Po podzimním setkání Ženského klubu v Kojetíně nepřestávám s tvořením. Tuto sobotu je u nás vánoční jarmark a tak jsem slíbila, že tam něco dodám. V Kojetíně jsem něco málo prodala a něco rozdala a k tomu, co zbylo jsem ještě něco dotvořila. Do koce týdne mám ještě prostor něco udělat, ale musím brzdit.Každý rok si říkám, že než začne Advent, budu mít naklizeno a budu si ten čas jenom užívat, Nepodaří se to ani letos. Kdybych vyfotila můj pracovní stůl, tak si řeknete, že jsem děsná bordelářka. Ale myslela jsem to dobře, dokonce jsem měla už začátkem listopadu umytá okna, ale proto, že bylo dost teplo na to, aby se na nich ještě vyřádily muchy, budu muset ještě jednou umývat. Aspoň ta, která jsou vidět.Neteř mně poradila. Říká, nic si z toho nedělej , když přes okna někdo nebude vidět, tak ať si je otevře. No nevím, nemám na to náturu. Ale dávno už neřádím s úklidem jako dřív. V paneláku to bylo jednodušší, ale s tím naším hospodářstvím to dost dobře nejde, udžet téměř sterilní prostředí. A taky ne každý den je člověk v takové kondici, aby zvládl všechno jako ve dvaceti. Těch 77 let je někde vidět. Jsou dny, kdy jsem redy, ale taky jsou dny, kdy jsem vděčná za ten nápad, pořídit si chodítko.
Ale dost o problémech. Ukážu Vám, co jsem ještě stačila uhaklovat. Tyto krabičky mám tři.
