Nejen zvířátka

Kam se podíváš, všude zvířátka a taky rajčata. Dnes už jdou rajčata na záhon a skleník ovládnou papriky. To všechno je na manželovi. Já si dávám dohromady záda. Snad bude zase dobře.

Káčata mají 10 dnů a kuřátka mají 6 týdnů.

Koláž z přírody

O tom, že je u nás krásně a příroda je v pořádku není pochyb. Dokazuje to i tato koláž.

Našla jsem nějaké informace o těchto obojživelnících, žijících v naší zahradě i okolo rybníčků dalších našich sousedů. Zdroj: http://www.priroda.cz

Mloka skvrnitého poznáme na první pohled díky nepravidelně tvarovaným, žlutým či oranžovým skvrnám, které by měli potencionálního nepřítele varovat (viz níže)před útokem. Tyto skvrny mnohdy přecházející ve dva na hřbetě splývající pruhy, které jsou na lesklé černé kůži velmi zřetelné.

Dospělí jedinci dorůstají délky kolem 20 centimetrů. Kromě velkých vystouplých očí na hlavě jsou patrné příušní žlázy (parotidy). Jde o párové zduřeniny, které vyměšují jedovatou látku (samandarin). Světlé, žluté nebo oranžové, zbarvení má mlok vždy právě na těchto parotidách, dále na horním očním víčku a na končetinách.

Pro člověka není mločí jed nikterak nebezpečný, nedostane-li se např. do očí, kde způsobuje silné pálení. Pro svou kořist či pro případného nepřítele v podobě menších živočichů může být samandarin i smrtelný. Vyvolává totiž silné svalové křeče a navyšuje činnost krevního oběhu celého těla, čímž znesnadňuje dýchání. Díky tomuto jedu, nemá takřka žádného přirozeného nepřítele. Největším nebezpečím je pro něj, jak jinak než člověk.

Tento obojživelník je trvalým obyvatelem především od jižních až po střední části evropského kontinentu.

Mloka skvrnitého jako jediného zástupce rodu Salamandra najdeme na celém našem území. Obvykle se zabydluje ve vlhkých listnatých a smíšených lesích, zejména v bučinách. Nejčastější výskyt můžeme zařadit mezi 200-600 metrů n.m. Zdržuje se v blízkosti vodních toků a studánek nebo jezírek, kam každoročně naklade i snůšku vajec.

Mlok skvrnitý je živočich s převažující noční aktivitou. Ve dne a za suchého počasí se schovává pod kořeny či kůrou stromů, pod pařezy, zdržuje se také v norách hlodavců nebo ve skalních štěrbinách. Ve dne jej můžeme pozorovat například po dešti, kdy si shání potravu. Aktivní je od března či dubna až do října, někdy do listopadu. Přes zimu se ukrývá ve větších skupinkách pod zemí, např. v jeskyních, štolách, dokonce i ve sklepech.

Mloci se živí suchozemskými bezobratlými. Především vyhledává žížaly, stonožky, pavouky a drobný hmyz, červy a slimáky.

Všeobecně je mlok skvrnitý považován za málo ohrožený druh. V České republice je však díky vysazování smrkových monokultur, postupnému odlesňování, intenzivnímu zemědělství a především díky rozvoji automobilové dopravy považován za silně ohrožený druh, který je přísně chráněn a nesmí proto být ve volné přírodě odchytáván za účelem chovu (Bernská konvence). Státem udělenou výjimku mohou získat ti, kteří si pořídí mloka skvrnitého z registrovaných chovů. V zajetí se mloci dožívají 40-50 let.

Dalším obojživelníkem, který u nás bydlí je žába ropucha. Zdroj : https://cs.wikipedia.org

Jejím úhlavním nepřítelem je člověk, ať už se jedná o neukázněné automobilisty či znečišťování přírody nebezpečnými látkami. Za dosavadní hojnost tohoto užitečného tvora, který zkonzumuje značné množství škodlivých živočichů, vděčíme především jeho nenáročnosti a přizpůsobivosti. Svrchní strana těla je bradavičnatá a má různé odstíny barev - šedou, hnědou… Za očima jsou umístěny jedové žlázy, které v případě ohrožení vylučují ostrý dráždivý sekret. Sliznici v tlamě predátora výrazně podráždí, pro lidské končetiny ale nebezpečný není.

Doprava pro ni představuje vedle zamoření vody jedovatými látkami největší nebezpečí. Jejich existence je více než u jiných druhů ohrožena i přímým hubením a vybíjením celých populací v důsledku vandalismu, sadismu a neopodstatněného odporu. Např. za posledních 15-20 let poklesla početnost ropuch v jihomoravském regionu přibližně o 50 %. Pro jejich ochranu má velký význam i vhodná osvětová činnost. V České republice jde o ohrožený druh. Člověk může této žábě ubližovat také neúmyslně - ničením jejích stanovišť, především nádrží, které jsou vhodné pro rozmnožování.Mezi její přirozené nepřátele patří šelmy, ježci, káně lesní a užovka obojková .

Třetím obojživelníkem, který je u nás na zahradě v bezpečí je ještěrka. Nejsem si jistá jejím přesným určením, ale myslím si, že je to ještěrka živorodá.

Díky své vysoké přizpůsobivosti dokáže žít ještěrka živorodá i ve vysoce položených, severních oblastech jako jeden z mála žijících plazů. Vystupuje obvykle do nadmořské výšky pod 2 000 m, ale v některých oblastech, např. v Alpách, ji můžeme spatřit i v 3 000 m n. m. V České republice ji nejčastěji nalezneme v zahradách, parcích, lesích, horských oblastech nebo na loukách. V jiných částech světa se vyskytuje i v lokalitě poblíž bažin.

Je aktivní ve dne a většinu času tráví na zemi, ačkoli umí dobře i šplhat po stromech nebo skalách. Její potravou se stávají především drobní bezobratlí živočichové, zvláště pakhmyz nebo členovci. Sama se pak stává potravou hadů nebo větších dravých ptáků. Za chladnějších letních dnů se často vyhřívá na výslunných březích, zplošťuje přitom tělo a roztahuje končetiny.

Svůj název, živorodá, získala díky mezi ještěrkami neobvyklé vlastnosti rodit živá mláďata, což bývá odůvodňováno jako adaptace k přežití v severnějších oblastech. V některých lokalitách však živá mláďata nerodí, a podobně jako jiné ještěrky klade nejprve vajíčka. Mláďata se rodí obvykle v červenci a v jednom vrhu jich je 3-10. Mladé ještěrky se rodí ve vaječné bláně, z níž se téměř okamžitě dostávají, jsou černá a po narození velká obvykle méně jak cm. Jde také o poměrně dlouhověkého plaza, v přírodě se dožívá obvykle i více jak 15 let.

V České republice je zvláště chráněna jako silně ohrožený druh, je tedy mimo jiné zakázán i její odchyt, chov v zajetí a prodej. Chráněna jsou i její vývojová stádia a sídla. Zdroj: https://cs.wikipedia.org

Káčata

Už jsem psala, že si dnes pojedeme pro kačenky a přivezli jsme si šest žlutých klubíček. Vždycky jsme kupovali třítýdení, ale ty, které jsme přivezli tentokrát, určitě tři týdny nemají. Zapomněla jsem se zeptat, ale zítra to napravím.

Než půjdou do kurníku ke kuřatům, musí trochu vyrůst.

Toaletní kabelka

Háčkování jsem trochu odložila na vedlejší kolej, ale na přání jsem uháčkovala jednu toaletní kabelku. Zdálo se, že udělala radost.

Sekaná z Facebooku

Na Facebooku se mi zamlouval recept na sekanou na jiný způsob. Ráda zkouším novinky i přesto, že můj muže moje experimentování moc nemiluje. Ovšem dnešní experiment ocenil. Pracovala jsem přesně podle videonávodu a použila jsem:

1/2 kg mletého masa

15 dkg šunky

balíček toustového sýra

hrst listového špenátu

20 dkg anglické slaniny.

Mleté maso jsem připravila jako na klasickou sekanou a rozprostřela jsem je v asi centimetrové vrstvě na alobal.

Na to jsem naskládala šunku, pak plátkový sýr a nakonec listový špenát. Pomocí alobalu jsem to stočila do rolády a stažené v alobalu jsem to dala vychladit do lednice. Asi na hodinku. Pak jsem si rozprostřela anglickou slaninu, roládu ze sekané jsem vybalila z alobalu a zabalila do slaniny. Takto upravenou roládu jsem trochu podlila vodou a dala péct do trouby předehřáté na 200 °C. K masu jsem asi v polovině pečení přidala na kostky nakrájené, osolené a okmínované brambory a společně s roládou ze sekané jsem je upekla. Brambory nasákly chuť a šťávu, která se vypekla ze sekané a byla to opravdová mana nebeská.

Pokud se budete chtít podívat na videorecept, najdete ho sdílený na mém BF profilu.

Naši opeřenci

Papoušci už jsou v novém bytě. Nebylo lehké je přestěhovat. Byli jak z divokých vajec a sameček se vnukovi vyškubl

a v ruce mu zůstalo pár per z jeho ocasu. Ona mu ta okrasa doroste, ale bude to chvíli trvat.

Jsem zvědavá, jak se jim v novém bytě bude bydlet a jestli zahnízdí. Hnízdící budku mají, tak teď už je to jen na nich.

Kuřátka rostou jako z vody a už je vypouštíme ven. Dnes poprvé měla otevřená vrátka, ale ven vylezlo jen jednbo nejodvážnější. Zítra, jestli nebude pršet, si to zopakujeme . Snad je tráva ve výběhu vyláká.

Zítra přibudou káčata. Doufám, že se spolu domluví, protože jiný prostor nemám.

A toto jsou naše dospělé slepičky, kterým vděčíme za zdravá vajíčka.

Na prvním obrázku jsou tři dámy Dominant sussex, další je Dominant modrý a Dominant vlaška. Poslední je Horal černý s dvěma sussexkami.

Tak to je z naší drůbežárny všechno.

V zahradě se stále něco děje

Příchod dlouho a toužebně očekávaného jara nás vybudil na maximum činnosti v zahradě. Moje záda mě sice omezují v pracech na zahradě, ale opečovávání kytiček na balkoně, zasazených cherry rajčátek v květináčích a pokusech o vypěstování exotické chocholatice, to mně jde. Na manžela zůstávají ty težší práce a tentokrát odvedl kus práce i náš nejstarší vnuk. Vyčistil jezírko, vyplel kolem tu hroznou husí čapu a co hlavně, ze starého terária pro chameleona vytvořil voliéru pro náš párek papoušku zpěvavých, kteří se do něj nastěhují během příštího týdne. Je potřeba voliéru ještě natřít, doplnit krmítky a dotvořit interiér bidýlky a nějakým kminkem, aby si papoušci připadali jako ve skutečné přírodě. Na to je vnuk mistr. Jen co dodělal jezírko, už zjistil, že se do něho přistěhovala ropucha a nejen ona objevil i ještěrku. Takže náš biotop opět funguje. Jen ho musím doladit nějakými kytičkami a pak budu spokojená na výsost.

A teď pár fotek.

Tak vypadalo jezírko po odčerpání vody. Zarostlé bršlicí a plné smradlavé vody po zimě. Voda už není, jen na dně rozrostlý leknín.

I ropucha už si našla své místo v jezírku. Bylo to rychlé. Zřejmě někde číhala na příležitost. Pokud bylo jezírko zanedbané, neviděla jsem ji v jeho blízkosti i když vím, že se v zahradě pohybuje. Většinou bývá zahrabaná v rašelině kolem hortenzií.

Včelky mají také svoje místo v jezírku pro načerpání tolik potřebné vody.

Další obyvatel biotopu. Myslím, že je to samička ještěrky živorodé, ale jistá si nejsem. Kdyby někdo z vás věděl, napište do komentáře. Je u nás přísně chráněná.

Toto pítko pro včelky plní svůj účel už několik dnů. Je stále hustě obsazené včelkami.

Voliéra už má střechu a vnuk s dědou ji dávají na místo, kde bude poskytovat papouškům zázemí.

A teď už to, na co stačím.

Chocholatice už vystrkuje růžky. Na ni se těším nejvíc.

Kolem jezírka bude pokračovat výsadba rostlin. Tam není úplně hotovo. Pro dnešek je to vše. Přeji vám hezký nedělní večer.

Nový byt pro kuřata.

Kuřátka už povyrostla a tak jim byla bedna ( odchovna ) malá a už trousily natolik, že bylo nutné je z domu vystěhovat. Dostala kurník, kde dříve sídlily kačeny a husy. Manžel jim ho vylíčil vápnem a vypadá to, že se jim tam líbí. Ve středu k nim přibude 5 nebo 6 kachňat.

Kuřata právě dostala natvrdo uvařená vejce, nastrouhaná a namíchaná do pšeničného šrotu. To jim náramně chutná.

Proutěný košík

Mám ráda přírodní materiály a jedním z nejoblíbenějších je proutí. Košíky, které máme v naší domácnosti už dosloužily a protože je můj muž vášnivým houbařem, chtěla jsem mu udělat radost a koupit mu košík. Prošla jsem na internetu několik e-shopů s proutěným zbožím, košíků je všude spousta, ale mně učaroval dvoubarevný, dostatečně velký, který poslouží nejen na houby, ale i na ovoce. Líbil se mně už na obrázku v e-shopu, ale teď, když ho vidím naživo, skoro mně ho bude líto dát ho v plen. Nejraději bych si ho nechala doma jako dekoraci a umístila do něho nějakou pěknou pokojovku. No uvidím, možná se bude manželovi zdát na tu houbařskou bídu, která u nás poslední roky panuje, zbytečně velký a bude můj.

A teď se vám s tím krasavcem pochlubím.

Tak, teď jsem vám toho krasavce představila ze všech možných úhlů pohledu. Pro ty z vás, které umíte plést košíky z pedigu je to pro inspiraci a pro ty z vás, které by jste si podobný košík chtěly koupit, uvádím odkaz na proutěné košíky .

Ráda nakupuji na internetu a zatím jsem měla vždycky štěstí a ještě jsem nenaletěla. Štěstí jsem měla i tentokrát a navíc košík dorazil v rekordním termínu dvou dnů od objednání. Určitě jsem tam nenakupovala naposledy.

Alenčin domácí přítel (teď už i můj)

Zdá se, že zmrzlí muži si to už dnes začali odbývat. Teď je u nás 5°C a poletoval sníh. Všechny kytky jsme nanosili domů, protože bych o ně nerada přišla. Muškáty z balkonu, fuchsie a begónie ze dvora. Předpovědi jsou nejasné a těm nahoře není co věřit. Mají být zmrzlíci, tak je vypustíme a basta. Svatý Petr nemá rozum, jakoby nás ta zima už dost nepotrápila.

Začala jsem netradičně, ale skončím tak jak to má být, když se peče.

Z blogu Alenky (tetky pernikářky) jsem si opsala tento skvělý recept. Moučník se jmenuje domácí přítel a musím říct, že název je výstižný. Ten moučník může být směle přítelem každé kuchařky. Je jednoduchý, rychlý a výborný. A to jsem neměla doma kandovanou citronovou kůru, která tam patří.

Tak teď už konečně ten recept:

28 dkg polohrubé mouky

28 dkg moučkového cukru

4 celá vejce

1 dcl mléka

1 dcl oleje

1/2 prášku do pečiva

8 dkg sekaných vlašských ořechů

3 dkg kandované citronové kůry

Postup:

Celá vejce a cukr vyšlehat do pěny a postupně přidávat mouku smíchanou s práškem do pečiva, olej, mléko a nakonec ořechy a kůru. Těsto nalijeme do formy nebo pekáčku vyloženém pečícím papírem a upečeme v předehřáté troubě. Hotové pocukrovat nebo ozdobit třeba polevou podle chuti. Já jsem spěchala, tak jsem jen cukrovala.

Tak to je můj domácí přítel.

Zdroj: http://tetkapernikarka.blog.cz/

Pohled do prosvětlené zahrady

To byl pohled do zahrady, která se pěkně prosvětlila odstraněním vzrostlé jedle. Její kmen poslouží na připevnění krmítka pro ptáčky a jako opora pro červený klematis. A toto jsou muškáty, které jsem včera při zpáteční cestě z Brna nakoupila. Budou zdobit balkon a mám tam jednu novinku, kterou zasadím do závěsných květináčů. Tu vám ukážu až budou viset.

A na závěr roj včel, který se usadil hodně nešťastně, ale nakonec se ho podařilo do úlu dostat. Včelky se vydaly na snubní let 1. května.