středa 28. února 2018

Laň na rozmarýnu a víně

Už včera jsem uvařila luštěninovou polévku se slzovkou a protože to bylo dost syté, ani jsme druhé jídlo už nejedli. Zůstalo na dnešek a bude oběd i zítra. Ta polévka byla ze směsi luštěnin, které se už namíchané dostanou koupit a protože jsem měla doma balíček slzovky, která je mimochodem velmi zdravá obilnina, tak jsem ji do toho přidala. Polévka byla výborná. No a tím druhým jídlem byla kýta z laně připravená na rozmarýnu a červeném víně.

Popíšu v krátkosti jak jsem s tím naložila. Odblanění je ta nejhnusnější práce, ale pak už je radost připravit takovou pochoutku. Přes noc jsem maso nakrájené na větší kostky naložila do olivového oleje s česnekem nakrájeným na plátky
a s několik snítkami rozmarýnu. Druhý den jsem na oliv.oleji osmahla cibulku, kořenovou zeleninu nakrájenou na drobounké kostičky (mraženou) a pak maso naložené v marinádě tak, aby se zatáhlo. Pak jsem je podlila červeným vínem a dusila do změknutí.Ničím jsem nezahušťovala. Ta zelenina udělala své. Já jsem si to dala s rýžovými nudlemi a pořádnou porcí čerstvé zeleniny.



čtvrtek 15. února 2018

Plněná tortila

Pomalu končím s rehabilitací. Ještě v pátek a bude konec. Obden mně aplikují interferenční proudy na bederní páteř a absolvuji individuální cvičení a na závěr, balanční cvičení. Až do dnes jsem nepociťovala žádnou úlevu, ale po dnešním individuálu se cítím o hodně líp. Uvidím jak se mně bude ráno vstávat z postele.
Doposud jsem relaxovala u háčkování v sedě, ale bylo mi doporučeno, že když si potřebuji odfrknout od domácích prací, mám si jít raději lehnout. To kvůli srovnání páteře. Dlouhé sezení stlačuje obratle právě v té bederní části a já je potřebuji spíš roztáhnout. Takže nevím, nevím, ale s háčkováním bude nejspíš konec, protože v leže háčkovat neumím. I u PC budu sedávat sporadicky, protože ani to mé páteři nesvědčí. Prostě musím změnit můj denní težim. Už aby bylo jaro a dalo se dělat něco na zahrádce. Já toho sice moc neporvu, ale aspoň kolem těch kytiček mám nějaký smysluplný pohyb.
Dnes do rána nám zase přibylo trochu sněhu a odpoledne také něco napadlo. To zase bude klouzat a tak budu ráda, že vlezu v pátek do auta a po návratu z Brna z něho zase vylezu aniž bych si něco polámala. I ta moje blbá hůlka na tom totiž klouže.
Protože se po chvilkách zabývám tou dečkou pro nedopečená mimina, a pořád nejsem hotová, nemám se čím pochlubit. Nemám ani o čem psát a tak můj blog začíná vadnout. Možná s jarem přijde i změna na mém blogu. Zatím jen recept na tortilu plněnou krůtím masem, kterou jsem stvořila k dnešní valentýnské večeři. Lehká a zdravá.

Koupenou tortilu jsem naplnila krůtím masem, které jsem orestovala na cibulce a pórku, přidala jsem na menší kousky nakrájené žampiony, konzervu mungových klíčků, okořenila jsem to kurkumou, osolila a přidala trochu kečupu. Chvíli podusila a nakonec jsem nastrouhala kousek tvrdého sýra. Přidala jsem na proužky nakrájenou žlutou a červenou papriku.To vše jsem rodělila na dvě části, zabalila do tortil a večeře byla na světě. Možná recept bude to jediné, co vás dnes zaujme. Přeji dobrou noc.






sobota 3. února 2018

Únorové rozpoložení

V mém případě, co se týče nových článků, nastala, řekla bych, okurková sezóna. Nic mimořádného se neděje, počasí neodpovídá ročnímu období, příroda se u nás až tak moc nezbláznila. Soudím z toho, že nám na zahrádce nic nerozkvetlo, jako třeba u Janky. Ani ta čemeřice to nestihne, jelikož nám slibují sněžení a pořádnou zimu. Moje nálada je na bodu mrazu. Ani to háčkování, ke kterému se utíkám vždy, když se potřebuji probrat k životu, mě nějak nebere. Už dva měsíce tvořím jednu pletenou dečku a nejsem schopná se donutit ji dodělat i když vím, že nějakému nedonošenému miminku by mohla zahřát nožky. Vím, že vás můj dnešní článek překvapí, protože nejste zvyklé na takovou notu z mé strany, ale asi se z toho splínu musím vypsat. Nejspíš za tu moji náladu můžou moje zdravotní potíže, možná chybějící sluníčko, nebo pocit, že dobře už bylo a teď už nemůžu očekávat zlepšení. Trochu jsem se probrala, když jsem se setkala v Prostějově se spřízněnými dušičkami, Jankou, Renatkou, Jitkou a Maryškou. Posezení v cukrárně bylo prima, ale to nelze opakovat každý den, takže jsem po návratu upadla do stereotypu všedních dnů. Asi mě z toho dostane jedině jarní sluníčko a kytičky, jenže ty jsou v nedohlednu. I když ne tak dočista. Začíná se probírat jeden z mých amarylisů. Nevím která barva to bude, protože popsané květináče už nejsou čitelné. Bude to o to větší překvapení. Zřejmě jsem málo přihnojovala a tak to vypadá, že tento bude jediný, který pokvete. Musím se polepšit a víc o ně pečovat. Jak se rozjaří, tak to bude první co udělám, že je přesadím do nové zeminy a budu jim věnovat větší pozornost. Jejich květy za to stojí.

Jedna fotka od Renatky z našeho posezení v cukrárně.


Jedna fotka z mého dnešního pečení. Původně jsem chtěla upéct bábovku, ale manželovi se v noci zdálo o koláči se švestkama a tak jsem mu chtěla vyhovět. To jen abych vám ukázala, že nejsem zase tak nanicovatá jak píšu. Občas se musím taky přemoct.

A do třetice jedna hotová dečka pro nedopečená mimina a jedna rozpletená.Ta musí být hotová do 24.3. kdy máme sraz s děvčaty z Ženského klubu v Kojetíně.


A je to zase tady.

 Ano, je to zase tady. Zahrádka vydává své plody a mě čeká zavařování, zavařování a zase zavařování. Ale nebrblám. Když vidím ty ceny v obch...