pátek 29. července 2016

Cuketa, která uspokojí i labužníky

Alespoň co do chuti. Dnes jsem chvíli brouzdala na FB a upoutal mě jeden recept. Cukety dozrávají, maso nesmím, tak hurá na nový recept. Našla jsem ho zde a jen malinko jsem si ho upravila.

V lednici jsem měla jednu mírně přerostlou zlatou cuketu. Mám ráda co nejmenší, ale tahle se ještě dala. Možná by se ani nemusela loupat, ale oloupala jsem ji.

Takže:
1 cuketa
2 stroužky česneku
2 pol. lžíce mletých vlašských ořechů (stačila by i jedna, záleží na velikosti cukety)
sůl
čerstvou petřželovou nať
podle chuti koření, ale já jsem už žádné nedala
olej na smažení

Nakrájela jsem cuketu na asi 3mm plátky a pokladla jsem je na pánev s rozehřátým olejem. Z obou stran jsem je osmažila. Smažila jsem natřikrát. Usmažené plátky cukety jsem dala do misky, ve které jsem měla pomleté oříšky,
prolisovaný česnek a nasekanou petrželku. Trochu jsem je posolila a dobře promíchala, aby se už tak dost mastné cuketové plátky obalily česnekem, ořechy a petrželkou. Musím říct, že výsledek předčil mé očekávání. Byla to dobrota ze všech dobrot ta nejdobrovatější. Pikantní chuťovka. Kdo už nevíte jak upravit cuketu, vřele doporučuji vyzkoušet.
A takto to vypadalo v mém podání. Mrkající Díky ořechům, kterých jsem dala trochu víc než by bylo třeba to vypadá, jako by to už někdo jednou pozřel, ale věřte, že tomu tak není.

čtvrtek 28. července 2016

Nové slepičky

Do našeho chovu slepic přibylo deset nových kousků. Jsou to opět hybridy Dominant, tentokrát černý, D 109. To proto, abychom jim nemuseli navlíkat kroužky a měli přehled, kdy jsme které koupili a jak jsou staré. Kroužky si umí mistrně sundat, takže zbarvení peří je jistota. To zatím neumí měnit. Taky mám ráda barevný dvorek. Smějící se
Teď na nich nic zvláštního neuvidíte, ale jak dospějí, budou to krasavice. Dostaly dočasný příbytek, který jim manžel včera vyrobil. Kdybychom je dali hned mezi ostatní slepice, způsobili bychom jim trauma, protože by je ty staré terorizovaly a odháněly by je od žrádla. Tím by se narušil jejich správný vývoj a tak si na větší kolektiv budou muset počkat aspoň tři týdny. Na své ubytovně mají vše, co potřebují a tak je jim dobře a hlavně mají klid.




Bedna zabrala Sáře její pozorovatelnu, ale je to jen na čas a hlavně kvůli tomu, aby na slípky nepršelo. Sára má svoji lavičku taky pod střechou, ale ne celou. Myslím, že se zlobit nebude, protože výhled má taky dobrý. Stejně je v létě nejvíc na balkoně.
No a teď jak budou slepičky vypadat v dospělosti.

pátek 22. července 2016

Z jiného koutu

Dnes jsem to vzala z jiného koutu zahrady.












A ještě dvě kytičky od sousedek k narozeninám. Růžová anturie a mini orchidej.





Pro dnešek je to všechno. Dobrou noc.

úterý 19. července 2016

Překvapení..

Že jsou vejce z domácího chovu zdravější než z velkochovu jsem tušila, ale dnes jsem si přečetla v magazínu pro věrné zákazníky Globusu, že vejce z volných nebo ekologických chovů obsahují o 1/3 méně cholesterolu, o 1/4 méně nasycených tuků, 2x více omega 3 mastných kyselin a 3x více vitamínu E, než ty z klecových chovů a že obsahují všechny vitamíny krom vitamínu C. Takže pokud máte vejce od důvěrně známé slepice, cholesterolu se nemusíte bát.




Další zajímavou informací je, že med je jediná přírodní surovina, která se nikdy nezkazí. A nebo, že konzumací celeru spálíte víc kalorií než je jeho vlastní kalorická hodnota.
Kdoví, jak dlouho to bude platit. Už máme své zkušenosti, že jednou je přetlak zelí, tak jezte zelí, je zdravé. Příště to budou třeba rajčata a nezdravé bude zelí. Snad jediná nevyvratitelná pravda je, že med se skutečně nekazí.

sobota 16. července 2016

Dnes naposled

Dnešním dnem jsem ukončila oslavy svých narozenin v kruhu rodiny. Tentokrát s manželovými sourozenci a jejich protějšky. Strávili jsme společné odpoledne a bylo to moc prima. Opět jsem dostala spoustu přání a dárků a jak se zdá, všichni mě moc dobře znají, protože všemi dárky mně udělali radost. Opět nechybělo krásné kvítí.





Málem bych zapomněla na dárek, který mi přišel poštou od Janky. Dostala jsem ho před pár dny, ale nebyl čas napsat o tom samostatný článek. Přidávám fotku onoho milého dárku, za který Jance moc děkuji.





A teď už vzhůru do dalšího desetiletí !

neděle 10. července 2016

Gratulace



Gratulanti se včera trousili až do oběda a někteří i po obědě, ale nachystáno bylo pro všechny. Nejdřív přijel starší syn s manželkou a naším světoběžníkem Tomem, který je na skok doma a chystá se na další výpravu do Kanady. Dostala jsem krásnou kytici, tiskárnu na fotografie a od Tomáše, který je labužník a ví co mám ráda, dárkové balení sýrů Gran Morávia, lahůdkovou paštiku a sušená rajčátka v oleji. Až na paštičku můžu i při své dietě všechno. Další gratulanti přijeli po poledni. To byl mladší syn s vnukem. Od těch jsem dostala další krásnou kytici a tolik kosmetických přípravků, že do příštích narozenin budu mít vyšponovanou pleť jak dvacítka. Ta kosmetika ještě ke všemu krásně voní. K tomu ještě balíček Goji, to abych byla zdravá a třeba i trochu zhubla.
Pak přijela vnučka Katka s přítelem a od nich jsem dostala nádobu na nápoje. Poslední gratulant byl vnuk Michal, který mě obdaroval keramickou nádobou na kvašáky, krásnou kyticí a s ním přijela gratulovat již zmíněná Eliška. Kdo Eliška je, vás, kdo chodíte na můj blog už dlouho, jistě nepřekvapí, že Eliška je jeho nový šktič, hroznýš královský a je to čistokrevná krasavice. K obědu byla kachna a husa se zelím a knedlíkem. V udírně viselo několik šrůtek vepřového a taky se grilovalo. Vypilo se trochu vína, nějaké pivo a já jsem pila nealko ochucené grepem. A teď pár fotek.













Od manžela jsem dostala elektrický zavařovací hrnec a lahvinku ledového vína.

Hrnec je uložen v komoře a tak se nestal obětí mého objektivu. Zavazel by nám. A tady je ona zmiňovaná Eliška.






Nádoba na pití je dnes v provozu. Je vedro a tak se to hodí. Do vody jsem přidala mátu, meduňku a kostky ledu ve kterých jsem měla zamražené jahody.

sobota 9. července 2016

Medákování

Po té zeleninové smršti, konečně něco mlsného. Včera jsem si upekla placky na dva medové dorty. Pekla jsem z kila mouky a vyšlo mi z toho množství dvanáct placek. Vnučka měla narozeniny 30.6. a moje kulatiny se blíží teď. Zítra přijedou děti a tak jsem musela rychle placky promazat, aby se dorty do zítřka zaležely. Promazané jsou stejným, vanilkovým krémem s mletými ořechy a rybízovou marmeládou. Jeden je pocákaný karamelem a jeden čokoládou. Čísla na dortu nebudou i když Katčině dortu by číslo dvacet dva slušelo, ale sedmdesátka už není ke koukání. A taky jsem chtěla, aby si Katka vybrala z obou ten, který ji bude víc vyhovovat. Takže čísla by byla limitující.






Na těchto dortech není žádné světoborné zdobení, ale pointa je v tom, že tyto dorty u nás všem chutnají.


A ještě nakoukneme do zahrady na lilie, které konečně rozkvetly a které kuny nedoválely.









A to už je poslední lilie. Ještě jedna tam je, ale není rozkvetlá. Možná zítra se dočkám. A tak teď další nádhery. Obyčejná hortenzie, moje oblíbené ostálky a moje nejoblíbenější barva begónie.










To je pro dnešek všechno. Mám na sporáku ještě zelí, které musím zahustit a dochutit. Uvařila jsem si je dnes, abych toho zítra neměla moc. Zítra už jen upeču husu a kachnu. Palec se konečně umoudřil, výsledky krve ukázaly, že zánět ustoupil a tak si i já zítra dopřeji kousek husích prsíček. A vám přeji dobrou noc a hezký víkend.

pátek 1. července 2016

Bezmasá dieta pokračuje

Bezmasá dieta pokračuje a s ní moje experimentování. Ne všechno, co mám povoleno mně taky chutná a proto si dopřávám malé obměny toho co můžu a co aspoň trochu lahodí mým chuťovým pohárkům. Po včerejším plahočení se po různých vyšetřeních mně bylo doporučeno pokračování bez masa (snad to není navždy), málo solit, vypít 1,5 litru vody a pokračovat v užívání předepsaných bobulí.

Předevčírem jsem měla k obědu opět zapečenou zeleninu. Je to mražená směs od naší pojízdné německé společnosti, ve složení hrachové lusky, paprika cibule sojové boby zelené, nějaké houbičky a bambusové výhonky. To jsem z té směsi poznala. Co je tam víc nebylo poznat. A teď to, co jsem s tím podnikla.

Na extra virgin olivovém oleji jsem si orestovala cibuli, k tomu jsem přihodila zeleninu a ještě chvíli jsem restovala. Do zapékací misky vymazané tímž olejem jsem rozprostřela zeleninu a zalila rozkvedlaným vajíčem smíchaným s nastrouhaným sýrem a dala jsem to zapéct. Okořenila jsem to trochou soli s bilinkami. Přesné složení bylinek neznám, ale sůl je mořská a určitě je tam taky cibule. Byla to dobrota, ale nic naplat, pořád mně tam chybí maso.




A tak to dopadlo ve finále. Bylo to i dobré.


Včerejšek byl bez snídaně, jelikož mě čekaly odběry krve, pak jsem si koupila v bufetu obložený chlebíček ze kterého jsem sundala salám, nechala jsem si na něm jen vajíčko a kousek šunky. Domů jsme dorazili až o půl páté odpoledne a to jsem snědla jeden kynutý knedlík s jahodou. Dělala jsem jich třiadvacet abych spotřebovala jahody, které stále ještě na záhonku dozrávají. Knedlíky jsem nastrkala do sáčků a dala do mrazáku. Když na ně dostane manžel chuť, tak se jednoduše rozmrazí a napaří. Ne vždycky je čas a chuť vyhovět jeho mlsnému jazyku.

Dnes jsem si ke snídani opekla nasucho dva toustové chleby a namazala jsem si je sýrem, k tomu snědla jedno mrňavé vajíčko od kuřic, které začaly snášet, rajčátka a hojně mladé cibulky.



A oběd, opět chuďoučký. Dvě malé cuketky jsem nastrouhala na hrubém struhadle, trochu posolila a nechala "vypotit". Vymačkala jsem přebytečnou tekutinu a přimíchala jsem asi půl káv. lžičky kurkumy, asi 3 dkg nastrouhaného tvrdého sýra a zalila jsem to rozkvedlaným vajíčkem. Zapekla jsem to v troubě. Vůně linoucí se z otevřené trouby vzbudila i Sáru, takže se k mému obědu přidala. Mrkající Má zeleninu ráda, ujídá i rajčata.



Zbyla mně ještě porce k večeři.


Nechápu, jak to ti vegetariáni můžou dlouhodobě vydržet. Není to špatné, ale být úplně bez masa, to snad nedám. Je možné, že se na to dá zvyknout, ale přijde mi to moc jednostranná strava. Nesmím ani luštěniny, což vegoši můžou. Tak mně držte palce, ať to přežiju. Dělám si to pěkné aspoň pro oko. A proč to sem dávám? Třeba se to někomu bude hodit a já se k některým kombinacím taky ráda vrátím, abych pořád nemusela něco vymýšlet.





Loučení..-

 Je to pár dní, co jsme se rozloučili s naší milovanou bíglí holčičkou Sárou a stále ji všude vidím a slyším její tlapičky klapat po dlažbě....