neděle 28. srpna 2011

Tajemství v lístkovém těstě.


Tento recept jsem dostala po internetu hned několikrát pod názvem "Hemenex trochu jinak." Já jsem si ho trochu upravila podle svého.

Ingredience:

1 ks lístkového těsta
2 zakysané smetany
8 vajec
jarní cibulka nebo pórek
20dkg debrecínky nebo šunky
20 dkg sýra na strouhání
sůl, koření dle vlastní fantazie

Postup:

Lístkové těsto rozdělíme na polovinu. Jednu polovinu vyválíme do takového tvaru, jakou použijeme formu. Já jsem použila obdélníkovou keramickou zapékací mísu.Formu vymažeme máslem a vyložíme lístkovým těstem tak, aby přesahovalo přes okraj formy. Těsto propícháme vidličkou. Na těsto poklademe šunku a tu zalejeme zakysanou smetanou do které zašleháme jedno vejce a na kolečka nakrájenou jarní cibulku, nebo pórek. Osolíme a okořeníme podle vlastní chuti. Já jsem použila mořskou sůl ochucenou kořením, cibulí a česnekem. Na to rozklepneme 6 vajec a ta zase trochu okořeníme a posypeme zbytkem jarní cibulky. Vydatně posypeme na hrubo nastrouhaným sýrem. Poklademe opět kolečky šunky a nahoru dáme druhou polovinu těsta, kterou jsme předem vyválely a ještě na vále propíchaly vidličkou. Kraje k sobě dobře přimáčkneme aby tajemství při pečení nevytékalo. Těsto potřeme rozšlehaným vvajíčkem a posypeme zbytkem sýra.Do trouby vyhřáté na 180°C dáme péct asi na 20 minut. Záleží na troubě. Těsto by mělo být upečené dozlatova.





Na tohle nastouháme sýr a poklademe další vrstvou šunky.


Těsto potřené rozšlehaným vajíčkem posypeme zbytkem sýra a dáme péct.




Moje představa po přečtení receptu se naplnila. Krásně to vypadá a ještě líp chutná. Byla to rychlá, velice chutná a sakramentsky vydatná večeře. Všem doporučuji.Teď by to chtělo jít si zaběhat a ne si sednout k PC.

sobota 27. srpna 2011

Od všeho něco

Dnes toho mám pro vás trochu víc. Tak začnu nejdřív od rajčat. Těch se letos urodilo tolik, že je nestačíme konzumovat.
Už loni jsem si naplánovala, že vyzkouším sušená rajčata naložená v oleji. Při návštěvě Vlastina blogu jsem se utvrdila, že právě teď je ta pravá chvíle. Sušičku mám, olej extra virgin taky, tak už nic nebránilo tomu abych začala. Rajčata jsem sušila asi 10 hodin. Možná, že jsem některá přesušila, ale v oleji se snad nacucají a bude to dobré. Současně s rajčaty jsem nakrájela několik stoužků česneku a ze zahrady přinesla pár snítek oregána. Vše jsem sušila spolu s rajčaty. Naplnila jsem skleničky od jogurtu a majonéz střídavě rajčaty, česnekem a oregánem. Zalila jsem to olejem a do každé skleničky jsem dala špetku mleté pálivé papriky a trošičku jsem to osolila. Rajčata jsem hodně namačkala, aby nevznikly vzduchové bubliny a zavíčkované jsem to uložila do ledničky. Už to tam mám třetí den. Právě jsem šla ochutnat, abych mohla informovat jak to dopadlo s tím přesušením. Je to dobrota pikantní a až se to ještě víc proleží bude to bomba. Rajčata se nacucala a tak nevadí, že některá byla sušší. Pokud máte nadbytek rajčat, klidně se do toho pusťte. Sušit se dá i v troubě. Není to právě nejlevnější způsob zpracování, ale jako chuťovka to nemá chybu.




V zahradě konečně rozkvetla poslední fuchsie.


V těchto horkých dnech je i Sáře nanic. Chladí se na dlaždičkách .


Dnes ráno byl na dvoře chládek a když jsem Sáru vypustila ven, netušila jsem, jaký objev udělá. Na dvorku se od noci zapomněla žaba. Sára byla asi stejně vykulená jako ona. Rychle jsem běžela pro foťák abych to natočila.Tak se bavte.

pondělí 22. srpna 2011

Dečka na objednávku

Včera jsem dokončila dečku, kterou si objednala jedna moje virtuální kamarádka.Tuto dečku už znáte . Najdete ji v galerii pod číslem 107. Abych ji mohla co nejlíp nafotit položila jsem ji na polštářek a přitom jsem zjistila, že na něm vypadá velice dobře, takže až budu mít čas a dokončím celou objednávku, udělám si stejnou a na ten polštářek ji přišiju. Mám ještě další tři polštářky a na každý udělám jiný motiv. Už se na to těším.


neděle 21. srpna 2011

Co dokáže plastová láhev

V poslední době to vypadá, že nedělám nic jiného, než že se bavím se Sárou. Ona je to skoro pravda. To stvoření nás neustále něčím překvapuje a přivádí nás v úžas. Že je živější než byla Yorga ve štěněcím věku, na to už jsme si zvykli.Musíme holt vydržať. Když chci mít chvíli pokoj od jejího věčného okusování mých nebo manželových bot a nohou, od trhání nohavic, pohodím Sáře plastovou láhev.To, co s ní dnes prováděla jsem natočila na krátké video. Sára se pobavila , zvířila prach a za chvíli usnula. Bodejť by ne, to byla hotová smršť.

sobota 20. srpna 2011

To mně hlava nebere...

O tom, že někteří psi baští ovoce a zeleninu jsem slyšela, ale nechápala jsem.Naše Yorga nikdy o nic takového neprojevila zájem. Ne, žeby se nezajímala o to, co právě jíme, ale když jsem jí dala přičichnout a nebylo to maso, vejce nebo sýr, otočila se a už se víc nezajímala. Zato toto naše nové stvoření má apetit snad na všechno.Poprvé jsem žasla, když jsem ji viděla jak utrhla jahodu. Říkala jsem si, že mně chce jen udělat škodu, vytrestat mě, že jsem ji zahnala ze skalky a nakonec jahodu vyplivne. Nevyplivla. Dnes si dala hroznové víno, myslela jsem si, že si bude s kuličkou jen hrát, ale kulička skončila v jejích útrobách. Když jsem chystala rajčata a jablka na kečup, vyžádala si obojí a obojí taky slupla. No to už bylo nad moje chápání, už chybělo jen aby si řekla i o cibuli. Bíglíci jsou žraví, ale co je moc je moc. Sára bude asi všežravec. A když si takhle nacpe břicho, usne jako špalek.







úterý 16. srpna 2011

Sára v zahradě

Včerejší den byl pohodový. Ovšem jak pro koho. Ráno odjezd do Brna s mojí bolavou nohou a se Sárou v přepravní bedně. Sára sice neblinkala, protože tentokrát jsem ji ohlídala, aby jela na lačno. V mojí noze se krom už předchozích problémů usadil ještě zánět žil. Žádná hitparáda. Noha bolí i když ekzém je zklidněný. Vyfasovala jsem antibiotika a pokud to jde, snažím se polehávat nebo aspoň nohu polohovat. Se Sárou to ale není moc možné. Navíc se ji ta moje obalená noha líbí a jde mi po ní.Včera jsem šla Sáru vyvenčit jen na zahradu abych nohu šetřila a tak jsem udělala pár fotek. Ještě večer jsem je zpracovala a teď, když náš miláček spí jsem mohla napsat nový článek a honem musím využít klidu a jít si lehnout.

Moc ráda fotím kopretiny.










Zahrada je velmi zajímavé místo. Dá se tam najít spousta hraček, jako třeba cibule, nebo spadlá hruška. A co mám nejraději ?
Měsíční jahody. Od té chvíle, co jsem je objevila a před paničkou jednu snědla, jsou moje.Chutnají mi ze všeho nejvíc.





Ze zahrady metu rovnou k misce a buďte si jisti, že v ní nenechám žádné zbytky.

čtvrtek 11. srpna 2011

Jak spím?

Včera jsem vám napsala kde spím a dnes se můžete dozvědět jak spím. Mám několik oblíbených míst. Někde spím, někde se uspávám a někde se jen tak povaluji.Tak například včera večer jsem zase řádila jako tyfus a pak jsem usnula na půl cesty.





Když se mi chce spát, jdu za paničkou, opřu se jí o kolena a ona už ví, že chci do náruče.Pak se uvelebím a usnu.


Nemám ráda, když si panička myslí, že už tvrdě spím a přenáší mě do pelíšku. To potom projevuji svoji nevoli mručením, protože u paničky se mi spí moc dobře.Ale nakonec v pelíšku stejně skončím.




Když panička sedí u počítače, lehnu si pod její židli. I tam někdy usnu, nebo se jen tak povaluji.


středa 10. srpna 2011

Kde spím?

Asi vás všechny hodně překvapím, ale do postele mě zatím nepustili. Panička říká, že jak si mě naučí, tak mě budou mít. Zatím vám ukážu svůj noční pelíšek.Mám ho vedle postele na které spí panička. Páneček moc nevěří, že se do jejich postele nedostanu. Říká paničce " jen počkej až si bude umět do postele vyskočit, budeš mít po výchově". Taky si to myslím, ale panička tvrdí, že vyhraje. No uvidíme... Taky zakázala abych dostala něco z jejich jídla. Když obcházím stůl při obědě, vždycky řeknou fuj! Já si myslím, že když jim to tak chutná tak to nemůže být fuj. Možná, že se mi to jednou podaří a přece ochutnám...




Panička o mně říká, že jsem učenlivá a šikovná. Vždycky, když se mi něco podaří a že se mi daří často, tak mě pochválí a dostanu pár granulek, které mi moc chutnají. Myslím, že mi jdou k duhu, protože pod skleník jsem ještě před pár dny vlezla a dnes už se tam nedostanu. To mě dovede pěkně vytočit. Zuřím. Kdyby jste mě slyšeli jak zuřím, už by jste neříkali jak jsem roztomilá. Umím hezky nadávat.




Musím si dát pozor, aby mi tam už žádná hračka nespadla.

úterý 9. srpna 2011

Výlet do Brna

Dnes brzy ráno jsme odjeli do Brna a Sáru jsme vzali s sebou. Na zpáteční cestě jsme se stavili ve Vyškově na veterině, aby nám Sáru podruhé naočkovali a taky jsme koupili další krmení. Sára od minulé návštěvy přibrala 1,5 kg.Ale moc poznat to není.Kdybych to neviděla na vlastní oči, nevěřila bych tomu. Protože jsme s manželem jeli na odběry krve, jeli jsme na lačno. Sára taky , ale ta proto, že v autě blinká. Pro jistotu jsme dali její přepravní bednu na zadní sedadlo auta a já jsem si sedla k ní. Myslela jsem si, že jí tam bude líp než vzadním prostoru kombíku. Asi bylo, jenže na blinkání stejně došlo, protože madam si v nestřeženém okamžiku dala namočenou pšenici pro slepice.V autě to na sebe nechcačky práskla. Ale pak už byla cesta bez problémů.V lékárně jsme koupili Kinedryl, tak příště ho vyzkoušíme. Musím pomalu zkoušet nechávat Sáru samotnou, abychom občas mohli odjet i bez ní. S Yorgou už to bylo prima, ta autem jezdit nechtěla a tak vždycky když viděla, že se chystáme k odjezdu, dělala, že tvrdě spí. Se Sárou nás čeká ještě dlouhá cesta, než z ní bude taková rozumná holka jako byla Yorga.


Příště o tom, kde spí Sára v noci.

pondělí 8. srpna 2011

Sára na pozorovatelně

Dnes byla docela klidná. Byla jsem s ní sama doma a tak jsme si chvilku hrály, když ji popadla kousací. Musím ji vždycky nějak zabavit nebo s ní jít ven. Jenže lilo celý den tak jsme šly jen tak na rychlo vykonat potřebu a šup domů. Peklo začalo až večer. Přišel švagr a Sáře se líbí jeho boty. Asi "voní" a jak se s ní o ně přetahoval, Sára řádila jak pominutá. Já jsem šla do sprchy a manžel to nezvládal. Tak rychle jsem ze sprchy nebyla venku jako teď. Vím, že švagr to se psy neumí. Plácnutí rukou je pro něho normální a dal by jí i tou botou. Takže jsem musela zasáhnout, když jsem nechtěla aby měl pes špatnou zkušenost. Tyátr skončil se švagrovým brzským odchodem. Jednak možná proto, že jsem řekla, že si budou fénovat vlasy, tak nebudou slyšet televizi a nebo už měl toho Sářina divočení dost. Sára si s klapnutím dveří okamžitě vynutila pochování a usnula mi na rameni jako špalek.



Tato fotka je ze včerejška, to ještě sem tam vylezlo sluníčko. Dnes jsem nefotila.Jednak bylo hnusně a já jsem neměla ani náladu. Zhoršil se mi zase ekzém na noze, se kterým se potýkám už rok. Pokud to natírám kortikosteroidy je to v pohodě. Jen to ukončím, znovu je to snad ještě horší. Musím s tím zase zítra na kožní. Už ztrácím naději, že se toho zbavím.Dnes to ještě ke všemu bolí, pálí, štípe jako čert. Kůže je napjatá k prasknutí, noha oteklá a můj lékař na dovolené. Vezme mě jiná paní doktorka. Jsem zvědavá, co na to řekne. Možná změna lékaře a jiný pohled na věc bude ku prospěchu. Doufám. Držte mi palce.

Všechny moje fuchsie a begónie

Mezi mé neoblíbenější květiny patří bezesporu fuchsie. Mám sice jen čtyři variety, ale už se mi je podařilo i namnožit, takže tam, kde mám polostín jsou všude fuchsie a nebo převislé begónie. Fuchsie už jsou v plném květu, ale begónie teprve začínají kvést, protože jsem je pozdě vytáhla ze sklepa a protože jsem do hlíny v truhlících přimíchala jako hnojivo rohovinu, Yorga mi je několikrát z truhlíků vyhrabala.Rohovina jí náramně chutnala. O to se prodloužila doba rašení a tedy i kvetení.









Tahle poslední fuchsie po zimě vypadala uboze. Myslela jsem, že ji nezachráním, ale povedlo se a začíná rozkvétat.

A teď pár begónií.








Jestli jsem potěšila vaše oko, tak jsem ráda. V tom podivném létě je každá kytička vzpruhou.

Loučení..-

 Je to pár dní, co jsme se rozloučili s naší milovanou bíglí holčičkou Sárou a stále ji všude vidím a slyším její tlapičky klapat po dlažbě....