František Kožík

Dnes vás seznámím s jedním z mých oblíbených autorů. Mám ráda životopisné romány a František Kožík je spisovatel, který se zabýval převážně psaním histortických životopisných románů. Některé z nich jsem četla ale většinu jsem ještě přečíst nestihla.

František Kožík (1909-1997) byl jedním z nejplodnějších českých autorů. Vytvořil přes stovku děl - románů, dramat, scénářů a rozhlasových her. Narodil se v Uherském Brodě. V Brně vystudoval práva, zároveň dokončil i konzervatoř a studoval filosofickou fakultu. Po dvou letech právnické praxe ho zlákal rozhlas. V brněnském rozhlase pracoval do roku 1940, pak dostal nabídku z pražského rozhlasu, kde působil jako dramaturg. I když Kožík v roce 1951 přestal v rozhlase pracovat, tak docela se s ním nerozešel. Napsal mnoho rozhlasových her. Od roku 1956 byl Kožík dramaturgem na Barrandově. Nakonec se začal živit jen jako spisovatel. Jako vyprevěč byl Kožík velmi úspěšný. Zpracováním Kolumbova životopisu do dramatické podoby (Cristobal Colón, 1934) se významně zapsal do tehdy ještě mladého žánru rozhlasové hry. Za tuto hru dostal v zahraničí festivalové ocenění. Už jako mladý autor rozhlasových her a historických životopisů vešel ve známost široké obci čtenářů a posluchačů českého rozhlasu. Jeho první životopisný román s názvem Největší z Pierotů (1939), jehož hrdinou byl francouzský mim českého původu Jean Gaspard Debureau měl obrovský úspěch. Kožík během svého dlouhého života napsal životopisy mnoha historických postav, většinou umělců: Karel IV. (Kronika života a vlády Karla IV., 1981), J.A.Komenský (Světlo v temnotách, 1958), Miroslav Tyrš (Věnec vavřínový, 1987), malíři Jaroslav Čermák (Pouta věrnosti, 1971), Josef Mánes (Josef Mánes,1955), Zdeňka Braunerová (Na křídlech větrného mlýna,1977, Neklidné babí léto, 1979), herec Eduard Vojan (Fanfáry pro krále, 1983), dramatici Miguel Cervantes (Rytíř smutné postavy, 1958) a Josef Kajetán Tyl (Miláček národa, 1975), skladatel Leoš Janáček (Po zarostlém chodníčku, 1967) a další. Vlastně desítky a stovky dalších, protože kolem slavných hrdinů se obvykle pohybovaly i jiné historické osobnosti, zobrazené sice často schematicky, ale hrající svou historickou úlohu.