Je to tak. Letos na dveře zaklepe 78 rok mého života, aby mně připomněl, co všechno jsem od života chtěla a co jsem nestihla. Nemá cenu zamýšlet se nad tím, co bylo a co z toho mohlo být lepší, ale taky horší. Nemyslím si, že jsem svůj život probendila. Přivedla jsem na svět dva syny, s manželem jsme je snad vychovali ve slušné lidi, postavili jsme si vlastníma rukama domeček na stáří, kde jsem si mohla splnit alespoň částečně své sny o dvorku plném zvířátek. Na to hlavní ( kůň ve stáji) sice nedošlo, ale zato slepičky, kačenky a hlavní parťák pes, to se podařilo.Když se teď, nevím proč právě teď, zamýšlím nad tím vším, tak vím, že jestli se na tento svět ( bude-li ještě existovat) někdy vrátím, vím stoprocentně, že ten nový život zasvětím zvířatům. I kdybych nic jiného nestihla, hlavní náplní budou zvířata ať si říká kdo chce, co chce.
Jitko,to je krásné zamyšlení
OdpovědětVymazatPřeji Ti zdraví a pohodové bydlení ve vytouženém domečku. Zdravou havěť k tomu, ať se vždy těšíš domů 🍀🌹🍀
To je krásný příspěvek. Taky občas podobně svým životem procházím, taky už hodně pamatuji :-).
OdpovědětVymazatMěj se hezky a užívej si každého dne !
Hanka
Jituško zdravím, to jsi moc hezky napsala ! Přeju hlavně hodně zdravíčka, Lenka
OdpovědětVymazatJituš, pěkně jsi to napsala. Já to mám stejné. Děti mají svůj život, vnoučata odrůstají a jenom ta němá tvář je vděčná za každou přízeň. Přeji ti pohodové dny a hodně zdravíčka.
OdpovědětVymazat