úterý 23. července 2019

Hrnkové knedlíky

Dnes jsem se přesvědčila, že je třeba občas se podívat do receptů na internetu. Houskové knedlíky většinou kupuji v blízké restauraci, protože je mají výborné a mně se s nimi nechce piplat. Dnešek byl poněkud jiný. Manžel včera našel trochu hub na omáčku. Proti zvyklostem, jsem použila i růžovku, což nikdy nedělám. Ono těch hub vhodných do omáčky bylo jen pár, byť pro nás dva by to mohlo stačit. Ale problém byl někde jinde. Dnes se v hospodě knedlíky na prodej mimo podnik nevařily a tak došlo na hrnkové. Už jsem je dlouho nedělala a tak jsem si recept potřebovala osvěžit. Přitom jsem narazila na výbornou pomůcku a taky obměnu mého receptu. Dělávám je s práškem do pečiva, ale tady byl recept se sušeným droždím. A protože mám ráda změnu, vyzkoušela jsem je. Takže recept:

1 hrnek hrubé mouky (neměla jsem, tak jsem dala polohrubou)
1 hrnek mléka
1 rohlík nakrájený na kostičky
1 káv. lžička sušeného droždí
2 vejce
špetka soli
4 kolečka debrecinky nakrájené na drobné čtverečky
tři snítky petrželky

Všechno spolu zamíchat a nedělala jsem ani z bílků sníh. Jen jsem hnětačem všechno dobře promíchala. A teď přijde ta vychytávka. Do hrnku vložit malý mikrotenový sáček, do něho nalít těsto asi dva cm od okraje hrnku. Naplněné hrnečky vložit do hrnce s vodou a přikryté pokličkou vařit 20 - 25 minut. Kontrolujeme špejlí, jestli máme hotovo. Knedlík se nesmí nalepit na špejli. Ale to zkušeným kuchařkám nemusím psát. V čem spatřuji tu vychytávku? No přece v tom, že nemusím pracně dolovat hotový knedlík z hrnečku, který jsem sice pořádně vytřela sádlem, ale nijak mně to nepomohlo, protože jsem knedlík musela pracně vydloubat a zuřila jsem u toho. Následně další problém, umýt hrnky a nalepeným těstem. Dnes jsem krásně vytáhla sáček i s knedlíkem, ten jsem ze sáčku krásně vyloupla a hrneček zůstal čistý. Takže kdo tuto fintu neznal stejně jako já, doporučuji vyzkoušet. Taky jsem nikdy do těsta nedávala uzeninu ani petrželku a čekala jsem co můj konzervativní manžel na knedlík řekne. Kupodivu nic a prý "dobrý". Omáčka tradičně vynikající. A tak to vypadalo. Mohlo tam té petrželky být trochu víc.




Velmi jemný knedlík.

neděle 21. července 2019

Narozeninově

Letošní narozeniny se poněkud protáhly. Gratulanti se trousili od třináctého až do dneška. Všichni jsou v pracovním procesu a tedy zaneprázdněni. Ale nevadí, hlavně, že jsme se sešli. Takže dnešním dnem jsem dooslavovala a za rok znovu, pokud budu mít štěstí a dožiju se jich. Dostala jsem krásné květiny, šampíčko, olivy, oříšky, andělíčka strážníčka, prostě všechno, co mám ráda. I moji oblíbenou vůni Pret a Porter. Taky jsem se dnes vydala na kratičkou obchůzku zahradou, abych se přesvědčila, že se nic nezměnilo, že naše zahrada je stále zarostlá plevelem, ale taky jsem zjistila, že manžel se vzorně stará o hortenzie, čímž je mu plevel odpuštěn. Přihnojil je několikrát a je to na nich znát. Když lamentuji nad divokostí naší zahrady, říká, že je to zahrada anglická a tam to tak má být. No co mu na to říct, když nevím, jak taková anglická zahrada ve skutečnosti vypadá. Ale protože mu nemůžu pomáhat, musím se s takovým vysvětlením smířit. Tak se neděste, když vedle rozkvetlých hortenzií spatříte taky lebedu. A tak teď trocha té zahradní poezie.


Snad stokrát Sárou vyhrabaná hortenzie, která díky těm Sářiným útokům asi nikdy nenaroste, ale konečně letos kvete.


Naštěstí mám ještě dvě a ty jsou mocné.


Kopretiny nikdy nezklamou. Ty krásně kvetou každý rok.

Klematis stále ještě krásně kvete.
Dobromysl je všude, kam oko pohlédne. Je to pastva pro včeličky a na tu se nesmí nikdo ani škaredě podívat, natož aby ji vytrhal.


Všechno mé konání v zahrádce sledovala Sára. Co kdybych sebou někde praštila? Musela by zavolat o pomoc.



A teď ty nádherné květiny a některé praktické dárky.















Tak to je pro dnešek vše. Prožijte krásný zbytek neděle, doufám, že je u vás taky hezky. U nás se dvakrát přehnala bouřka s vydatným deštěm a teď je jasno a příjemné teplo. To mají zahradníci rádi.

pondělí 15. července 2019

Naše hospodaření

Kačenky mají 11 týdnů a pomalu se blíží jatečné váze. Aby to tak bylo je třeba je ještě týden intenzivně krmit. Holky jsou vzorné , chutná jim a korýtko mají stále vymetené. Manžel chodí s krmením v jednom kuse.
Už začalo to období, které nemám ráda. Zavařování všeho, co zahrada vydá. Zatím jsou to okurky, 18 sklenic už je ve sklepě. Začala jsem zpracovávat první čtyři cukety.Jedna padla dnes na pizzu, zítra budou cuketové bramboráčky.

Cuketová pizza je připravena rychle, je zdravá a nepříliš kalorická, pokud si na ni podobně jako já nenarvete hodně sýra. Sýr já mám ráda a tak hřeším na to, že je to pizza bez mouky. Do těsta přijde jen jedna středně velká cuketa, dvě vejce
a 5 dkg nastrouhaného tvrdého sýra. Nejdříve nechat cuketu vypotit, pak vyždímat vodu, kterou pustila a přidat zbytek ingrediencí a koření. Já jsem dala trochu sušeného česneku a sůl. Rozprostřela jsem těsto na plech s pečícím papírem a strčila do vyhřáté trouby. Když bylo patrné, že je pizza téměř upečená, potřela jsem ji majdou podle Blanky (najdete v receptech - zavařeniny), pokladla jsem ji debrecínkou, plátkovým ementálem a mozzarelou a dala jsem ji ještě dopéct, aby měla barvu.
O víkendu jsem upekla borůvkový koláč . Manžel jezdí rád na borůvky a mně nezbývá, než je nějak zpracovat. Tentokrát byly také kynuté knedlíky a zbytek jsem dala do sáčků a do mrazáku abych se nemusela dělat s marmeládou. Tu mám ještě od loňska a pokud se nic nestane, bude úroda ostružin. No a z těch dělám rosol, abych se vyhla těm drobným zrníčkům, která všem vadí.

A něco ze zahrádky. Chocholatice už krásně kvete.

A cuketa na balkoně. Jedna sklizená a už jsou tam další tři.

A lenošící Sára.


A je to zase tady.

 Ano, je to zase tady. Zahrádka vydává své plody a mě čeká zavařování, zavařování a zase zavařování. Ale nebrblám. Když vidím ty ceny v obch...