úterý 9. září 2014

Sára má kamaráda

Před časem odešel pejsek naší sousedky do věčných lovišť. Byl to voříšek a proto se asi dožil víc než dvaceti let. Paní, která už má léta, byla z jeho odchodu smutná a tak ji vnoučata přivedla z útulku dalšího voříška. Říkají mu Sam a je to moc milý pejsek a vděčný za to, že teď je tam, kde je. Naše Sára byla naštvaná, když pobíhal kolem našeho domu a ona, která štěká na každého cizího psa ho brala za dalšího vetřelce, kterému je potřeba ukázat, kdo je tady pánem. Sam působil vystrašeně, když na něho z balkonu spustila tu svoji psí bandurskou. Asi neměl moc pěkný život, než se dostal do útulku. Ale teď je spokojený a dnes měl příležitost se se Sárou seznámit. Běžel kolem našeho a Sára místo štěkání kňourala tak srdceryvně, že jsem Samovi šla otevřít branku a pustila jsem ho na zahradu. Nevěřila jsem, že vejde, ale on vešel docela nebojácně. Oba pejsci se krátce, vzájemně očichali a pak začala rutyka. Lítali po chodníčku sem tam tak, že jsem měla co dělat, abych se ve zdraví dostala na dvoreček. Málem by mně podrazili nohy. Když se vylítali, jali se společně prozkoumávat dvorek.










Sára získala dalšího kamaráda náhradou za Bojara, který k nám chodíval už jako štěně a tenkrát se hodně kamarádil s naší vnučkou Katkou, která je jen o rok mladší, než byl nebožtík Bojar. Vždy v pátek už věděl, že přijedeme na chalupu a čekal, ležící u vchodových dveří. Trávil u nás skoro celý víkend a když jsme v neděli odjížděli, vyprovázel nás. Tento rituál se opakoval týden co týden. Taky je nám po něm smutno.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Milí hosté,
jestliže nemáte účet na google, tak pro vložení komentáře zvolte možnost
"název/URL" (pouze kdo máte blog či webové stránky) nebo
"anonymní" (ostatní) - v tomto případě zanechte i svůj podpis, abych věděla, kdo byl na návštěvě.

Smutný den...

 Dnešní den se stal černým. Odešel náš parťák a mazlíček Sára. Její nemocné srdíčko vypovědělo službu ve dvě hodiny odpoledne, krátce po náv...