Píšu trochu se zpožděním. V pátek jsme si k mladým hempšírkám přivezli chovného kohouta.Je to krásný opeřenec, který se určitě našim holkám bude líbit. Už se s ním z blízka seznámila i Sára a nic proti němu nenamítala.
Jen nevím, jestli kohout nebyl trochu zděšený z toho třicetihlavého harému, který jsme mu připravili. Večer totiž, když šel manžel zavírat slepice, kohout v kurníku nebyl. Mysleli jsme si, že ho něco odneslo. Když manžel znovu vyšel do výběhu s baterkou, našel kohouta sedět na plotě. Asi se lekl, kolik bude mít práce a ještě se měl nechat na noc zavřít s tolika babama do kurníku. Ani se mu nedivím, že měl bobky. Včera už neseděl na plotě, ale před vchodem do kurníku, tak mu manžel dovnitř pomohl. Dnes, když viděl, že mu asi nic jiného nezbývá, zalezl do kurníku dobrovolně. A nebo, možná se mu to nakonec zalíbilo, že má tolik slípek na výběr?
Kohouta jsme koupili proto, abychom docílili čistokrevného chovu hempšírek. Příští rok už jiné slepice kupovat nebudeme. Budeme si líhnout vlastní.
A teď z jiného soudku. Ráno, při východu slunce byla obloha krásně zbarvená a stráň nad dědinou taky hrála krásnými barvami podzimu. To jsem fotila až kolem poledne, abych nefotila proti slunci. A ještě trochu lesních plodů. Stále ještě rostou.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Milí hosté,
jestliže nemáte účet na google, tak pro vložení komentáře zvolte možnost
"název/URL" (pouze kdo máte blog či webové stránky) nebo
"anonymní" (ostatní) - v tomto případě zanechte i svůj podpis, abych věděla, kdo byl na návštěvě.