned tak nedočkám.

pondělí 22. února 2010

Malý soukromý průzkum

Podle toho co ukazuje počítadlo bývá zde návštěvnost dost vysoká. Během dne sem zabloudí kolem 400 návštěvníků. Ve statistikách vidím, které rubriky jsou nejnavštěvovanější a o mnohém vypovídají i komentáře k jednotlivým článků. Ne každý návštěvník však je psavec a tak ani komentář nezanechá. Proto jsem si dovolila vás obtěžovat touto anketou. Ráda bych věděla, jestli i přes to, že jste nenašli to, co jste chtěli vás můj blog něčím zaujal a zdrželi jste se na něm aspoň chvíli.
Anketa se ukáže po kliknutí na komentáře. V komentáři můžete napsat jestli chodíte cíleně, nebo jste zde náhodou.

neděle 21. února 2010

Háčkovaná slepička.

Dnes bylo krásně. Svítilo sluníčko a sníh spolehlivě odtával. I přes to krásné počasí jsem zkoušela podle popisu uháčkovat slepici. Spíš hodně malou slepičku o rozměrech 6x5 cm. Aby byla větší, budu muset použít vlnu. Příze je příliš tenká. Mohla bych taky háčkovat z dvojité příze. Vyzkouším to.
Při včerejším hokeji jsem uháčkovala první slepičce kamarádku a tak ji sem přidávám.

sobota 20. února 2010

Čerti se žení

Navzdory mému jarnímu kabátku se od rána čerti žení. Vítr, sníh a to, co během včerejška odtálo, je tady zase.
Včera večer modré autíčko je dnes opět zasněžené. A silnice večer zcela bez sněhu vypadá jak vypadá. Nový sníh je mokrý a tak předpokládám, že v nižších polohách prší.

čtvrtek 18. února 2010

Nové dečky

Dokončeno, naškrobeno a vyfoceno. Konečně.

První dečka má průměr 70cm a je háčkovaná z příze Monika - spotřeba téměř dvě přadena. Háček č.8. Ta mi dala hodně práce.
Tato dečka je rovněž háčkovaná z příze Monika, háček č.8, spotřeba asi 1/3 klubka. Na klubíčku je cca 550m bavlněné příze.
Obháčkovaná husí vejce. tady musí skořápka zůstat, protože je tak tuhá, že by nešla vyklepat.
Obháčkovaná slepičí vejce. Po naškrobení je dstraněná skořápka.
Když jsem navštívila webové stránky Niťárny v České Třebové a uviděla tu pestrou škálu barev, zamilovala jsem se do příze Monika a moc ráda z ní dělám.

středa 17. února 2010

Konec béžové

Změna kabátku by měla evokovat příchod jara. V skrytu duše doufám, že pomalu začne tát sníh a slunečných dní bude přibývat.
Rozkvetou krokusy, tulipány
a hned bude na světě veseleji. Myslím, že po letošní vytrvalé zimě to všichni přivítáme.

úterý 16. února 2010

Leonka



Dnes jsem zkusila vyfotit Leonku. Asi neměla náladu a nechtěla se nechat vyndat z terária. Syčela a pouštěla na mě hrůzu. Nakonec pár fotek přece jen vyšlo.

neděle 14. února 2010

Ztracený blog

Nevím co se přihodilo. Nejdříve jsem si myslela, že blog, na který jsem ráda chodila byl zrušen nedopatřením a že se zase rychle objeví. Zatím se tak nestalo. Proč, to je mi záhadou. Blog, který postrádám www.sagitarius.blog.cz patřil ženě, která se podepisovala Eva* a moc pěkně fotila. Na jejím blogu se scházelo hodně lidí a probíhaly tam i velmi dlouhé diskuse. Myslím, že nejsem jediná komu chybí. Pochopila bych, kdyby už ji vedení blogu přestalo bavit a nepokračovala ve vkládání nových článků, ale myslím, že by ho jen tak lehce nezrušila. Stále mi to vrtá hlavou... škoda, že se tak náhle odmlčela.

sobota 13. února 2010

Vybírám pro sebe i pro vás

Rita Pavone byla také miláčkem posluchačů.

Rita Pavone se narodila 23.srpna.1945 v Turině v Itálii. Italská zpěvačka a herečka byla jednou z prvních hvězd italské populární hudby 60. let 20. století, která posluchače a diváky zaujala především svým velkým temperamentem a mladistvou rozpustilostí. Úspěšně vystupovala i mimo Itálii např. v Německu či v USA.
Od konce 70. let její popularita a pěvecká aktivita postupně klesla až na mnimum, později se věnovala také práci herečky a stáhla se částečně do soukromí.





To byla pěkná móda. A Ritě moc slušela. Co říkáte?


I to je Rita Pavone jen o něco později. Už to není ten rozverný žabec, ale temperament ji zůstal.

čtvrtek 11. února 2010

Víte z čeho jsou?

Moje virtuální kamarádka Zdenka"ren" mi mailem poslala obrázek růží, za což ji děkuji. Mám k tomu i popis jak je vyrobit a z čeho. Nebude to asi těžké uhodnout, ale přesto vám je předkládám jako hádanku. Původně jsem si myslela, že s nimi ohromím moji vnučku, která měla přijet na víkend. Kvůli tomu hnusnému počasí se návštěva odkládá. Tak vás asi neohromím, ale nabízím k hádání a třeba i k napodobení mého výtvoru. Pokud bude zájem, přepošlu mailem postup.
Tyto růžičky mi stály modelem. Nevím kdo je vyrobil, ale vypadají jako živé.

Co o Slovanech napsali...

A. Mucha - Slovanská epopej - Slované v pravlasti



Že jsou Slované holubičím národem napsal v 17.století Jan Ámos Komenský. Ale první zmínky o Slovanech nejsou tak příznivé. První zmínka se vyskytuje v 6.století n.l. ve spisku významného byzantského historika Prokopia z Kaisareie. Píše se tam : "Vtrhli k nám z východních stepí, jsou barbarští, nízkých mravů...Ale je jich příliš mnoho...Stále a stále se na nás valí jejich nekonečné hordy!"
Staré germánské písemnosti vykreslují Slovany jako lid zdravý, otužilý se silným tělem vyznačující se světlou barvou pleti, s očima posazenýma daleko od sebe a se znatelně širší lebkou.
Arabští cestovatelé popisují Slovany poněkud jinak. "Vynikají rusými vlasy, růžovou pletí a nevídanou silou," píší o Slovanech východního kmene, který dostal jméno právě podle své kštice - Rusové.
Arabský cestovatel Ibrahim ibn Jakub v 10. století dodává k našim předkům tolik: "Češi jsou na rozdíl od ostatních soukmenovců vlasu kaštanové barvy...Slovanky jsou nebesky krásné a jejich muži si to uvědomují... Jejich žárlivé scény nemají ve mně známých krajích obdoby...."

Naši slovanští předkové byli možná barbarští, neotesaní a krvelační, ale byli také nápadití a mazaní. Svědčí o tom jeden příběh z roku 615, kdy Slované čelili posměškům franského knížete Ologara. Ten se Slovanům vysmíval slovy:" Jste zbabělci, ustrašení zbabělci!" Smích ho však brzy přešel. Za pár dní dostal podivné dary - ptáka, myš, žábu a pět otrávených šípů. Vyložil si to po svém. Ustrašená myš - to je Slovan, žába představuje bohaté vody, které mu Slované chtějí přenechat. Pták podle Ologara symbolizuje poselství a s šípy si hlavu vůbec nelámal. Namlouval si, že se mu Slované dobrovolně odevzdávají. Následujícího dne Ologar na Slovany schované v české kotlině zaútočil. Byl brutálně zabit a proto se nedozvěděl pravý smysl zaslaných symbolů. Ten totiž zněl: "Jestli se neproměníte v ptáky a nevyletíte k nebi, anebo se nestanete myšmi a nezalezete pod zem, nebo se z vás nestanou žáby a neodskáčete do močálů, nikdy se nevrátíte domů, protože našich pět pokrevních rodů se spojí a zasáhne vás jako otrávené střely."

Tak to je jen část vybraná z článku, který jsem si o Slovanech přečetla v časopisu History revue. Ráda si v něm listuji a vracím se i ke starším číslům. Historie je zde popisována zábavnějším způsobem než v učebnicích.

pondělí 1. února 2010

Štupování

Klidně bych toto slovo mohla dát do hádanek. Myslím, že by uhodla jen starší generace a to ještě moravská. Toto téma navodila Hadimrška v komentáři a když jsem se nad tím zamyslela, řekla jsem si že sem dám anketu s tímto tématem, protože už dlouho jsem žádnou anketu nepřidala. Tak tedy po pravdě napište, jestli znáte výraz štupování a co víc, jestli ještě štupujete nebo látáte. To bych tedy ráda věděla.


Anketu najdete po kliknutí na komentář.

Včera a dnes na západě

Už mám té zimy dost a tak už ji ani nefotím. Včera před večerem, když jsem vyhlížela vnuka až se vrátí z práce se mi naskytl tento pohled a tak jsem ho blikla. Sluníčko se chystalo do hajan a obloha se krásně zbarvila do ruda. Skoro jako "Rudá záře nad Kladnem". Pamětníci znají tuto povinnou četbu. Ale s tím krásným západem slunce nemá kniha nic společného.Je zvláštní, že na fotce to tak úchvatně nevypadá, ale byla to opravdu nevšední scenérie, která se mi naskytla.





Jiný pohled na západní oblohu jsem zachytila dnes ráno, když jsem vypravovala manžela a vnuka do práce. Na západní obloze byl ještě vidět měsíc mezi stromy. Taky to ve skutečnosti vypadalo líp, než na fotce. Jinak bych se nenamáhala ještě v noční košili vylezt na zamrzlý dvorek.





Dnes ráno bylo -6°C.

Loučení..-

 Je to pár dní, co jsme se rozloučili s naší milovanou bíglí holčičkou Sárou a stále ji všude vidím a slyším její tlapičky klapat po dlažbě....