Horké dny plné slunce neberou konce. Jsem z těch veder unavená a nejinak jsou na tom i muškáty na balkoně, na které pálí slunce od rána do večera. Ani zahrádka není to, co bývala jiná léta. Všechno rychle dozrává a co se urodilo je potřeba zpracovat. Byla jsem utrmácená ze zavařování okurek ale to byla brnkačka proti tomu, co mě čeká teď. Vedro nevedro, je potřeba zpracovat rajčata, papriky a další produkty, které nesnesou další odkládání. Rajčata praskají a tak na zítřek mám v plánu udělat směs na topinky a omáčku na těstoviny. V garáži na mě čeká veliká dýně. Ta ale není na pořadu dne, může ještě pár dní počkat a protože o kompot u nás nikdo moc nestojí, bude se kandovat. Ovoce letos moc není. Na jaře toho dost pomrzlo a tak jsem byla ráda, že jsem dostala nabídku broskví. Ty jdou u nás taky nejlíp na odbyt a krásné třešně nám darovala švagrová a tak ty jsou taky zavařené . Ty mám ráda hlavně já. Možná budou nějaká jablíčka a to bude nejspíš všechno. Nejsou ani švestky. Byla jsem ráda, že jsem jich dostala pár na koláčky ( rozuměj švestkové knedlíky z bramborového těsta). Na to, že bylo tolik slunce, jsou mizerné i ostružiny. Moc nenarostly i když jich bylo hodně ale chybí vláha. A taky nejsou moc sladké ale šest skleniček ostružinového rosolu mám. Morava letos moc vody zhůry nedostala a tak teď vyhlížím každý den nějakou kapku deště. Stačil by správný zahradnický déšť, jen ne nějaké hrůzy ale vyhlížím marně. Udělala jsme pár fotek v kuchyni i v zahrádce, tak se s vámi o ně podělím. Nejdříve to zavařování.
Rosol z ostružin.
A na závěr jedna otázka. Taky máte letos tolik much? U nás už jsme spálili několik černých mucholapek a stále to nebere konec. Lapáme je na mucholapky i v obýváku, v ložnici a všude, kde se dá mucholapka zavěsit. Nejhorší je to ráno, když vás probudí drzačka, která se chce uvelebit na vašem obličeji.
