Čtvrtý rok

Je to tak, 6.11.2006 jsem horko těžko zakládala tento blog. Doufala jsem, že to pro mě udělají vnoučata. Slibů bylo hodně, ale skutek utek. Nakonec jsem při brouzdání internetem narazila na stránky jedné babičky, která v článku psala o tom, že dnešní babičky už nepletou, ale cestují se svými vnoučaty po světě. To jsem nemohla nechat bez komentáře, jelikož jsem babička, která už nerada cestuje, zato ráda plete a háčkuje. A občas vnoučatům něco dobrého upeče. Nejen že jsem napsala komentář, ale vážně jsem se začala zaobírat myšlenkou, jestli bych si ty stránky nemohla založit sama. Proč čekat na vnoučata a tak jsem stylem pokus, omyl začala tvořit svůj vlastní blog. Ten se pomalu začal profilovat do dnešní podoby. Nejdříve jsem chtěla prezentovat jen svoje ruční práce, ale nakonec z toho vylezlo to, co dnes můžete vidět. Směsice všeho možného i nemožného. Jsem ráda, že jsem se k tomu kroku odhodlala, protože dnes mám pocit, že můj blog je důležitý nejen pro mě, ale že tady občas najde inspiraci i někdo jiný a to mě těší. Získala jsem tím mnohem víc, než jsem od toho očekávala. Spoustu dobrých přátel a kamarádek a prostřednictvím vašich blogů jsem si i já rozšířila svoje obzory v ručních pracech. Mám mezi vámi i oblíbené gurmány od nichž čerpám nové recepty a moje klasická česká kuchyně se rozšiřuje o různé specialitky. Mohla bych toho ještě hodně napsat o tom, co mně blog dal, ale protože nemám ráda dlouhé články končím. Musím poděkovat Hance, která rovněž hodně psala na mých stránkách, především do rubriky "Okénko do světa". Dík Hani, že jsi mně upozornila na výročí mého blogu. Já bych to docela určitě zazdila. Pro samé hlouposti zapomínám na věci důležité.Mým přáním do dalších let je, aby se vám tady líbilo, aby jste se sem vraceli a nacházeli to, co hledáte. Děkuji za vaši dosavadní přízeň.