středa 29. ledna 2014

Háčkománie

Kdyby nebylo mé posedlosti háčkováním, neměla bych ani o čem psát. Počasí rozhodně není inspirující, stejně jako smutná zahrada pocukrovaná sněhem. Navíc zima. Tak co jiného, než dát volný prostor svému největšímu koni. Filetovou dečku jsem odložila a pustila jsem se do příprav na jarní setkání Ženského klubu a na pomlázku pro mé velikonoční koledníky. Zatím toho moc není, ale aspoň něco vám ukážu. Ty barevné zajíčkové dečky mám v plánu udělat ještě v dalších barvách. Jsou takové vesele jarní.
Dečky jsou háčkované z Moniky, háčkem č.2 a po vypnutí mají v průměru 34 cm.
Bude ještě světle žlutá, fialková, růžová a modrá. Napadlo mě, že by to mohlo být i prostírání na velikonoční stůl. A kdo má rád barevnost, může to být celá souprava, pro šest osob. Každý si vybere svoji barvu a nebudou se hádat, kdo komu pokecal prostírání třeba kečupem.





A jeden skřítek "Ospálek"


pondělí 27. ledna 2014

Nejsou všechna rána stejná

Včerejší a dnešní fotografie z probouzení naší vísky do mrazivého rána. Troška sněhu a pořádný mráz. Včera krásně jasno, dnes už pod mrakem. Ranní obloha focená zhruba ve stejnou dobu, jen s jednodenním odstupem.

Obloha včerejší.





A takové ráno nás čekalo dnes.





Sára vstává pravidelně v 7.30 a to už, pokud není něco mimořádného je budíček i pro nás. Já jsem podvakrát vzala do ruky foťák, abych to ráno zvěčnila.

středa 22. ledna 2014

Paní

Vkráčela po špičkách, lehounce našlapovala a nechávala za sebou sotva patrné stopy. To bylo předevčírem. Včera ji už doprovázel chlad a její stopa už byla zřetelnější.Zdálo se, že její chatrný šat bude rozmetán a rozpuštěn, ale nestalo se tak. Do rána přituhlo a ty chatrné šatičky zůstaly. Ano míníte dobře. Vešla paní zima. Zatím nesměle, ale je tady. Konečně, protože příroda už je tak zblblá, že kdoulovec před domem už rozvinul své drobné lístky a kdyby nepřišla včas a nechala ještě týden řádit to jaro nejaro, tak snad by i rozkvetl.
Předevčírem to za oknem vypadalo takhle.


Včera a dnes.




Možná, že to dřevo budeme ještě letos potřebovat.

neděle 12. ledna 2014

Dečka č.121


Další z řady deček jsem dodělala dnes. Přízi Monika jsem si natolik oblíbila, že i tato dečka je uháčkovaná z této 100% bavlněné příze. Háčkovala jsem kovovým háčkem č.2 a dečka má průměr 41cm.

pátek 10. ledna 2014

Změna je život..

Včera, v nočních hodinách jsem dostala nápad na změnu. Ano, s novým rokem jsem oblékla svému blogu nový kabátek. Žádná předsevzetí jsem si nedala, ale kabátky budu měnit asi každoročně a malé změny budou nastávat i se střídáním ročních období. Proto se nelekejte, že jste při hledání mého blogu zabloudili. Změny mám ráda, stereotypy mě unavují.

A teď z jiného soudku. Dostala jsem dotaz co s amarylisem v tuto dobu. Ta otázka mě nakopla, protože při tom letošním neobvyklém počasí jsem na svoje amarylisy zapomněla a teprve včera jsem je vytáhla na světlo boží. Chudinky. Listy jsou už dlouhé a nedostatkem světla vycmrndlé. No doufám, že se na okně dají rychle dohromady. Náznak na květ u jednoho je, tak doufám, že se nic nepřihodí a vykvete.Ty další dvě cibule jsou ještě slaboučké, od nich se nedá nic očekávat.



Vidíte, jak to vypadá za oknem ? Dnes je jasná obloha, svítí sluníčko a je teplo. Vůbec to nevypadá na leden. Kdoví, jak se s tím příroda srovná. Já se s tím srovnávám docela dobře, klouzačky nemusím a hory sněhu odhazovat taky ne. Takže já se nezlobím, ale dobré to jistě není. Co to udělá s úrodou, ví trochu odborníci na zemědělství a Pán Bůh.

úterý 7. ledna 2014

Kočka je hotová

Kočička je na světě a já se vám musím k něčemu přiznat. Je celá šitá ručně. Byla jsem totiž líná kvůli jedné kočce vytahovat "šicinu".
Proto to tak dlouho trvalo, ale až si příště najdu čas, vytáhnu ji, a koček ušiju víc najednou, aby to stálo za to. Jako dáreček je to báječný nápad. Jen si musím nejdřív objednat duté vlákno. Dost jsem ho spotřebovala a neměla bych na svoje malá zvířátka . Za tři měsíce máme Velikonoce a to se taky přiblíží termín dalšího setkání šikulek z Ženského klubu a tak už přestanu tvořit jen tak, a musím se zaměřit na Velikonoce. Tak teď ta moje kočka.




Na první pokus snad dobré, příští už budou jistě o něco lepší. Materiál vyhovoval maximálně. Nevím, jestli s plátýnkem se bude pracovat stejně dobře. Tohle je úplet, který na líci vypadá jako samet.

pondělí 6. ledna 2014

Dečka č.120

Další v řadě objednaných deček je dečka č.120.
Opět je uháčkovaná z příze Monika, háčkem č.2 a v průměru měří 44 cm. O předlohu si opět můžete napsat stejně, jako o předlohu na dečku č. 119.



Na krátký čas odkládám háček a přízi a pokusím se ušít kočku, na kterou jsem dostala střih od Květy. Jsem zvědavá jak se s tím poperu. Pokud bude poznat co to je, určitě se pochlubím.

sobota 4. ledna 2014

Dečka č.119

Nový rok nezačal právě nejlíp. Skočila na mě viróza, ale jednu výhodu to mělo. Díky ní jsem dodělala jednu z objednaných deček a rozdělanou mám další. Tato dečka má rozměr 55 cm x 34 cm a je uháčkovaná z příze Monika, háčkem č.2.


Náš papoušek zpěvavý

18. srpna 2012, přinesl vnuk papouška zpěvavého. Jak už jsem tehdy v článku psala, Míša ho dostal od chovatele, jako krmení pro hada. Papoušek jako holátko vypadl z hnízda a polámal si křídlo. Pro chovatele bezcenný pták, protože do chovu se nehodil. Měla to být podle chovatele samička a tak jsme ji dali jméno Matylda. Jak papoušek rostl, bylo stále víc jasnější, podle vnějších znaků, že to bude kluk. Má nad ocáskem rudé peří, které samičky nemají. Je to krasavec. Fotku z doby, kdy jsme ho měli ještě ve staré, vypůjčené kleci můžete porovnat s posledním focením tohoto krasavce, kterému nakonec říkáme Hugo.







Je to krásný zpěváček.

středa 1. ledna 2014

Silvestr trochu jinak

Poslední den v roce jsem neměla ráda nikdy. Nemám ráda mumraje a nikdy jsem ani ráda neměla. Ani jako mladá. Od té doby, co je u nás povoleno odstřelovat rachejtle, mám k tomuto dni ještě větší odpor. Když byla vnoučata malá, trávila u nás Silvestra, aby rodiče mohli jít na nějaký candrbál, dělala jsem odstřelovače rachejtlí já. Můj muž měl strach, že se nám něco stane a tak to vždycky obrblal. Jenže co chcete dělat s dětmi, když je to tak lákalo. Tak jsem se obětovala, aby některému z nich náhodou nechyběl po Silvestru prst, nebo ještě něco horšího. Teď s námi vnoučata Silvestra netráví, jelikož jsou dospělá. O to větší mám o ně strach, protože už je nemám pod kontrolou. Ale zpět k tomu dnešnímu, dnes už loňskému Silvestru. Protože máme Sáru, o půlnoci se s ní sdrtžuji doma. Jenže naš pejsek je podivná nátura. Letos už byl jeden velký ohňostroj hned jak se setmělo. Sára spala, ale jak slyšela petardy, jala se štěkat a než by někam zalezla, domáhala se otevření dveří na balkon. Tak byla zvědavá, co se venku děje. Ohňostroj bylo jen trochu vidět, ale rány byly pořádně slyšet. Nakonec se Sára znechuceně vrátila domů a znovu ulehla. Asi to nepovažovala za pozoruhodné a zřejmě byla zklamaná. Asi si od toho randálu slibovala víc a tak o půlnočním ohňostroji se už nevzrušovala a spala jako dudek. A můj Silvestr? Už ve 22 hodin jsem šla na kutě a vzbudily mě až naše děti s půlnočními telefonními přáníčky všeho nejlepšího. Právě tak akorát na přípitek a šupky hupky znovu do vyhřátého pelíšku. Tak to byl můj Silvestr.
Doufám, že jsme dnešního rána všichni vykročili do nového roku tou správnou nohou a že ten letošní rok bude pro všechny lepší, než ten minulý.

Smutný den...

 Dnešní den se stal černým. Odešel náš parťák a mazlíček Sára. Její nemocné srdíčko vypovědělo službu ve dvě hodiny odpoledne, krátce po náv...