Rostou

To není můj úlovek. Do lesa si o víkendu vyšla snacha s vnučkou a tohle si přinesly. 

Dnes šel do lesa manžel a přinesl plný košík praváků a sem tam babku. 

Tak hurá do lesů!

Slepice až v kuchyni

Jak jsem dlouho nepřidala žádný článek, tak dnes jsem si to vynahradila. V jednom komentáři jsem se rozepsala o naší drůbeží havěti. Musím se opakovat. Dnes jsem udělala pár fotek jak mi leze kvočna s kuřaty pomalu až do kuchyně. Kuřatům už nestačí výběh, který sdílela s kachnami a tak prolízají drátěným plotem a kvočna pak podleze dírou, kterou si vyhrabala, nebo plot přeletí. Protože Yorga chodí na zahradu podle potřeby, měla jsem obavy, že kuřata ty svoje výlety nepřežijí. Zatím jsem zjistila, že pokud je nezačnu nahánět já, Yorga si jich nevšímá. Ví, že tam hrabou v záhonech, ale nechává ji to klidnou. Když je jdu nahnat já, Yorga rychle a velmi úspěšně kuřata i starou kvočnu zažene. Z celého hejna slepic kvoká na jaře vždy jen ta jediná slepice. Ta holka u nás pojde až stářím. Je to Česká zlatá kropenka. Mám ji okroužkovanou, takže se nemůže stát, že by skončila v polívce. To její tři družky už to mají spočítaný. Máme je už tři roky a už nic moc nesnášejí. Vlašky máme ještě déle a taky už volají po obměně. Potom tam mám jedenáct Dominantek a ty jsou rok staré, takže v plné síle.Kuřátka jsou šedivá a tak nevím, co jsem to pobrala za vajíčka. Nejspíš ty Dominantky. Ani nevím, který z kohoutů je autorem, protože do dnešního rána jsme měli kohouty dva. Dnes jeden padl. Byl moc hlučný a ráno se s tím druhým překřikovali. Myslím, že nás za to sousedi prokleli do horoucích pekel. Zůstal ten klidnější a tak snad bude i větší klid na dědině.

A tohle je ten uřvaný kohout, jeden z možných otců kuřat.

Druhý z možných otců.

Slepice Dominant od kterých nejspíš byla vejce. Proto kuřata vypadají tak jak vypadají. Možná, že se to ještě změní.

Už jen zdolat pár schodků a jsou v kuchyni.

Medové dorty z mé dílny

Pro mladšího syna k 36.narozeninám.

Pro staršího syna k 43. narozeninám.

K včelaření neodmyslitelně patří také medové perníčky a dorty. Medové dorty dělám asi 20 let. To jsme ještě vlastní včelky neměli. Medem nás tehdy zásoboval tchán, který se včelařením zabýval. Recept mám od tchýně, která pekla dorty dětem a taky na včelařské bály. Pro zájemce je recept uložený v rubrice recepty. Dušovala jsem se, že to nikdy péct nebudu, protože jsem měla dojem, že je to moc pracné, ale když jsem to jednou zkusila, přišla jsem na to, že to vlastně vůbec není náročné. Mám pár vychytávek, které pečení velice usnadní. Například každou placku vyválím zvlášť na pečícím papíře a vykrojím podle pokličky na hrnec kruh. Papír přenesu na plech a je to. Je potřeba péct aspoň dva dny před oslavou, aby se dort pěkně rozležel. Pak je to lahůdka ze všech lahůdek ta nejlahůdkovatější.

Pro staršího syna ke čtyřicetinám

Pro snachu k čtyřicetinám.

Pro vnučku k 15. narozeninám.

 

Bylo jich samozřejmě víc, ale ne všechny jsem fotila. K 25. narozeninám jsem pekla minulý týden  ten poslední pro vnukovu přítelkyni. Letos budu péct ještě několikrát. Jednou to bude k 44. narozeninám a pak ke kulatým 40. narozeninám. Obojí pro mé dva chlapečky.

Přidávám zatím poslední medáček.

Poslední letošní medobraní

Tak jsme včera vytočili poslední med. I přes počáteční nepřízeň jarního počasí , kdy už konečně u nás všechno kvetlo a včelky pro chladné dny nemohly ven to dopadlo dost dobře. Pro nás, jako začátečníky bych řekla, že nadmíru dobře. Začínali jsme se dvěma včelstvy a budeme zazimovávat patery včelky. Dnes manžel doplnil rámečky a večer dostanou první cukrovou vodu. Dvě včelstva jsou slabší, ale mají hodně nakladeného plodu, tak ty už krmíme týden, aby včelky nemusely lítat a mohly se starat o plod a stavět dílo. To co uvidíte na fotkách je ta nejlepší odměna pro včelaře.

Zahrada kvete...

Nestíhám. Vařím, peru žehlím a to stále dokola. Byla jsem zvyklá dávat články na blog téměř každý den a teď?  Bída a utrpení. Rozháčkovaná dečka, kterou jsem už inzerovala stále není dokončená, vyhledat nějakou zajímavost je téměř nemožné, protože v poslední době nečtu ani noviny. Z těch veder jsem utahaná a do ničeho se mi nechce. Dnes se naštěstí ochladilo  a tak jsem stáhla do PC pár fotek, které jsem během posledních pár dní pořídila. Něco najdete tady a něco na Fotoblogu .

Jezírko se krásně vyčistilo. Dostalo nějaké rostlinky a ty zřejmě udělaly své.

A to už jsou jen dvě zátiší. Víc toho nemám. Snad se dostanu k dodělání dečky a opět bych chtěla začít šít. Mám v hlavě pár nápadů. Jen kdyby toho času bylo víc.

Tato fotka už je jen ilustrační. Kačeny už jsou všechny v mrazáku. Byly o poznání větší. Od 3.10kg do 3.45kg čisté váhy. Udělaly prostor kvočně s kuřaty. Kuřata jsou jen čtyři, ale i to málo je zábavné pozorovat.

Rybky v jezírku

Rybičky jsem vyfotila už včera, ale teprve teď jsem se dostala k tomu, abych je dala na blog. V jezírku jsou vidět ryby a na hladině se odráží obloha a větvičky popínavé růže. Pro samý mrak nejsou rybky zase moc vidět i když jezírko je čisté a voda průzračná.

Další fotky jsou na fotoblogu .

Co je nového?

Nedostává se mi času. U důchodců nic neobvyklého, že? Mám jednu smutnou zprávu. Leonku jsme dnes pohřbili. Po té, co nakladla asi čtyřicet vajec přestala žrát a dnes do rána ležela v teráriu bez dechu. Nevíme proč se to stalo. Jestli byla tím snášením vajec vyčerpaná, nebo je v tom něco jiného nevím. Nic jsme kolem toho ani na internetu nezjistili. Zdálo se, že se u nás má dobře a že prosperuje. Je nám jí líto, ale už s tím nic nenaděláme.

V zahradě nám přibylo jezírko s Koi kapříky a jedním keříčkovcem. Momentálně je voda trochu zakalená, takže rybičky nejsou vidět. Snad bude líp. Ještě chybí nějaké vodní rostlinky ale i to se dožene.

Všechno co může, kvete a tady je malá ukázka. Zbytek najdëte ZDE .