čtvrtek 21. prosince 2006

Vánoční strom republiky


VÁNOČNÍ STROM REPUBLIKY

22. prosince roku 1919, se třem přátelům z Bílovic n/Svit. soudnímu úředníkovi Josefu Tesařovi, studentu pražské Akademie výtvarných umění Františku Koudelkovi a spisovateli Rudolfu Těsnohlídkovi při procházce bílovickým lesem přihodila zvláštní věc. Mezi kořeny vzrostlého smrku našli odložené sedmnáctiměsíční děvčátko Lidušku. Odložila jí tu svobodná matka Marie Kosourová, která se ocitla v těžké životní situaci. Muži nalezené děvčátko odnesli na místní četnickou stanici a četníci podnikli další kroky, aby bylo děvčátko zachráněno.
Osobní účast na příběhu malé Lidušky přiměla Rudolfa Těsnohlídka k hlubšímu zájmu o osudy opuštěných dětí. To, že k nálezu děvčátka došlo v době vánoční a pod smrkem, ho přivedlo na myšlenku uskutečnit sbírku pro opuštěné děti právě pod vánočním stromem. Věděl o konání podobné akce v dánské Kodani a touto myšlenkou byl natolik nadšen, že podnikl prostřednictvím novin a svých přátel další kroky k jejímu uskutečnění také u nás.
A tak mohl být 6.prosince 1924 v bílovickém polesí skácen mohutný smrk, který po převezení do Brna poprvé zazářil 13.prosince 1924 na náměstí Svobody, jako první vánoční strom republiky. Těsnohlídkův záměr byl naplněn již v roce 1929 . Peníze z dosavadních sbírek umožnily, že 8.prosince 1929 byl v Brně - Žabovřeskách otevřen Dětský domov Dagmar pro opuštěné děti.



středa 20. prosince 2006

Svatý Štěpán





Svatý Štěpán byl jeden z prvních sedmi jáhnů první křesťanské komunity v Jeruzalémě, který podle Skutků apoštolů neohroženě hovořil o vzkříšení Ježíše Krista. Byl ukamenován za tvrzení před synedriem, že jsou židé vinni Ježíšovou smrtí a že Ježíš je roven Bohu. Rozsudek byl vykonán mezi lety 35 a 37 před Damašskou bránou do Jeruzaléma. Štěpán je národním patronem Uher, místně uctíván jako patron koní a vinné révy.

Třetí patron vlasti

Dva patrony máme jenom?
Je tu Václav, máme Jana...
na jednoho zapomněli:
na svatého na Štěpána.
Dříve bylo mučedníků!
Teď prý zbožných lidí není.
Svatý Štěpán pod kamením
zemřel za své přesvědčení.
Být tak u nás každý svatým,
v koho národ jal se práti,
všechněm svatým z kalendářů
bylo by se stěhovati.

Jesličky

Jesličky
První jesličky (betlém) se objevily v roce 1223 v italské Umbrii, když František z Assisi přivedl živého oslíka a vola a u jeslí jako u oltáře sloužil štědrovečerní mši.
Za zvykem stavění betlémů stojí v českých zemích jezuité, což je trochu paradoxní, vzhledem tomu, jak neslavně u nás v době pobělohorské prosluli. Jezuité betlémů používali od 16. století jako jeden z prostředků rekatolizace. První známý pražský a vůbec český betlém představili jezuité veřejnosti v roce 1560 ve svém kostele sv. Klimenta u Karlova mostu. Jak vypadal, nikdo přesně neví. Předpokládá se, že byl napodobeninou betlémské jeskyně s jesličkami, kde se Ježíšek narodil. Podle tohoto vzoru se jesličky začaly šířit do dalších kostelů a klášterů. Ke konci 18. století, v době osvícenství, jesličky opustily kostely a ujaly se na vesnicích i ve městech mezi prostým lidem.
JMELÍ
Jmelí patří vedle stromečku také k vánocům. Této věčně zelené rostliny si povšimli již naši předkové. Připadala jim tajemná - vždyť roste vysoko v korunách stromů a její plody, bílé bobule, se podobají perlám a dozrávají právě v prosinci. A protože bylo tajemné, mělo mít i kouzelné účinky.
Věřilo se tedy, že chrání před ohněm a zavěšovalo se do domů, aby bránilo v přístupu čarodějnicím a zlým duchům. Věřilo se, že přináší štěstí stejně jako podkova nebo čtyřlístek.Podle Keltů zajišťuje plodnost, proto se pod ním dodnes líbáme. Navíc přináší do domu štěstí, odvahu a lásku.
Ve středověku se používalo jako významná léčivá rostlina a moderní věda léčivé účinky jmelí potvrdila. Jmelí obsahuje látky snižující krevní tlak a podporující rozšiřování cév, a proto se z něj získávají tyto látky k výrobě léčiv proti arterioskleróze.
O jmelí také existuje mnoho legend. Podle jedné bylo jmelí kdysi stromem, z jehož dřeva byl zhotoven kříž, na kterém zemřel Kristus. Strom prý hanbou seschl, aby se přeměnil v rostlinu, která zahrnuje dobrem všechny, kdož pod ní projdou. Jmelí prý nosí štěstí tomu, kdo je jím obdarován, a nikoliv tomu, kdo si jej koupí sám.
Vánoční jmelí roste na listnatých stromech, jejichž listy na podzim opadávají a jeho užívání jako dekorační vánoční rostliny se do Evropy rozšířilo z Anglie. Tento zvyk se u nás dodržuje dodnes a lidé stříbrné, zlaté či zelené snítky jmelí připevňují k lustru či dávají do váziček na stůl.

neděle 17. prosince 2006

Pár obrázků štěňat










Na prvních čtyřech snímcích jsou štěňata když byla ještě u mámy. Na dalších je několik štěňat již odrostlých, která k nám jezdí na návštěvu.












Napomenutí mladým básníkům

Jste-li už muži dospělí,
nemilujte se s anděly.
Andělé sic jak krásné ženy potulují se oblohou,
však mají ňadra pouze z pěny
a děti rodit nemohou.
Tak hodí se jen pro mládence
ke skrytí jejich impotence.


Ezop a brabenec

Jednou z lesa domů se nesa moudrý Ezop
Potká brabce který brabence málem sezob
Brabenec se chechtá
Ezop se ho hned ptá
Čemu že se na trávě v lese
Právě řehtá-
Já - povídá brabenec- se taky rád hlasitě chechtám
Chechtám když pupenec kyselinou leptám
Vím-totiž ten brabenec- mravenečník že se mě neptá
Neptá - pozře mě ať se chechtám nechechtám
Kampak by to došlo třeba s pouhou ponravou
Kdyby měla plakat že je ptačí potravou!
Ty - ač nejsi brabenec - se taky rád hlasitě chechtej
Chechtej a na svou bídu si nezareptej -


sobota 16. prosince 2006

Že by už konečně přišla?



U nás už to vypadá, přece trošku vánočně. Mlha a -3°C udělaly své. Stromy jsou jako v pohádce Mrazík.

čtvrtek 14. prosince 2006

Výběr z Murphyho zákonů

1. Tělo ponořené do vany způsobí, že začne zvonit telefon.
2. Co se dá rozbít, to se rozbije, co se nedá rozbít, to se rozbije taky.
3. Murphyho optimistický zákon: Usmívej se! Zítra bude hůř ... a pozítří možná už ani nebude.
4. Zákon Murphyho dědečka: Člověk se nenaučí nadávat, dokud se nenaučí řídit auto.
5. Nikdy se nepři s blbcem. Někdo by si nemusel všimnout, že je mezi vámi rozdíl.
6. Je lepší být krásná než chytrá, protože průměrný muž lépe vidí, než myslí.
7. Dokud nepotřebujete odbočit vlevo, je silnice téměř prázdná.
8. Murphyho zákon o nocování v přírodě: Zvířata jednají pudově, což znamená, že po vás pudou .....
9. Silniční zákon: Vedlejší jízdní pruh jede vždy rychleji.

Murphyho zákony

1. Tělo ponořené do vany způsobí, že začne zvonit telefon.
2. Co se dá rozbít, to se rozbije, co se nedá rozbít, to se rozbije taky.
3. Murphyho optimistický zákon: Usmívej se! Zítra bude hůř ... a pozítří možná už ani nebude.
4. Zákon Murphyho dědečka: Člověk se nenaučí nadávat, dokud se nenaučí řídit auto.
5. Nikdy se nepři s blbcem. Někdo by si nemusel všimnout, že je mezi vámi rozdíl.
6. Je lepší být krásná než chytrá, protože průměrný muž lépe vidí, než myslí.
7. Dokud nepotřebujete odbočit vlevo, je silnice téměř prázdná.
8. Murphyho zákon o nocování v přírodě: Zvířata jednají pudově, což znamená, že po vás pudou .....
9. Silniční zákon: Vedlejší jízdní pruh jede vždy rychleji.

Vánoční blahopřání

Z malého naučného slovníku

ASKETA je člověk bohumilý.
Přejme mu, aby cíle svého došel.
Na hrobě, hle, kámen bílý:
Nejed, nepil a třetí den pošel.
**********
ATELIÉR, dílna umělecká,
rodí často zparchantělá děcka.
Kde se ziskuchtivost páří s hloupostí,
tam se neporodí kousek věčnosti.
**********
BACIL, důležitý činitel,
řádný pomník dávno míti měl,
když ho leckterý má potentát,
dobrý jen, by bacil měl co žrát.

Živý mrtvý

Je-li kdo mrtev, jsa ještě živ,
jaký to, lidičky, stal se div?
Jakýpak div? To je akorát
buď politik anebo literát.

úterý 12. prosince 2006

Františku Halasovi

Štíhlost mu nezávidí chrt,
z vlasu bys mohl přísti.
On vytrvale plaší smrt
a krev si vínem čistí.
A teď nám pověz laskavě
a nebuď překvapený,
co pomohlo ti ke slávě?
Má tvář a staré ženy.

My v Praze

Snad je to tak - lid venku dře se,
snad je to tak - lid oře lány,
a my zas tady v Praze staráme se,
aby měl také ňáké velikány.

Úpadek loupežnické tradice

Babinský, humanitářský lupiči,
kde je tvá loupežnická sláva?
Chudým se hmatá dnes
hloub a hloub do kapes
a bohatým se dává.

pondělí 11. prosince 2006

V bezmyšlenkovém hovoru

Počestné dámy tři parkem jdou,
rozmluva líně se vlekla: -
Vše, co jsem zažila před svatbou,
já, prosím, mužovi řekla. -
- Já bych té kuráže neměla,
- mínila druhá z těch paní.
Třetí se lehounce zachvěla:
A já té paměti ani.-

Co máme od jiných národů odlišného

Za živým slovem rychle čin jde,
za bleskem hrom se musí brát -
však u nás není jako jinde:
zde musí blýsknout devětkrát !

Českému holubu

Holube, filistře pitomý,
neměl jsem, a nemám tě rád -
vyletíš, pravda si nad domy,
k letu však musí tě hnát.
A ten tvůj holubník špinavý
a ten tvůj horizont v něm
a ten tvůj osud tak bez slávy
a ty tak kliden vždy v něm -
Znáš jen své vrtění, flirtění -
máš jen svůj zálet sem tam -
holube, pitomé stvoření,
bil bych tě, vztek na tě mám!
Chtěl bych tě, stvoření protivné,
v jestřába vycepovat,
vůbec bych v té drahé vlasti své
chtěl mít jen jestřáby rád!

sobota 9. prosince 2006

Včerejší překvapení


Majitelé bíglů teď jistě ví o čem mluvím. Včera večer se stalo něco neuvěřitelného. Byla u nás návštěva a při odchodu špatně zavřela vchodové dveře. Nic jsem netušila. Zvedla jsem se od počítače a šla do kuchyně připravit večeři, když se mi pod nohy přimotal kamarád naší bíglice Žeryk.V tom momentě mně polilo horko. Když se sem dostal Žeryk, kde je Yorga, když neni s ním. Můj pohled patřil vchodovým dveřím, které byly, jak jinak otevřené dokořán. Bylo mi jasné, že Yorga je v čudu.Jaké však bylo moje překvapení, když jsem viděla, že se rozhlíží na všechny strany a stojí jak přikovaná přede dveřmi. Ani náznak toho, co dělávala dřív, že vzala celou obec úprkem a důkladně ji prošmejdila. Dohonit ji bylo nad lidské síly.Navíc jakoby provokovala. Nechala člověka, aby se přiblížil na dosah, a v tom momentě opět tryskem odběhla. Nejlepší bylo riskovat a čekat, jestli se vrátí domů. Vždycky se vrátila, ale byly to nervy. Když jsem na ni včera zavolala, otočila se po hlase, ale stála dál. Zopakovala jsem několikrát přivolání a to tím nejlíbeznějším hlasem, ale ona jen stála, jako by přemýšlela jestli má zdrhnout nebo ne. V tom mně napadlo, že na Žeryka žárlí, když si s ním hraji a tak jsem se začala Žerdovi věnovat a otevřela jsem dveře na zahrahu. To bylo rozhodující. Zřejmě vidina divočení s kamarádem na zahradě ji přimělo, že vyběhla do schodů a úprkem vletěla za Žerykem na zahradu. Já jsem mohla jít v klidu zavřít dveře a oddychnout si. Že by se konečně bála nás opustit?



Ježkova miminka

Když už jsem vám nabídla tato rozkošná miminka, tak vám o nich také něco napíši.
Tihle bodlinatí rytíři jsou u nás celoročně chráněni. Domů je můžete vzít jen ve vyjímečných případech: na podzim, kdy mláďata z letního vrhu nestačí dosáhnout zazimovací hmotnosti, což je nejméně 600g, když zůstanou v létě malí ježci bez matky a tehdy, když je zvíře poraněné.Musí vám být zřejmé, že pokud ježka vezmete domů, budete se o něj starat zhruba 6 měsíců a na jaře ho vypustíte do přírody.





Dle našich měřítek nejsou ježci žádnými labužníky. Požírají různé brouky, dále jim chutnají někdy i zapáchající drobní živočichové. Jestliže má zvíře v zajetí jednostrannou stravu, pak si hůře zvyká ve volné přírodě.Ježci dorůstají do rozdílné délky a hmotnosti. Dospělí dosahují délky 30-32 cm, váhy kolem 1 600g. Potravu hledají ježci hlavně v noci, na trávníku a v křovinách. Tam nalézají žížaly, brouky, plže, housenky a larvy. Přijdou-li na hnízdo malých, ještě slepých myší, s chutí je zlikvidují. Nejsou však, jak se mnozí domnívají, lovci myší. Na to jsou příliš pomalí.



Jako každé volně žijící zvíře, má i ježek vnější a vnitřmí parazity. Nejčastěji jsou to blechy. S těmi, pokud jich nemá na sobě moc, se ježek vyrovná. Mnohem nebezpečnější jsou klíšťata. Ta ježka velmi oslabují. Jestliže zpozorujete v dubnu, nebo koncem března, dále pak v červenci či koncem června jak kolem sebe obíhají se silným funěním dva ježci, jedná se o námluvy. Ty trvají i několik hodin. Samotný akt spojení trvá jen několik okamžiků. Pak se oba ježci rozejdou a jdou si každý svou cestou. Nějaké manželské vztahy neuznávají. Péči o mláďata zajišťuje po celou dobu matka. Ježci se rodí za 30, max. 34 dnů a čerstvě narozená mláďata jsou zcela bezbranná. Váží 15-20 g, jsou slepá, hluchá a holá. Bodliny se objevují dvě hodiny po narození. Vidět začínají malí ježci po 12 - 14 dnech.Uši jsou už vyvinuté.




Matka kojí mláďata asi 40 dnů a ta postupně v doprovodu matky opouštějí rodný pelíšek. Zcela osamostatnění jsou ve stáří sedmi týdnů. Někdy je matka musí vystrkovat z hnízda, aby se konečně osamostatnili. Samička vrhne mláďata dvakrát do roka, ale není to pravidlem.V jednom vrhu bývá od
 3 do 11 mláďat, ale ta nemohou být dostatečně živena a tak uhynou. Většinou přežije 5-6 mláďat.Každý ježek žije v určitém revíru a tam se zdržuje po celý rok. Velikost revíru je dána množstvím potravy, kterou mu příroda v daném místě nabízí. Někdy urazí ježek za noc i několik kilometrů. Ježci v oklí se neznají a jeden druhému se vyhýbají. V prvních nočních mrazících si ježci hledají zimní úkryt. Bez zimního spánku by museli zemřít hladem a zmrznout.




Kde je třeba i na malém prostoru příležitost pro úkryt a dostatek potravy, tam se ježek cítí dobře.Takové podmínky nabízejí zahrady v přírodním stavu. Hlavně když jsou členité a skýtají tak ježkům dostatek úkrytů. Proto nacházíme ježky často v blízkosti lidí, nikoliv kvůli lidem samým, ale kvůli jimi 
vytvořeným životním prostorám.



Přes svůj bodlinatý kabát má ježek dost nepřátel: výra, kunu, lišku, psa. Ti jsou schopni ježka zlikvidovat. Také divoce žijící kočky ohrožují nedospělá mláďata.Nepřítel číslo jedna je však automobil. Každoroční jatka na našich silnicích nesvědčí o dobrém vztahu člověka k ostatním živým tvorům. Někdy by stačilo tak málo - sundat nohu z plynového pedálu.




Poznatky o životě ježků jsem získala z užitečné publikace paní Zdeny Dvorské nazvané Pomoc prosím! Tato obdivuhodná žena zasvětila život pomoci ježkům, kteří jsou v ohrožení života, nemocní, nebo nejsou jen dost připraveni na zimní spánek ve volné přírodě. Za to ji patří můj obdiv.

čtvrtek 7. prosince 2006

Barčin příběh



Budu vám vyprávět příběh mé kamarádky Barči. Je to potomek kníračky Vendulky a křížence nejasného původu Bojara. Protože nikdo nevěděl, kdy k jejich spojení došlo, bylo těžké odhadnout kdy budou štěňata na světě. Tak se stalo, že Vendulčini potomci přišli na svět nekontrolovaně a bez vědomí Vendulčiny paničky.Ráno našla jen jedno štěňátko živé a Vendulka během dne odešla za svými štěňátky do psího nebe.Bylo to smutné, ale po Vendulce zůstala Barča. A ptáte se co s tím mám já? Pokoušela jsem se pomoci Barče v prvních dnech jejího života. Moje štěňata právě přestávala pít moje mléko a tak jsme zkusili jestli bude pít Barča. Ale nešlo to, štěňátko bylo příliš malé a slabé, nemělo sílu pít. Je to skoro zázrak, ale Barču udržela při životě její panička, která ji dávala mléko upravenou lahvičkou. No a dnes jsme s Barčou kámošky. Vaše Yorga


Tak tohle mrně je Barča pokoušející se pít. Byla jsem trpělivá ale Barče se nedařilo. Za mnou jsou moje spící štěňátka.

Pejsek, nebo ručník ?





Kreslené vtipy






úterý 5. prosince 2006

Sunny a Yorga

Sunny, původně Anny, se narodila jako nejmenší ze všech sedmi štěňátek.Byla mazlíček celé rodiny. Pečovali jsme s láskou o všechna štěňátka, ale Anny byla na prvním místě. Měla na zádečkách tři bílé puntíky a vypadala, jako by měla oblečené trikáče. Starší čtenáři jistě vědí, že trikáče se zapínaly vzadu na knoflíky. Byl to vlastně takový overal se zapínáním vzadu. Po celou dobu kojení jsme museli dávat pozor, aby se Andulka, jak jsme jí všichni nakonec říkali, dostala k máminým strukům. Silnější sourozenci byli dravější a lépe se prosazovali.Když jsme začali štěňátka zvykat nejdříve na krupicovou kaši a později na granule, Sunny dostávala svoji misku zvlášť. Brávala jsem si ji do kuchyně, abych ji měla pod dohledem.Jenže Andulka byla tak zvědavá, že víc než miska ji zajímalo, co je v kuchyni jiného než v jídelně, kde trávila svůj čas s ostatními sourozenci. Její miska byla vždy až na posledním místě. Díky tomu, zůstává stále štíhlá a pěkná i v dospělosti. To u bíglů nebývá zvykem. Jsou to pejsci s obrovskou chutí k jakémukoliv žrádlu.Samozřejmě, že nejraději by si dali to, co právě jí jejich pánečci. Naše Yorga má tak dobrý vztah k plné misce, že ji musíme hodně hlídat. Jenže, uhlídejte bígla, aby si tím svým pohledem někde něco nevyškemral. Vždyť to všichni, kdo máte bígla doma, jistě znáte.Noví majitelé dali Andulce jméno Sunny. Jsou to moc milí mladí manželé, až od Kutné Hory, kteří k nám pravidelně jednou za rok přijíždějí a berou Sunny s sebou. Následující fotka je pořízena právě při jedné jejich návštěvě.



Tento obrázek je tady díky Diddlince, která mě naučila, jak upravovat fotky na blog. Proto je jí věnován, jako poděkování za cenné rady .V pozadí obrázku je máma Yorga . Vpředu její roční štěně Sunny.

Tři krátké vtipy

-Prý jsi o mně řekl, že jsem zloděj. Je to pravda? -Je a není. -Jak tomu mám rozumět? Nevytáčej se. Je pravda, že jsi zloděj. Ale neřekl jsem to já.
Sedí dva přátelé v kavárně a čtou noviny. -Tady čtu, že Etna už zase soptí,- říká jeden. - No a?- řekne ten druhý. -Jaké no a? -No a... je to pro nás židy dobré, nebo špatné?
Jak se vede?- ptá se Kohn Roubíčka. -Děkuji za optání. Naopak dobře. -Co to znamená: naopak dobře? - Žena stůně, mně je dobře.

pondělí 4. prosince 2006

Výmarský ohař





Výmarský ohař byl vyšlechtěn v 16. století v Německu. Vznikl z nyní již vyhynulého plemene šedých brakýřů sv. Ludvíka. Počátkem 19. století toto plemeno zdokonalili výmarští vévodové, kterým se podařilo přísnou selekcí vytvořit zvláštního psa, se srstí barvy myší šedi a téměř modré a jantarovýma očima. Jako standardní plemeno byl uznán v Německu roku 1896. Po druhé světové válce se jako služební pes stal velmi oblíbeným v USA. Je rozšířen také v Evropě, Kanadě a v Rusku.
Je to inteligentní ale tvrdohlavé zvíře, doporučuje se velmi náročný výcvik.Má-li dobrý původ a pečlivě se s ním zachází, může se stát spolehlivým rodinným psem. Potřebuje hodně pohybu a pevnou ruku při výcviku.

Bretaňský ohař

Bretaňský ohař dlouhosrstý


Bretaňský dlouhosrstý ohař byl vyšlechtěn ve Francii v 18. století. Je jedním z nejstarších psů španělského typu. Počeátkěm 20. století byl zušlechtěný křížením a selekcí. Vznikl ze středověkého kokršpaněla, později se přimíchala krevanglická. Počátkem 20. století Bretaňský dlouhosrstý ohař téměř vyhynul, francouzský šlechtitel psů Artur Enu jej však opět oživil. Poprvé byl vystavován v Paříži v roce 1904, a v následujícím roce byl přijat jeho standard. Bretaňský dlouhosrstý ohař se rozšiřuje nejen ve Francii, ale také i v dalších zemích Evropy, v USA a v Kanadě.
Jako jiní lovečtí psi, má i bretaňský ohař vlídnou povahu a vysokou inteligenci. je to velice pracovité plemeno, nedůvěřivé k cizím lidem. Srst nevyžaduje nadměrnou péči ale o to víc času je třeba věnovat dlouhým procházkám.

Dobrman

Dobrman - Dobermann


Plemeno dobrman je jediné německé plemeno, které nese jméno svého prvního známého chovatele Friedricha Louise Dobermanna (2.1.1834 - 9.6.1894), který byl výběrčím daní. Dobermann vyšlechtil v 70. letech minulého století plemeno dobrman. Získal tak svoje plemeno, tzn. služební psy, kteří nebyli jen ostražití, ale pracovali i jako ochránci dvora a domu. Často se používali jako hlídací a policejní psi. Dobrman je mírumilovný, přátelský, v rodině velmi přítulný a milující děti. Toto plemeno vyžaduje náročný výcvik a přiměřený pohyb.

Bígl Chelsea



Tento pejsek je na mém blogu hostem. Je to moc pěkný pejsek a jeho majitelka si s ním užije spoustu legrace.

sobota 2. prosince 2006

Co jsou škubánky?

........................... Ví tady někdo co jsou škubánky?

Bingo!!! Škubánky jsou dobrota z bramborového těsta, sypané mákem.


Cena pro prvního

Ježíšek, Děda Mráz nebo Santa Klaus?

Vzpomínáte si, že dnešnímu Santa Klausovi předcházela doba Dědy Mráze? Nevím co jsme to za náturu, že zase přijímáme cosi, co k našim tradicím nikdy nepatřilo a nepatří. Vždyť dnes nás nikdo k ničemu nenutí, tak proč v každém obchodě straší Santa ?

Advent

Současné pojetí Vánoc v našem kulturním okruhu vychází z křesťanské tradice; z příběhu o narození Spasitele, Ježíše Krista.Od nepaměti byl jako den jeho příchodu na svět uznáván 25. prosinec.Toto datum koresponduje s dobou starších pohanských svátků, spojených se zimním slunovratem. Dnes spojujeme konec roku s biblickým příběhem o Marii, Josefovi, narození Ježíška a příchodu tří králů.
Čas, kdy se slunce opět navrací a dává lidem naději v nový život, je časem, spojeným s narozením Ježíše. Přípravám na jeho příchod jsou věnovány čtyři adventní týdny. První tři neděle probíhají ve znamení příchodu Spasitele, poslední týden je svátek jeho narození. Každou adventní neděli symbolizuje jedna zapálená svíčka na adventním věnci. Správný adventní věnec tvoří zelené jehličnaté větvičky, doplněné například plátky sušeného ovoce, ořechy či jablky. Svíčky a mašle se používají v barvě červené, nebo fialové. Advent je časem půstu, rozjímání a modliteb, neboť původně šlo o svátky církevní, ale staletý vývoj z nich vytvořil krásné a mnohdy dodnes živé zvyky a tradice.

Smutný den...

 Dnešní den se stal černým. Odešel náš parťák a mazlíček Sára. Její nemocné srdíčko vypovědělo službu ve dvě hodiny odpoledne, krátce po náv...