Veterina na pokračování

Včerejší večer byl opět v režii naší Yorgy. Začalo to už odpoledne. Kudy chodila, všude škrbala. Koberec, dlaždice v jídelně i hlínu v zahradě. Pak se najednou ze zahrady ozývalo její naříkavé štěkání. Vyběhla jsem se podívat co se děje a viděla jsem Yorgu sedět ve skalce s levou nožkou zvednutou a za ní byla vyhrabaná díra. Na přivolání nereagovala hned, až po chvilce a to viditelně kulhala na levou přední nožku. První myšlenka padla na trn zapíchnutý v polštářku tlapky. Díra, kterou vyhrabala byla totiž pod keřem plným bodlin. Nic jsem ji na tlapce nenašla, ale naříkání bylo stále horší a horší. Nevěděla jak si má lehnout, nožce neustále uhýbala a začínala se po celém těle třást. Na klinice jsou jen do 18 hodin a když se bolest nožky vystupňovala do neúnosné míry bylo 19.30. Na webových stránkách mají napsáno, že po dohodě je možné přijet kdykoliv a tak jsem sebrala odvahu a zavola. Pan doktor se na všechno vyptal a poradil, abychom přijeli hned ráno v 7.30.hod. Nebylo to život ohrožující, takže to mohlo počkat do rána. Yorgu nebylo možné nijak uklidnit a tak jsem v představě bezesné noci, jak Yorgy, tak nás, zabalila tabletu proti bolesti, kterou nám kdysi na veterině dali do plátkového sýra, a předložila našemu miláčkovi. Yorga kuličku sýra slupla a stal se zázrak. Ležíc v mé posteli a za mého vytrvalého hlazení a chlácholení a jejího olizování mých rukou i obličeje se pomaloučku uklidňovala, až asi po čtvrt hodině usnula jako špalek. Jen jednou se v noci pokusila v posteli obrátit a tím nás s manželem oba probudila. Šla jsem ji pro misku s vodou a ona, když se pořádně napila, opět tvrdě usnula. Takže jsme docela dobře vyspaní, dnes ráno, před sedmou hodinou vyrazili směr Vyškov. Pan doktor už na nás čekal, Yorze zakroutil s oběma předníma nožkama aby věděl jak bude reagovat, protože se domníval, že si mohla udělat něco s kloubem. Měl pravdu. Při kroucení pravou tlapkou neříkala nic, ale jak vzal za tu levou a zakroutil, hned kvikala a uhýbala. Takže dostala opět inijekci, pár tablet s sebou a byli jsme propuštěni. O dalších pár stovek lehčí, ale o to šťastnější, že nejde o nic vážnějšího. Po tom co jsme zažili v neděli se dalo předpokládat, že to bude mít co dělat s tou prasklou cévkou v mozku. Naštěstí se tato domněnka nepotvrdila a kloub snad brzy přestane bolet. Nejsou starosti, jako starosti. Se zvířátky jsou to snad starosti největší. Kdyby tak Yorga uměla říct, "bolí mě nožka, vemte prachy a jedem na veterinu." Hned by byla starost menší.