O tom, že lískové ořechy právě dozrály není pochyb. Tušila jsem to už od včerejšího večera, kdy jsme na dvorku grilovali kuře. Ve stráni nad dvorkem máme červenou lísku a ta má výborné oříšky. Ty se nám však jen málokdy podařilo sklidit. Vždycky nás někdo předešel. Dlouho jsme nemohli přijít na to, kdo je ten drzoun. Včera se nám nad hlavami něco rozkřičelo. To něco byl ořešník kropenatý, náš starý známý lupič. A řval proto, že na lísce letos nenanšel ani jeden ořech. Ne proto, že jsme ho předběhli, ale proto, že se prostě neurodilo. Ten jeho křik je nezaměnitelný a včera z něj bylo znát vztek. Pořídila jsem pár fotek z dnešního rána, kdy si přivedl celou početnou rodinu. Svoji partnerku a čtyři mladé. Na lísce před domem, která není naše, ale je na obecním pozemku, orvala ta jeho povedená parta všechno, co tam bylo. Tak teď má dušičku v peří a my ho víc neuvidíme. Přiletí zase příští rok v době, kdy budou ořechy zralé. V tom se nemýlí. Měla jsem tady dost obsáhlý článek o tomto lupiči, ale zmizel. Nevím jak je to možné, ale nedohledala jsem ho. Proto uvedu něco málo o jeho výskytu v ČR.
Na území ČR pravidelně hnízdí převážně ve výše položených oblastech s jehličnatými lesy v nadmořské výšce 500-1000 m. Je chráněný zákonem jako ohrožený druh. Hnízdí jednotlivě, monogamně, ve značně velkých teritoriích. Cizí ptáci jsou v nich však obvykle trpěni a vyháněni pouze v případě, že vybírají ukryté ořechy. Hnízdí jednou ročně. Samice snáší 3-4 bělavá, řídce hnědě skvrnitá vejce. Tolik Wikipedie. Vypůjčila jsem si od nich i obrázek, abych vám přiblížila, jaký je to uřvaný krasavec. Moje fotky nejsou zdaleka tak zdařilé jako ta jejich.
Na sloupu elektrického vedení si rozbíjelo jedno z mláďat ukořistěný ořech. Musela jsem při focení použít zoom, takže fotky nejsou moc kvalitní, ale jako ilustrace toho, co se tady odehrálo dnes ráno, to stačí. Ti mladí louskači ořechů ještě nejsou tak vybarvení jako jejich rodiče.
Mnohem větší zajímavost jsem si nechala ujít včera večer při grilování. Ač jsem měla fotoaparát na stole, nepoužila jsem ho. Byla jsem tak fascinovaná pohleden na to, co vidím, že šlo všechno stranou. Z podhledu střechy na dvorku nás sledovalo malé chlupaté zvířátko. Asi ho přilákala vůně grilovaného kuřete a bylo stejně fascinováno jako já. Dívali jsme se na sebe z očí do očí a mě opustily všechny instinkty. Chtěla jsem určit co je to za chlupáčka a nejsem si ještě dnes jistá, ale podle obrázků na internetu bych řekla, že to byl plch velký. Krásná kukadla jako korálky a kulatá ouška z něho udělala roztomilé zvířátko k pomuchlání. Ocásek měl jako veverka a barva kožíšku byla béžová. To sice neodpovídá přesnému popisu na Wikipedii, ale možná to bylo mládě a nebylo ještě moc vybarvené. Na staré hrušce máme budku pro ptáky, ale ještě jsem žádného ptáka, který by tam zahnízdil nezaznamenala. Byla bych ráda, kdyby budku obýval tento plch. Je užitečný, dokonce taky chráněný, ale v domě dokáže udělat pěknou paseku. Už jednou jsme ho měli nastěhovaného pod střechou v malé místnosti, kde jsme měli různé časopisy a odložené knihy. Tenkrát si z bulharského slovníku natrhal vystýlku hnízda pro svá mláďata. Když jsme na to přišli, šetrně jsme ho vystěhovali i s jeho děckama do zahrady. Můžu vám nabídnout jen fotku z netu. Vlastní jsem nepořídila, ale dám si pozor, třeba zase večer ožije a ukáže se. Je to zvíře noční, aktivní od dvacáté hodiny večerní do čtvrté hodiny raní.
Ten náš vypadal úplně stejně, jen měl béžovější kožíšek. No řekněte, není k pomuchlání?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Milí hosté,
jestliže nemáte účet na google, tak pro vložení komentáře zvolte možnost
"název/URL" (pouze kdo máte blog či webové stránky) nebo
"anonymní" (ostatní) - v tomto případě zanechte i svůj podpis, abych věděla, kdo byl na návštěvě.