Podzimní výlet do Brna.

Na dnešní den připadla kontrola ve Vojenské nemocnici Brno. Zatím jen odběry krve, ale šlo to velmi rychle. Byli jsme tam jen tři, takže to šlo ráz na ráz. Cestou tam začalo pršet a lilo celou dobu. Chtěla jsem využít čas a tak jsme se stavili na hřbitově zapálit svíčku a vyměnit věneček za srdíčko, které poslala Míšova přítelkyně. Přesto, že je ještě pár dní do Dušiček, na parkovištích bylo plno a na hrobech už taky svítily svíčky a kytic tam bylo nepřeberně. Někde to vypadalo jako na střelnici. Ne každý uznává, že méně je více, ale když každý chce za sebe nechat nebožtíkovi na hrobě nějaké kvítí, nejde to jinak. My máme urny mých rodičů a vnuka uloženy v kolumbáriu a tam se naštěstí nedá moc experimentovat. Je to funkcionalistická stavba, postavená v roce 1926 - 1929 podle návrhu architekta Ernsta Wiesnera, která je zařazena jako národní kulturní památka a tak tam mají památkáři hlavní slovo. Kdo tuto památku nezná, může se podívat na pár fotografií zde.

A toto je výklenek na osm uren uzavřený mramorovou deskou podle požadavku památkářů. Tato část kolumbária je za hlavní budovou a mezi fotografiemi z odkazu chybí.

A teď pár fotek z cesty z Brna. Příroda čaruje a vytváří nádherně barevné obrazy, které se ovšem z auta moc dobře nefotí. Zvlášť, když prší a je pošmourno. Přesto jsem něco ulovila. 

Televizní vysílač Kojál a jeho stožár s anténami šimrá mraky nabité vodou.

A toto už je místní rozhledna Kopaninka.Tady už tolik nepršelo.

A to už jsme skoro doma.

A že je u nás zdravé životní prostředí dokazuje i tento malý tvoreček, mlok skvrnitý (Salamandra  salamandra). Mlok skvrnitý je robustnější obojživelník protáhlého tvaru s krátkými končetinami, který obývá výhradně vlhké lesní lokality, louky nebo pole, mnohdy v blízkosti vodních toků. Tento mrňous se z nějakého důvodu rozhodl brouzdat v trávě právě před naším domem. Nejspíš je tady při letošních deštích dostatečně vlhko.  

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                     

 

Nový byt

Křepeličkám přišel poštou nový byt. V chlívku jsou ještě dvě husy, tak mám zatím křepelky doma. To proto, že husy mají chlívek otevřený a křepelkám by tam bylo zima. Zdá se, že jsou u topení ohromně spokojené, ale zatím nesnesly jediné vajíčko. Možná jim neprospěla ta změna prostředí a nebo je původní majitel měl venku a tam jim bylo taky zima. Uvidíme, co se bude dít za pár dní. Klec je pěkná a praktická, takže mně vůbec nevadí, že jsou v domě. Fotit se moc nenechají. Zdrhají a je kumšt natrapírovat aspoň tři vedle sebe. Nakonec se přece zadařilo aspoň něco. 

Tak snad brzy něco snesou, abychom mohli ochutnat.

Křepelky

Dnešním dnem jsme se stali chovateli japonských křepelek. Přišli jsme k tomu jako slepí k houslím. Přivezl nám je syn našeho souseda, protože už se o ně nechtěl nebo nemohl starat. Nezkoumala jsem to a tak ani nevím jakého jsou stáří ani pohlaví, ale předpokládám, že je neměl na chov, aby si sám líhl kuřata, tak to budou všechno slepičky. Je jich pět a jsou to takové roztomilé kuličky. Zatím budou ubytované na dvorku, kde zůstala voliéra po chameleonovi, kterého tam měl přes léto ubytovaného vnuk Michal. Hned jak ukončíme výkrm posledních dvou kačen a dvou hus, přestěhujeme křepelky do kurníku. Tam jim bude teplo. Ideální teplota pro zdárný chov a snůšku je 15 - 20 °C. Zatím je mám na starosti já, protože za nimi nemusím chodit po schodech, nedělá mně to problém. Naopak. Je to pro mě zpestření a v dnešní době, kdy neustále posloucháme jak se Covid rychle šíří, všechno se hroutí a co všechno nám hrozí, je to pro mě světlo na konci tunelu. Baví mě se o zvířátka starat a dělá mně to tradost. Nemusím tolik myslet na to, co by nás mohlo potkat. 

A toto jsou ty naše nové krasavice. Jsou zahrabané v seně, tak nejsou vidět všechny.

Našla jsem na internetu informace o chovu a při té příležitosti i něco o výživové hodnotě křepelčích vajec i masa. Ráda se s vámi podělím. Křepelčí vejce jsou nejen velmi chutná, ale jsou přímo nabita zdravím. Jsou sice pětkrát menší než slepičí, ale obsahují dvojnásobné množství vitamínu A, B1 a B2.

Křepelečí vejce mají vysokou výživovou hodnotu a pomáhají proti alergiím, cévním onemocněním i dalším civilizačním chorobám. Jejich konzumace se doporučuje dětem i dospělým s oslabenou imunitou a těhotným ženám. Obsahují pětkrát více fosforu, draslíku a železa než vejce slepičí. Mají tvrdší a silnější skořápku a tak nehrozí ani salmonela, která by mohla přes skořápku proniknout do obsahu vajíčka. Gurmáni znají chuťové přednosti vajíček i masa křepelek. Tak na to jsem i já zvědavá. Jedla jsem je jen jednou a to už je hodně dávno.