Lahůdka pro oko

Nezdevastovaný, hrdě se tyčící nad hladinou.... Kterýpak to je?

Už je to tak dávno...

Dnes jsem si přečetla na jednom blogu článek o 35.výročí svatby. Připomnělo mi to, že jsem se v lednu zmiňovala v jednom článku zařazeném do rubriky "Okénko do světa" o 42. výročí mé svatby. Ale to jen já jsem měla 42. výročí, můj manžel měl výročí 126. neboť, jak žertem říká, každý rok se mnou vydá za tři. Alespoň já si myslím, že to říká žertem, jinak bych ho už fakt musela poslat k Neumětelům. Jsme už spolu tak dlouho, že nám stačí výměna pohledů a víme co který chce říct nebo co si myslí. Když jsme se brali, 15.1.1966 byl nádherný ale mrazivý den. Svítilo sluníčko, obloha byla modrá bez mráčku a pod nohama nám křupal zmrzlý sníh. Svatba byla v Kunštátě na radnici a následně v kostele. V té době svatba v kostele byla neobvyklá záležitost, neboť bylo dobré býti vyrovnán s náboženskou otázkou. My jsme jaksi vyrovnaní nebyli a tak jsme se v kostele brali. Obřad byl v kostele hezčí než na radnici. Tam to bylo příliš strohé a civilní. V kostele se svatba poněkud protáhla, neboť se čekalo ještě na další manželský pár, který měl dorazit z radnice.Nějak dlouho nešli a my už jsme byli všichni pěkně vyzmrzaní a jak jsme postávali před oltářem a pořád se nic nedělo, najednou se v sakristii objevil jeden z manželových bratrů a ukazoval na nás abychom šli za ním. Co myslíte, že nám chtěl? Nalil nám každému prcka slivovice, abychom neumrzli. Už jsem předeslala, že hodně mrzlo a v té době o nějakém vytápěném kostele nemohlo být ani řeči. Po nějaké době pan farář pozbyl trpělivost a začal se mší. Asi za deset minut dorazila druhá svatba. Všechno začalo od začátku. Z kostela jsme ocházeli šťastní ale dokonale ztuhlí zimou. Někdo poznamenal na adresu mého tchána, že to všichni odstůněme, protože svatbu v kostele přičítali hlavně jemu. Tchán poznamenal, že v lednu se svatby nedělají, načež můj muž odvětil, že svatba se dělá, když je potřeba a bylo dodiskutováno... Jak jsem se v úvodu zmínila, svatba byla v Kunštátě a tady bývaly zimy jak se patří.

Návštěva z Poštorné

Dnes nás navštívili majitelé jednoho ze štěňátek naší Yorgy. Pejska Gastona. Co to melu, jakýpak pejsek, je to pořádný chlapák. Krásně stavěný, široké plece, nádherná srst. Prostě krasavec, celý po tátovi, jen nožky má kropenaté po babičce. Když si nastávající pánečci přijeli na podzim před dvěma roky vybrat své štěňátko, dopadlo to úplně jinak. Štěňátko si vybralo své pánečky samo. Malý Gastonek prostě přišel k nim, očichal si je a bylo rozhodnuto. "Už si nás vybral a je náš" řekl nový majitel a tak se i stalo. Odvezli si Gastonka na jih Moravy a já jsem věděla, že je v dobrých rukou. Odběrem štěňátek to končí jen málo kdy. Navazují se nová přátelství a zatím o většině pejsků víme. Jen u jednoho jsme ztratili kontakt a je nám to líto ale tak už to někdy bývá. A tady je krasavec jménem Gaston se svojí mámou.

Máma vlevo pod stolem, její syn vpravo.

Zřejmě ještě nějaká fotka přibude. Hned jak dorazí z Poštorné.

Vetřelec v zahradě

Včera byl u nás pěkný den. Od rána svítilo sluníčko a protože náš dům i zahrada je na jižní stráni, bylo to velmi příjemné. Kolem půl deváté jsem se podívala z okna kuchyně na zahradu. To se už sluníčko opíralo do stěn kurníku a já jsem zahlédla, jak něco běží od kurníku dolů.Spíš to vypadalo, že se to kutálí, protože to byl velice rychlý pohyb. Napadlo mě, že by to mohla být myška. Když jsem upřela pohled na kurník,všimla jsem si, že se tam něco hnulo. Něco malého rezavého s bílou náprsenkou a hlavičku to mělo postavenou. Připomínalo to na tu dálku zvednutou hlavu hada. Napadlo mně, že to bude asi rejsek, jenže ten nemá bílou náprsenku. Když přišel domů manžel a já mu sdělila co jsem viděla obešla ho hrůza a pravil: "to by mohla být jedině lasička". Když jsme prozkoumali místo, kde jsem ji zahlédla, zjistili jsme, že si udělala doupátko pod betonem kurníku. Tím, že je to na svahu, nemohl to být pro ni žádný problém. Bylo potřeba zjistit o vetřelci co nejvíce informací.

V Ottově encyklopedii jsem se dočetla, že přebývá v rovinách i na horách, v lesích i na místech úplně holých a skrývá se v dutých stromech, hromadách kamení, v děrách břehů a strání i v opuštěných doupatech jiných savců. Je odvážná a ani před člověkem hned neprchá. Pohubí mnoho myší a hrabošů, ale napadá i jiné savce, jako jsou králíci, zajíci. Také kurovité a jiné menší ptáky, vypíjí jim vejce a usmrcuje i žáby, plazy a hmyz. Na obratlovce se vrhá skokem a překusuje jim krční tepny. Páří se v březnu a samice mívá po 5 nedělích 5-7 mláďat, která udatně brání. Pídí-li se po kořisti, prodere se i nepatrnou skulinou. Pochutnávají si i na vejcích, která velmi dovedně vypíjejí. Při hojnosti potravy, zvláště uloví-li větší kořist, vyssají z ní pouze krev a ostatní nechají ležet. Ouha! Toto krásné zvířátko je opravdu pěkná šelma.

Lasička - kolčava

Mezi savce, které myslivci ve svých revírech příliš rádi nevidí, patří i některé kunovité šelmy včetně kolčavy. Je to proto, že kolčava útočí na drobnou zvěř, např. na koroptve, bažanty, mladé zajíce nebo králíky. Na druhé straně však tyto škody mnohonásobně vynahrazuje chytáním hrabošů, myší, syslů a křečků, kteří ničí obilí a jiné plodiny. K chytání drobných hlodavců má kolčava výborně tvarované tělo. Štíhlý a hadovitě protáhlý trup na krátkých bězích se neobyčejně snadno protáhne každou hraboší chodbičkou, a co kolčava jednou uchopí do silného chrupu s 34 ostrými zuby, nemá naději na uniknutí. Její potravu tvoří z 83 % drobní hlodavci, asi 5 % připadá na ptáky, 4 % na plazy a obojživelníky, zbytek pak na hmyz, vejce a větší savce do velikosti potkana. Denně spotřebuje 20 až 40 g potravy, loví hlavně v noci a jedna lovecká trasa je 1,5 až 2,5 km dlouhá. V rozmanitém životním prostředí od nížin až po horské oblasti se vyskytuje v celé Evropě (kromě Irska), v celé Asii a v severozápadní Africe. Běžně se zdržuje v různých křovinách, živých plotech, polních remízcích, na pokraji lesa, v zahradách i na rozsáhlejších venkovských dvorech. Při lovu se pohybuje poskoky 15 až 50 cm dlouhými a zanechává za se­bou dvojstopy. Přední stopa je 1,5 až 2 cm dlouhá, otisk zadní tlapky je jen o málo kratší .

Kolčava je o 5 až 9 cm menší než hranostaj, samci jsou asi o třetinu větší než samice. Kdyby neměl hranostaj celý rok černě zbarvenou špičku proutku, těžko by se v letním šatě rozeznávala jeho samice od samce kolčavy, protože velikost jejich těl může být téměř stejná. Kolčavy (1) ve většině areálu jsou po celý rok na hřbetě skořicově hnědé, břišní stranu mají bílou. Přechod mezi hnědou a bílou srstí netvoří přímou linii jako u hranostaje, nýbrž je nerovný, jakoby zubatý. Proutek je celý hnědý, nikdy nemá černou špičku. Kolčavy ze severních oblastí výskytu přebarvují celé (včetně proutku) do čistě bílého zimního šatu. V přechodné době, na jaře a na podzim, bývají různě strakaté.

zdroj: http://lasice.lasicka.cz/

Teď mám smíšené pocity. Toto krásné zvířátko baští hlavně myši, což vůbec nevadí, ba naopak, ale to, že by nám mohla podávit slepice, mně děsí. Tak teď babo raď. Přestěhovat se nenechá, polapit také ne. Možná by pomohlo nějaké plašidlo, které by ji přimělo, aby se odstěhovala sama.Ale jaký kalibr by to musel být, když náš lovecký pes Yorga s ní ani nehne. A to strká ten svůj čumák do každé díry, zvlášť kolem kurníku. Jenže, když se i nakrásně odstěhuje, kde je napsáno, že si k nám nepřiběhne vybrat slepici ? Jak vidíte, je to příběh s otevřeným koncem...

Yorga objevila doupě lasičky a vytrvale u něho číhá. To jsem zvědavá, jak to bude pokračovat...

Zatmění měsíce

O dnešním úplném zatmění měsíce jste jistě zaslechli v médiích. Tato úchvatná podívaná začne nad ránem ve 4 hodiny a potrvá do 4 hodin 51 minut. Nevím kolik z vás si nenechá tuto podívanou ujít ale já si na ni přivstanu.

Tady začíná popis jednoho takového zatmění. Je úplňková noc. Krásně kulatý Měsíc se na obloze objevil ve chvíli, kdy se pod západním obzorem schovalo Slunce. Náš nejbližší vesmírný soused se dostává stále výše nad obzor a svým kouzelným svitem definitivně přebírá vládu nad nocí. Najednou se začíná u východního okraje měsíčního disku objevovat stín, který nemilosrdně ukrajuje bílý kotouč. Zhruba po hodině už celý Měsíc tone ve zvláštním načervenalém stínu. Nejedná se o zlé znamení nebes, ale o astronomický úkaz zvaný zatmění Měsíce.

Nejkrásnějším doplňkem zatmělého Měsíce je bezesporu jeho kouzelné zabarvení. To však stejně jako jeho jas není vždy stejné. Stačí nahlédnout do starých kronik a dovíme se, že zatmění nebyla vždy barevná. Tak například o úkazu z 2. dubna 1056 se v Belgické kronice píše, že Měsíc byl téměř po dvě hodiny černý jako vyhaslý uhel. Ztmavnutí zemského stínu mohou způsobit zvláště silné vulkanické erupce obohacující vrstvu stratosféry (výška 10 až 45 km) o aerosoly síry, které pohlcují sluneční světlo.

Nad komentáři najdete anketu, kam můžete napsat, jestli jste zatmění sledovali.

Pokud vás zajímá víc, najdete to na www.national-geographic.cz , kde jsem čerpala.

Proč mám blog

Když jsem svoje stránky tvořila,netušila jsem co je to za fenomén. Původně jsem na blogu chtěla prezentovat své ruční práce ale nakonec mě to zcela pohltilo a stránky jsou o všem možném i nemožném. Důvody proč bloguji se nedají shrnout jen do tří bodů ale pokusím se o to.

1. Můžu bez jakéhokoliv omezení tvořit design svého webu a vyřádit se

2. Jsem ráda, když mé stránky dělají radost druhým a často je navštěvují

3. Blog je pro mně místem setkávání s virtuálními přáteli a dokonalý relax.

Hrad, který snad každý navštívil

Na tomto hradě byl snad každý z nás. Určitě si ho mnozí pamatujete ze školního výletu. Pokuste se uhodnout, kam jsem vás zavedla dnes. Když se to nepodaří vám, s jistotou nám to řekne Hanka.

František Kožík

Dnes vás seznámím s jedním z mých oblíbených autorů. Mám ráda životopisné romány a František Kožík je spisovatel, který se zabýval převážně psaním histortických životopisných románů. Některé z nich jsem četla ale většinu jsem ještě přečíst nestihla.

František Kožík (1909-1997) byl jedním z nejplodnějších českých autorů. Vytvořil přes stovku děl - románů, dramat, scénářů a rozhlasových her. Narodil se v Uherském Brodě. V Brně vystudoval práva, zároveň dokončil i konzervatoř a studoval filosofickou fakultu. Po dvou letech právnické praxe ho zlákal rozhlas. V brněnském rozhlase pracoval do roku 1940, pak dostal nabídku z pražského rozhlasu, kde působil jako dramaturg. I když Kožík v roce 1951 přestal v rozhlase pracovat, tak docela se s ním nerozešel. Napsal mnoho rozhlasových her. Od roku 1956 byl Kožík dramaturgem na Barrandově. Nakonec se začal živit jen jako spisovatel. Jako vyprevěč byl Kožík velmi úspěšný. Zpracováním Kolumbova životopisu do dramatické podoby (Cristobal Colón, 1934) se významně zapsal do tehdy ještě mladého žánru rozhlasové hry. Za tuto hru dostal v zahraničí festivalové ocenění. Už jako mladý autor rozhlasových her a historických životopisů vešel ve známost široké obci čtenářů a posluchačů českého rozhlasu. Jeho první životopisný román s názvem Největší z Pierotů (1939), jehož hrdinou byl francouzský mim českého původu Jean Gaspard Debureau měl obrovský úspěch. Kožík během svého dlouhého života napsal životopisy mnoha historických postav, většinou umělců: Karel IV. (Kronika života a vlády Karla IV., 1981), J.A.Komenský (Světlo v temnotách, 1958), Miroslav Tyrš (Věnec vavřínový, 1987), malíři Jaroslav Čermák (Pouta věrnosti, 1971), Josef Mánes (Josef Mánes,1955), Zdeňka Braunerová (Na křídlech větrného mlýna,1977, Neklidné babí léto, 1979), herec Eduard Vojan (Fanfáry pro krále, 1983), dramatici Miguel Cervantes (Rytíř smutné postavy, 1958) a Josef Kajetán Tyl (Miláček národa, 1975), skladatel Leoš Janáček (Po zarostlém chodníčku, 1967) a další. Vlastně desítky a stovky dalších, protože kolem slavných hrdinů se obvykle pohybovaly i jiné historické osobnosti, zobrazené sice často schematicky, ale hrající svou historickou úlohu.

Která žena by nechtěla zhubnout?

Neznám ženu, která by nechtěla dobře vypadat. Každá má potřebu občas držet nějakou osvědčenou dietu aby se vešla do šatů nebo do plavek. E-mailem přišla dieta s kterou vás musím seznámit. Snad se její slavný autor nebude zlobit.

Desatero pro štíhlů líniu od Bolka Polívku:

1. Dyž neco jíte a nikdo vás nevidí, tož to nemá žádné kalorie.

2. Dyž do seba cpeš čokoládu a chlastáš k temu slivovicu, tož tá ti ty kalorie zruší.

3. Dyž sa postaráš, aby všecí okolo přibrali víc kilo než ty, budeš štíhlejší.

4. Dyž sa vás bude cpat víc, tož sa počítajů kalorie enom temu, který sní najvíc.

5.Jídlo, co sníš v kině a nebo u televize popřípadě u počítača, jako polárka, oplatky, sušenky, to sa

nepočítá, protože to patří do zábavy a ne do jídla.

6. Kakao, brandy, topinky, dorty, chleba se sádlem, špek a klobásy neobsahujů kalorie,

když sa jijů ze zdravotních důvodů.

7. Jídlo, které sníte, dyž vaříte, taky nemá kalorie, protože to nejíte ale koštujete.

8. Jídlo, které má stejnů barvu, taky neobsahuje kalorie. Třeba dyž sníte špenát a pistásiovů zmrzlinu,

tož to je jako dybyste nesnědli nic.

9. Obezita je nemoc a tož je potřeba pořádně se nadlábnůt, aby s ňů tělo mohlo pořádně bojovat a

navíc

10. Ženská bez břucha je jak hrnek bez ucha!!! A ženská bez řiti je jak váza bez kvítí!!!

Náhradní pohled z okénka

Tak a jsme zase trochu někde jinde. Pro Hanku to nebude nic těžkého. A co pro vás ? Víte kam jsem vás zavedla ?

Moudrých slov není nikdy dost.

Jedině příroda ví, co chce. - Goethe

Vše, co je v člověku krásné,

je očima neviditelné - Saint - Exupéry

Krása pomíjí, blbost je věčná - Nestroy

Směje se jizvám, kdo nikdy rány nepocítil. - Shakespeare

Krása je potřeba na svatbu, láska na každý den. - Finské přísloví

Krása není vždy pravá, pravda není vždy krásná - Laube

Pravdivé, co říkáte?

Brno starých časů

Několik dalších obrázků zaprášených časem z míst Brňanům důvěrně známých. Psáno v hantecu, něco z Role a něco z Oltecu.

 

Dnešní otázka zní....

Možná to není až tak těžké. Víte co je sotůrek?

Nový pohled z okénka

Tentokrát do zahraničí.

Obrázek vypůjčený z http://www.klima.cz

Zasmějte se se mnou a s Kantorkem

Pár kreslených vtipů Pavla Kantorka, které přišly mailem.

Ženský club

Včera jsem založila nové webové stránky. Jsou určeny ženám, které nemají vlastní web a nemají zájem nebo možnost si ho založit buď pro nedostatek času, nebo k tomu mají jiné důvody. Přesto jsou šikovné a mají co sdělit ostatním ženám. Tento club je otevřen těm z vás, které chcete prezentovat své výrobky, nebo se podělit o své životní zkušenosti a předat je těm, které o to projeví zájem. V tomto virtuálním clubu se můžeme scházet nad vyšíváním, pletením, u dobrého jídla nebo na zahradě. Můžeme si přečíst básně, pokud se najdou takové ženy, které mají básnické střevo, nebo jen obyčejné příběhy ze života. Na adrese www.club.blog.cz se budeme scházet za každého počasí, převážně v dobré náladě ale když přijde někdo, komu není právě jupííí ale ouvej, určitě neodejde se špatnou náladou.Tak se neostýchejte, navštivte club a rozhodněte se, jestli do toho s námi půjdete.Pokud projevíte zájem o členství, napište mi na adresu yorga@seznam.cz Nebude vás to stát nic, než trochu času se zasláním svého příspěvku elektronickou poštou. Ještě jedna důležitá věc, členství v našem virtuálním clubu není omezeno věkem. Jen vymezením jakýchsi pravidel slušnosti, uznávaných v kultivovaném prostředí.

Kliknutím na ikonku se přesunete do clubu.