Kam se podíváš, všude samé roušky

Konečně se to stalo. Na letiště Václava Havla v Praze přiletělo letadlo s první pomocí, Česko dostalo milion respirátorů.No, ale to nám nezabrání, abychom nešily dál roušky. Těch není nikdy dost. A těch modelů, co se najde.

První je z kalika ušitá podle střihu od Růženky a druhá z bavlněného plátna.

Ten druhý model krásně sedí na obličeji, nikde to neodstává a už to mám zaběhnuté. Látky mám dost, ale chybí gumičky. Mám jen cemtimetr širokou, která se moc nehodí a tak jsem se uchýlila k tomu, co doma mám a to je šikmý proužek. Je asi dost drahý, ale kupovala jsem ho před asi pěti lety a stejně ležel v šuplíku nevyužitý, tak teď poslouží dobré věci.

Opět jsou na programu roušky

Tentokrát jsou to roušky šité. Zkoušela jsem tyto dva modely. Střihy jsou z Youtubu. Dvě roušky jsem ušila pro sousedku a 4 pro neteř. Jednu šitou mám i pro sebe, manžel má respirátor. On chodí nakupovat, tak potřebuje něco účinějšího, ale na zahradu a kolem domu mu bude stačit bavlněná a tak budu pokračovat v šití. Materiálu mám dost. Pokud bude chtít někdo další z našeho okolí tak budu rozdávat dál. A teď to, co jsem stvořila.

Z těchto dvou modelů jsem nakonec zvolila ten modrý. Je o něco jednodušší.

Materiál je 100% bavlna.

Něco málo

Nejsem nějak extra pilná, ale Janka mě vyprovokovala svojí krásnou kočičkou na kliku. A když mně na požádání poslala střih, hned jsem se na ni vrhla. Nechtělo se mně vytahovat šicinu a tak jsem ji strvořila jen a jen rukama. Není tak pěkná jako ta od Janky, ale je moje.

Nějaké kočky už jsem ušila dřív, jenže už je doma nemám.Rozdala jsem je dětem. Naštěstí existuje archív.

Kočičáci a rehabka

Tak přece se mně podaří nějaké maličkosti na setkání klubu vytvořit. Oba malé kočičáky jsem ušila ručně a měří 16 cm. Jsou tak akorát do dětské ručičky. Snad to pro nějaké dítko budou milovaní mazlíčci.

Dnes jsem byla opět rehabilitovat.V posilovně jsem balancovala na desce zavěšené na řetízkách a měla jsem při různých cvicích udržet desku v klidu. Byla to fuška, protože nešlo o to, jen to ustát, ale různě cvičit s nohama, bez držení se rukama a otáčet hlavou na obě strany. Pak následovalo protažení vazů a svalů krční páteře a levého ramene za asistence terapeuta. To byla bolest... ale věřím, že to k něčemu bude. Každým dnem se něco zlepšuje. Pravé zápěstí a prsteníček s malíčkem dnes nebolí. Úklony hlavou už jsou taky proveditelné o něco líp než dřív.

Závěrečnou procedurou byla půlhodina na magnetoterapii. Tam je to odpočinkové. Po všem tom mordování se mně trochu točila hlava. Naštěstí na mě čekal manžel a odjeli jsme rovnou domů.

Kočičák

Protože nemůžu háčkovat, tak jsem se pustila do šití. Od Květy jsem dostala střih a už jsem podle něj jednu kočku ušila. Tu dostal pravnouček Daneček a tuto vezmu na setkání Ženského klubu. Možná ještě nějakou zmáknu, protože do srazu zbývá ještě pár týdnů.

Abych jen nelelkovala.

Abych neháčkovala naplno a přitom nelelkovala, pustila jsem se do ručně šitých maličkostí.Zatím toho za včerejší večer není moc. Jen jedna nášivka na dříve uháčkovanou taštičku na šminky, které chybí jen přišít zip a jedna brož, na kterou si musím objednat špendlíky. Hlavní úkol je dodělat již slíbenou třetí dečku a přitom se budu věnovat takovým drobnostem, které se dají použít jako nášivky, nebo brože.Nejjednodušší je tvořit podobné věci z plsti.

Opět mě láká pletení košíků z papíru a tak doufám, že se brzy pochlubím s nějakým košíkem. Zatím jsem ve fázi hromadění ruliček.

Kočka je hotová

Kočička je na světě a já se vám musím k něčemu přiznat. Je celá šitá ručně. Byla jsem totiž líná kvůli jedné kočce vytahovat "šicinu".

Proto to tak dlouho trvalo, ale až si příště najdu čas, vytáhnu ji, a koček ušiju víc najednou, aby to stálo za to. Jako dáreček je to báječný nápad. Jen si musím nejdřív objednat duté vlákno. Dost jsem ho spotřebovala a neměla bych na svoje malá zvířátka . Za tři měsíce máme Velikonoce a to se taky přiblíží termín dalšího setkání šikulek z Ženského klubu a tak už přestanu tvořit jen tak, a musím se zaměřit na Velikonoce. Tak teď ta moje kočka.

Na první pokus snad dobré, příští už budou jistě o něco lepší. Materiál vyhovoval maximálně. Nevím, jestli s plátýnkem se bude pracovat stejně dobře. Tohle je úplet, který na líci vypadá jako samet.

Co jsem stvořila z nových hadříků?

Zatím nic moc, hadříky by měly posloužit především na sedáky na židle. Jen tak, pro velikonoční dekoraci jsem ušila ptáčky a jednoho koníka. Nechtělo se mi kvůli tomu vytahovat šicí stroj a tak jsem večer u televize ušila tyto tři potvůrky v ruce. Právě přijelo DPD a přivezlo molitanové sedáky na židle a molitanovou desku na lavičky. Tak už budu šít něco užitečnějšího. Ale až bude pršet. Teď je krásně a tak volá zahrada.

Chystám se šít

Byly časy, kdy jsem také šila. Bylo to v šedesátých a sedmdesátých letech, kdy v obchodech nebylo nic kloudného k sehnání a přesto jsem chtěla aby děti nosily trochu slušné oblečení. Začala jsem chodit do kurzu šití a nakonec jsem šila nejen trenýrky a kalhoty klukům, ale nakonec  jsem si troufla i na společenské šaty pro sebe. Podle střihů z Burdy vypůjčené od šťastnější kamarádky to šlo docela dobře. Ono totiž sehnat časopis Burda nebylo taky jednoduché. Ten mohlo odebírat jen pár vyvolených. Mezi ně jsem nepatřila.  Teď se nebudu pouštět do žádných velkých věcí, ale potřebuji nějaké zajímavé prostírání, potáhnout podprdelníky na židle do zahrady a nějaké drobnosti buď jako dárky nebo doplňky do bytu. Až to stvořím, tak jak je  mým ošklivým zvykem, pochlubím se. Zatím jen ukázka několika hadříků a mašliček, které mi přišly poštou.

Můj Kofoláček nebo panenka woodoo

Před časem jsem na jednom blogu viděla podobně umotané panenky.Původně to byla reklama na Kofolu, ale tak se to mezi dětmi ujalo, že je můžete najít na spoustě blogů. Večer u televize jsem jednoho Kofoláčka umotala. Mám spousty zbytků vln a tak je využiju. Je to jen kousek novin omotaných vlnou na hlavičku, vázací drát, dva knoflíky odstřižené od staré košile a korálky. Možná se panenky budou hodit na příští jarmark Rolničky. Zatím sedí na monitoru počítače. Jestli večer ještě nějakou panenku umotám, přidám ji sem.

Mám další dva skřítky a vidím, že proporce té první panenky nejsou dobré. Prošla jsem si internet a zjistila jsem, že je moje panenka moc velká.Ty další dvě jsou tak, jak mají být. A protože , jak by řekl klasik " chčije a chčije " tak já motám a motám.

Tak mě to chytlo, že jsem udělala další dva. Ti čtyři panáčci měří 10 cm. To motání je jako droga. Začalo mě to strašně bavit, ale pro dnešek už toho nechám.

A ještě skřítek Dýňáček a Rajčinka.

Punčochatá Pipi  a Julo putovali do Boskovic a už mají svého majitele. Tedy majitelku, ale zatím nevím, jak se ji budou líbit. Musím si počkat, až přijde ze školky.

Než skončila Ordinace, přišli na svět další dva kofoláčci. Filip a Madla.

A tady je jeden fotbalista.

Tady je pár adres, kde jsou kofoláčci k vidění.

http://www.bezpecne-koureni.cz/Woodoo-turista/63-detail-47.html

http://kofolacci.blogspot.com/

http://www.brydova.cz/napady/tvoreni-s-nikou-/194-kofolacci

Dinosaurus z plsti

Na googlu se mi podařilo najít obrázek dinosaura a tak jsem se ho pokusila ušít. Jestli připomíná nalezený obrázek nechám na posouzení vám.

Velikonoční tvoření z plsti

Už v pátek jsem se připravovala na očekávanou návštěvu. V pátek přijel mladší syn se dvěma vnuky. Jeho manželka byla v práci a protože vím, kolik času zbývá zaměstnaným ženám na přípravy a pečení, odvezli si s sebou beránka a jeden ze tří mazanců, které jsem upekla. V sobotu přijel starší syn s celou rodinou a  ti se naštěstí zdrželi přes noc. Mimo mazance a beránka jsem pekla také medový dort, který máme všichni rádi. Ten přišel na pořad dne až k dnešní odpolední kávě. Včerejší večer jsem s vnučkou trávila šitím dalších plstěných zvířátek, protože se jí moc líbila kuřata a ptáčci, které jste mohli vidět v předchozím článku. Pustily jsme se do šití místo sledování televize a výsledek je na světě. Vnučka ušila 

tučňáčka a dva medvídky.

Na to, že držela jehlu a nit  v rukou snad poprvé v životě, jsou její zvířátka  velmi povedená.

Je to ta stejná vnučka, která se nechce učit háčkovat. Ale podle toho, co včera stvořila, zdaleka není ztracený případ. Věřím, že jednou se propracuje i k dalším ručním pracem a já se toho dožiju. Já jsem se pustila do žabky, medvídka, sovy a žirafky. Určitě budeme v šití zvířátek pokračovat, protože Katka má určitý plán a pro jeho zdárné dokončení potřebuje asi 25 podobných potvůrek.Jen musíme vymyslet, jaká další zvířátka to budou. Nechte se překvapit. I plán prozradíme později.

Dnes ráno jsem  dokončila velikonoční dekoraci a nabarvila vajíčka.Zítra už můžou přijít koledníci.

Ptáčci z plsti

Dnes manžel pronesl, že je klika, že jsou takové svátky jen dvoje v roce, protože jinak by se musel zbláznit. Tak nevím. Chlapi mají nějakou slabší nervovou soustavu.

Pro dnešek končím. Kvůli barevnosti ještě několik ptáčků udělám. Pak je zavěsím na vrbové proutky a použiju jako dekoraci. Tu přidám nakonec.

Kocour z plsti

K předchozím zvířátkům jsem ušila ještě kocoura. Ten sice s Velikonocemi nemá nic společného, ale dětem se asi líbit bude.

Ovečka z plsti

Zkusila jsem udělat ovečku.Chtělo by to menší korálky na oči a bílou plst. Korálky zkusím najít, ale sehnat do Velikonoc bílou plst se mě nepodaří. Nejhorší to není, co říkáte?

První ovena má sestřičku.

Plstěná kuřata

Háčkování už mám dost. Bolí mě z toho záda a tak jsem si našla změnu. Plstěná kuřátka. Snad se budou malým koledníkům líbit. Tři by bylo málo a tak budu ještě po večerech u televize šít další. Naštěstí to jde dost rychle.

Tři by byly málo tak alespoň dvacet jich udělám. To určitě stihnu.

Vylepšné kuře.