Nový začátek roku s čipem

Začal nový rok a u mně je rozjezd pomalý. Počasí je všelijaké a to se taky odráží na mé fyzické kondici. Klouby, záda řvou a já, jako celek nemám do ničeho chuť. Včera manžel odstrojil stromek a já se poflakovala. Jediné, co jsme vyřešili společně bylo očkování Sáry proti vzteklině a také očipování. To čipování bychom ani nepotřebovali, ale zákon je zákon. Jen mě štve, že je zase nedotažený. Než to nařídili jako povinnost, měli zajistit centrální registr. Zatím jsme zaregistrovaní v nějakém registru veterinářů. Nevím, jak tento zákon zamezí nelegálním množírnám pokračovat ve své činnosti. Nicméně my jsme liteře zákona vyhověli a Sára to nesla s grácií. Ani nemukla.

O víkendu jsme měli návštěvu našich dětí a Sára si to užívala. Arinka je pejsek naší vnučky.Je vycepovaná, poslouchá na slovo, ale to je naší Sáře fuk. Ona je svá, je rozmazlená a dělá si co chce. My už to nebudeme měnit. Ono to ani z mého pohledu nejde i když vnučka říká, že by ji převychovala. A tady je pár fotek z procházky.

A toto je Tim, pejsek našich mladých.

Procházka nás unavila.

Dnes už Sára běhá jako dřív, ale měli jsme o ni starost. Na začátku prosince si zlomila prst na levé přední nožce a na veterině ji nožku zafixovali. Nevíme co dělala. Jestli když hrabala myš, nebo si nožku někde zaklínila a pak násilím vytrhla, přišla už kulhající ze zahrady. Chodila po třech , ale moc ji to nebavilo, tak se trochu povalovala. Teď je v pořádku a lítá zase jako šus.

Přání všem

Jsem připravená i na hladomor.

Ježíšek přišel pod náš stromeček značně obtěžkán. Přinesl věci praktické, jako jsou pánve s keramickým povrchem, polštářky z paměťové pěny, spoustu dobrot na mlsání, všechno, co mám ráda. A taky jedno mimořádné překvapení bylo mezi dárky. Nikdy bych nevěřila, že něco takového kdy pozřu. Vnučka mě asi chtěla otestovat a napsala Ježíškovi o tuto pochoutku.

Nevěříte vlastním očím? Ani já jsem nemohla uvěřit. Nechtěla jsem urazit ani vnučku, ani Ježíška a tak jsem, sice s odporem, ale přece jen ochutnala.Čekala jsem, že to žaludek neunese, ale kupodivu se nevzpouzel a moje chuťové pohárky naznaly, že je to nejen poživatelné, ale dokonce dobré a řekly si o dalšího červíka. Nejspíš jsem se stala fanouškem této poživatiny.

Když jsem si odmyslela co jím, musím říct, že už se nebojím toho, čím nám vyhrožují, že nebude co jíst a dojde na tyto proteiny.

Když jsem několikrát viděla v televizi jak takové červíky připravují na pánvi, děsila jsem se, že bych to někdy měla pozřít. Vždycky jsem si myslela, že to nikdy nepolknu a raději umřu hlady. Po dnešku už se neděsím. Mám ještě další pytlíky s různými příchutěmi a už se těším, až i ty ochutnám. Prostě, nikdy neříkej nikdy.

Vánoce

Přeji všem přátelům a návštěvníkům mých stránek krásné a ničím nerušené Vánoce.

Předvánoční

Advent už je v plném proudu, jen já nestíhám tak, jak bych měla. Teprve dnes jsem zavěsila na dveře mé oblíbené ramínko ozdobené větvičkami z tůjky a pár drobnostmi. Vyrobila jsem vánoční čokoládový likér na který jsem se taky chystala už týden. Přišla mi do toho návštěva lékaře v Brně a to je půl dne časové ztráty. Taky si Sára zlomila prst na levé přední tlapce a to bylo zase nedělní odpoledne na vaterině ve Vyškově. Rentgen ukázal zlomený vnější prst. Marod polehává, pospává, je trochu utlumená léky od bolesti, ale jak cvakne lednička, už je o třech nožkách v kuchyni. Takhle hodná už dlouho nebyla. Dnes mě čeká čištění lednice, zpracování bílků na chlebíček a pak se uvidí na co ještě zbude čas. Večer mám naplánovanou holičku a tím dnešní maraton ukončím. S pečením začnu až po víkendu. Zatím dělám soupis všeho potřebného, ale letos to nebudu přehánět. Jen pár kousků toho, co u nás nejvíc frčí. Děcka si hlídají tajli a my s manželem, jako diabetici, to taky nemáme zapotřebí. Nevím jak daleko jste s přípravami na Vánoce vy, ale mně se ještě žádný rok nepodařilo mít všechno hotové před začátkem Adventu. Nějaký relax a klidné posezení v usebrání se u mně nehrozí. Jsem stále pomalejší a stejně večer padám na ústa. Tak ještě přidám trochu dokumentace a jdu pokračovat v krasojízdě. Dnes bude k obědu zelňačka a tak jdu na ni.

Opět trocha háčkování

Něco málo chystám na podzimní setkání Ženského klubu v Kojetíně. Na nějaký čas jsem háček odložila, protože mě zlobil prostředníček pravé ruky a zápěstí. Hrozila operace a tak jsem vyzkoušela kde co. Mezi jiným rehabilitace kroužkem, který mně pomáhal v prokrvování prstů a zřejmě jsem se operaci vyhnula. Prst už nezlobí a nezlobí ani zápěstí a tak pozvolna zkouším háčkovat. A tady je výsledek.

A toto je rehabilitační kroužek, který mi umožnil vrátit se ke své lásce.

Dlouhý podzim

Podzim se nám poněkud protáhl. Jindy už u nás bývají ranní mrazíky a taky pamatuji po 24. říjnu v našich končinách i sníh. Zatím bylo docela teplo, ale dnes je to správné dušičkové počasí. Ráno poprchávalo a je docela nevlídno. Jen našim slepičkám to nevadí. Sára nám občas provede takovou malou taškařici. Tak dlouho lomcuje s brankou u slepic, až je vypustí do zahrady.

Miluje slepičáky a jinak by se k nim nedostala. Proto si zaběhne do výběhu slepic zatím co ony planýrují moji skalku, ona si to užívá. Slepice ji jinak vůbec nezajímají. Až si užije slepičáků, usadí se na vyvýšeném místě a pozoruje cvrkot. Dělá se důležitou, jako že slepice hlídá.

Naštěstí už skalka není to, co bývala a tak mně není líto, že tam slípky tak řádí. Hruška ji hodně zastínila a občas mně v ní něco vymrzlo a tak jsou tam jen rostliny s velkou výdrží a otužilky. Navíc už nemám fyzično na to, abych se pustila do nějaké velké obnovy. To co na sklace vydrží, to tam bude, ostatní musím oželet. Ze slepiček mám jinak radost. Ty hnědé, které nám před několika dny přivezli už začínají snášet. Tak přes zimu nebude o vejce nouze.