čtvrtek 29. října 2015

Barvy podzimu

Včera byl u nás takový vítr, že listí stromů lítalo povětřím, jako pírka. Dnes ráno jsem udělala pár snímků, abych měla na letošní podzimní barvičky pár upomínek. Nebude to dlouho trvat a listí opadne úplně. Chtěla jsem fotit ještě včera před večerem, ale nešlo to. Na dvorku lítal netopýr, který si nejspíš hledal zimní úkryt. Nějaká partička bydlí pod deskami ve štítu našeho domu a tak nevím, jestli tam patří taky, nebo je to nováček. Chtěla jsem ho vyfotit, ale lítal tak rychle, že všechny fotky jsem měla rozmazané. Zdálo se mně, že nalítává na moji hlavu, které se vždy, až na poslední chvíli vyhnul. Ptáčky v letu už jsem párkrát zachytila, ale tuto potvůrku ne a ne. Škoda. Budete se muset spokojit jen s tím podzimním focením.











středa 21. října 2015

Skřítek Fanula

Pro změnu jsem uháčkovala podle obrázku postavičku, kterou jsem nazvala skřítek Fanula. Měla to být asi postava v žirafím oblečku, ale na parůžky jsem neměla nervy. Takže žádná žirafka, ale skřítek.







Musela jsem se trochu odreagovat po dnešním zavařovacím maratonu. Papriky ze skleníku by se za chvíli kazily a tak jsem je naložila do sladkokyselého nálevu, který používám na okurky. Paprik byl bramborový koš. Ještě nějaké zůstaly, ale už jen tolik, aby se během týdne snědly. Zítra bude lečo, protože ještě máme i pár rajčat a snad dojde i pár zelených, které jsme pověsili hlavou dolů. Tedy celou rostlinu hlavou dolů.





A teď hurá na záclonky. Jedna už je hotová a u druhé zbývá uháčkovat asi 30 cm prázdných čtverečků. Pak vyprat, lehce naškrobit a vypnout. Pak je vyfotím až na oknech v penzionu.


neděle 18. října 2015

Mrazík

Dnešní probuzení bylo mrazivé. Nevím sice, kolik stupňů pod nulou bylo, ale bylo bílo až do chvíle, než se mlhou prodralo sluníčko. S mlhou má co dělat ještě teď. Je vidět, že by si na nás rádo posvítilo, ale nedaří se. To ovšem nebrání tomu, aby mně už po několikáté v tomto roce rozkvetly fialky na kuchyňském okně. Jednu z nich jsem dostala minulý rok a druhou, tu opravdu fialovou s bílým lemováním jsem si koupila letos na jaře. Ještě nikdy se mně nedařilo fialky pěstovat, až letos. Zřejmě jim svědčí západní okno a moje zalévání odspod. Voděnka je od sousedky a té se taky daří, ale protože je to voděnka, nesmím ji nikdy zapomenout zalít. A to je pro mě heroický výkon, neboť občas zapomínám a proto ji mám v kuchyni, kde jsem nejčastěji a mám ji tak na očích.Minulý rok se mně podařilo rozmnožit fuchsie a dvě z nich jsem si nechala pro sebe. Ostatní přebytky jsem rozdala.Nejsem žádný "Mičurin", ale když se mně podaří něco rozmnožit, jsem šťastná jako blecha.








A na co se těším ? Až opět vytáhnu ze sklepa své Amarylky.Dělávám to až v únoru, ale letos bych si chtěla nechat jednu rozkvést na Vánoce. Uvidíme, jestli se zadaří.


pátek 16. října 2015

Netopýrek

Včera jsem byla požádaná, abych se podívala na popis háčkovaného netopýrka napsaný v ruském jazyce. Jako odchovanec totalitního školství, kdy druhým jazykem hned po češtině byla ruština, zapojila jsem svoji šedou kůru mozkovou a povedlo se vyhrabat zbytky znalostí a popis přeložit. Abych věděla, že jsem to přeložila správně, tak jsem podle svého překladu netopýrka uháčkovala. A tady je. Je to mrňousek, takový roztomilý přívěsek na kabelku nebo na klíče.








Popis je k dispozici, takže v případě zájmu zašlu.

Kvašené zelí

Podzim už nezvratně převzal vládu. V některých místech naší republiky se o ni pere dokonce s paní zimou. To je neklamné znamení, že je nejvyšší čas vypálit slivovici a naložit zelí do zeláku. Zatím je vypálená jen hruškovice. Slivovice je ještě v kvasu, ale na zelí došlo dnes. Objednali jsme si dvacet kilo už nakrouhaného zelí a kamarád nám je dnes přivezl. Nachystala jsem vše potřebné a dali jsme se s manželem do práce. Já jsem dávala zelí do hrnce a přidávala sůl, kmín, cibuli, křen a taky kousky jablíček. Manžel stloukal a Sára pobíhala kolem, protože výstupní kontrola je taky nutná.

Tento recept používáme už několik let.


20 Kg nakrouhaného zelí
30 dkg soli
4 dkg kmínu
30 dkg cibule nakrájené na kolečka
kousek křenu nakrájeného na kolečka
4 - 5 jablek nakrájených na 1/8








A už to pracuje. Ještě zabít čuníka a bude pod střechou všechno, co je nutné pro přežití zimy.



středa 14. října 2015

Který den máte nejraději ?

To bylo téma dnešního ranního vysílání ČR2. V šest hodin beru antibiotika, tak jsem už znovu nezabrala a poslouchala jsem chvíli rádio. Odpovědi posluchačů byly různé. Jak taky jinak, protože co člověk, to jiné životní zkušenosti, jiné příhody a rány osudu. Nejhůř z toho vyšla neděle. Ta byla u posluchačů nejméně oblíbená. Snad proto, že už se blíží začátek nového pracovního týdne a člověk se na něj musí připravovat duševně ale i fyzicky, nebo jen prostě proto, že něco končí a něco začíná. Nevím. Já jsem dřív neměla ráda víkendové dny, když mně do nich zasáhla noční služba, například ze soboty na neděli. Všichni si hověli doma u televize a já musela kolem osmnácté hodiny vystartovat a jít sloužit vlasti.Věděla jsem, že v neděli po noční budu jak vyoraná myš. Nevyspalá, protivná, nikam se mně nebude chtít jít a nic dělat. Ještě horší byla sobota, když jsem měla dvanáctihodinovou směnu a v neděli se šlo na noční. To byly pokažené oba dny, protože celou neděli jsem myslela na to, že večer jdu zase na to. Jinak bych řekla, že jsem k žádnému dni v týdnu neměla zvláštní výhrady. Každý den něco pěkného přináší. Zvlášť, když máte malé děti a ty jsou zdravé, dokáží vám připravit nejednu pěknou chvilku. Když je člověk mladý, najde si na každém dni něco pozitivního. Teď jak stárnu a doléhají na mě různé neduhy spojené s věkem, mám ráda každý den, hlavně když se ráno probudím. A když mě ještě nic nebolí, beru to jako bonus a svět je hned veselejší a tím i ten nejvšednější den, zdá se býti svátkem. A jak jste na to vy? Máte to podobně jako já, nebo je některý den v týdnu vaším neoblíbeným a proč?


neděle 11. října 2015

Když jsem byla malé štěně...

Narodila jsem se 1.5.2011 a přišla jsem do mé nové rodiny vyplnit prázdné místo po bíglici Yorze. Moje nové pánečky jsem si vybrala sama. Když přišli hledat štěňátko, vytušila jsem, že tam se budu mít dobře a hned jsem se utrhla od svých sourozenců a začala jsem se motat kolem paniččiných nohou. Bylo to mazané, protože panička mě hned vzala do náruče a byla jsem jejich. Cestou v autě mně bylo hrozně blbě, bylo jasné, že cestování autem nebudu nikdy snášet. U paničky na klíně se to ale dalo vydržet. V novém domově, čímž nebyla žádná bouda na zahradě, ale krásný, nový pelíšek v obýváku a mně se hned udělalo dobře. Jen jsem se trošku rozkoukala, už jsem začala předvádět, co ve mně je. Okusovala jsem všechno dřevěné kam jsem dosáhla, brala jsem páníčkům papuče i boty. Chtěla jsem je rozptýlit, aby už nesmutnili po Yorze. Pánečkovi se to moc nelíbilo, protože on mě nechtěl. Nechtěl už žádného psa, ale panička si mě vyprosila. Postupem času jsem si pánečka získala a dnes jsme nerozlučná dvojka. S pánečkem chodíme na procházky a s paničkou zase moc ráda vařím. Občas ji totiž něco upadne na zem a to je moje. Taky se ráda nechám chovat a mockrát se mně podařilo usnout paničce na rameni. Večer se s pánečkem díváme na televizi a já u toho pokaždé usnu. Ale když slyším vrznout dvířka u ledničky, nebo panička zašustí s nějakým papírem, běžím se podívat co se chystá na baštu. Chodím taky kontrolovat, jestli slepice nedostávají lepší žvanec než já a když ano, vždycky jim packou mezi šprušlema výběhu něco vyšťourám. Když páneček začne zatápět v krbu, ráda mu pomáhám dělat třísky a taky poctivě hlídám, aby náhodou někdo nepovolaný neprošel kolem domu. Hlavně nemám ráda, když se tady motají cizí psi. Jinak jsem společenská a vítám každou návštěvu. Mám k dispozici celou zahradu. Občas paničce něco vyhrabu, ale vždycky mně to odpustí, protože ví, že hledám myši a ne její cibulky. Tak jsem vám na sebe něco napráskala a teď ještě koláž z fotek, kterou udělala panička.


středa 7. října 2015

Paní, přišlo vám psaní...

... no, bylo to psaní, ale v balíčku. A v tom byly ještě další poklady. Balíček byl avizován, ale jeho obsah byl do poslední chvíle utajen. Mělo to být překvapení a taky bylo. Miluška, ta dobrá duše mně poslala cibuli červeného řebčíku. Už dřív jsem od ní dostala žlutý řebčík. Dvakrát krásně kvetl, než ho vyhrabala Sára a já jsem pro něj musela najít nové stanoviště, kam se Sára nedostane. Letos ten žlutý nekvetl, ale věřím, že příští jaro pokvetou oba. Jak žlutý, tak ten nový červený a na záhonku to bude vyopadat asi takhle.




To budete moci zhodnotit až na jaře od dubna do června.
Zatím koláž z obsahu balíčku




Žlutý řebčík je nádherný a ten jasně červený bude ještě krásnější. Byl darován s láskou, s láskou byl zasazen a tak by v tom byl čert, aby mně nedělal radost. Miluško, ještě jednou srdečné díky a večer zapálím sloníka pro štěstí, který už má své místo.

Na stejný záhon jsem zasadila taky lilie, které jsem dostala od Květy, když se za námi stavila na penzionu Lada. I Květince patří mé srdečné poděkování a na jaře budu netrpělivě očekávat, co krásného na záhonku před domem vyroste. Samozřejmě, jsem chlubilka a tak se to dozvíte taky, ale nejdříve musíme přečkat zimu.

pondělí 5. října 2015

Berušky a zahrada

Někoho trápí octomilky, kterých je v tomto období požehnaně, ale nás dnes potrápily berušky. Nebyly to berušky na které jsme zvyklí, tzv. slunéčka sedmitečná, ale všeliké potvory, které jsem ještě ani neviděla.Létaly v houfech kolem oken a sedaly na okna, na vyhřátou zeď na balkoně i na nás. Bylo to jako v hororu. Dokonce vyhnaly i Sáru z jejího balkonového pelíšku. Musela jsem pozavírat okna a dveře, protože létaly i do baráku. Chtěla jsem je vyfotit, ale byly tak dotěrné, že jsem hodně rychle prchla domů. Co jsem vyfotila to vám ukážu.









Takhle okupovaly zeď na balkoně. Byly jich stovky, možná tisíce. Nevím proč si vybraly právě náš barák. Jinde v dědině asi nejsou. Naše sousedka je ušetřená. Hledají prý úkryt před nadcházející zimou. Přšly sem z Asie, kde je využívali ve sklenících aby hubily mšice. S ovocem nebo zeleninou pak migrovaly do Česka. To jsem se teď dočetla na tn.cz.


Aby to nebylo jen o invazivních beruškách, tak ještě poslední kytky na zahrádce. Jiřinky už obešel mráz. Počítám, že už si květů dlouho neužijeme.











Tak to je dnes všechno. Jsem zvědavá, jestli beruše zítra odletí, nebo se budou dál zabydlovat. Co všechno se k nám ještě přistěhuje???

pátek 2. října 2015

Kostlivci ve skříni...

A je na světě medvědí usínáček Béďa. Je to takový slepeneček. Měla jsem připravenou hlavičku k medvídkovi a tělíčko už se mi nechtělo dodělávat a tak jsem použila už dříve udělanou dečku a hlavičku jsem přišila k dečce. Viděla jsem na netu podobné usínáčky a stejně jsem si ho plánovala udělat. Takže se oba polotovary hodily právě teď. Dnes jsem jen přiháčkovala ouška a čumáček, přišila je a vyšila ksichtík. Musím šetřit zápěstí, protože bolí a bolí. Není to od ničeho jiného, než od háčkování a taky trochu od myši u PC, ale to nesmím říct nahlas.Bylo by tady dusno.
A takhle milý usínáček vypadá.









čtvrtek 1. října 2015

Slečna myška 10 cm

Dobastlila jsem malou slečnu myšku. Háčkovala jsem z Moniky a měří 10 cm. Před časem jsem si koupila novou sadu háčků a jsem s nimi nadmíru spokojená. Jsou příjemné do ruky a dobře se s nimi háčkuje. Myšku jsem háčkovala háčkem č. 1,25mm.








Sada háčků s bambusovou rukojetí.

Loupáčky

500 g  hladké mouky 230 ml  mléka (pokojová teplota nebo vlažné) 100 g  změklého másla 75 g  cukru 1  vejce (pokojová teplota) 30 g  čerstvé...