Když už jsem byla v tom...

Když už jsem byla v tom tvoření motívků irské krajky, dozdobila jsem těmi lístky obháčkované polystyrenové vajíčko.

První brož z irské krajky

Není to žádná světoborná záležitost, ale mám radost, že se to podobá malé ozdobě třeba na klopu saka. Je uháčkovaná ze starorůžové Moniky. Nesuďte můj pokus moc přísně, je přece jen první.

Připraveno na polštářek

Jednotlivé motivky jsou připraveny, poskládány na látce, ke které budou přišity. Budou zdobit bavlněný polštářek.

Z historie irské krajky

Než jsem uháčkovala první lístek, dalo mi to zabrat a myslela jsem, že s tím brzy praštím, ale nakonec mně irská krajka učarovala. Irská háčkovaná krajka vznikla asi v polovině 19. století jako pokus o napodobení (šité) benátské krajky. Háčkované asymetrické vzory, nejčastěji květiny a listy, vystupují nad povrch řídké půdice, na zhotovení jednoho výrobku se často podílí několik krajkářek. Je to nejmladší krajkářská technika a přitažlivé na ní je i to, že jsou to vlastně jednotlivé motivky, které se spojují háčkovanými nebo šitými spojkami. Mohou se našívat na látku, nebo předem zhotovenou síť. Výhodou je , alespoň pro mě, že od toho můžu kdykoliv odejít a vrátit se, až mám zase chuť pokračovat. Připravit si jednotlkivé motivky a až je inspirace, pak celé dílko dokončit. Rozdíl mezi klasickou krajkou je v tom, že klasická krajka se háčkuje řadu po řadě na přesně vypočítaný počet ok. Kdežto irská krajka dává prostor každé ženě sestavit si vzor podle sebe. Vytvářet různě velké motivky i počet a tím se může každá krajkářka dostatečně vyřádit a uplatnit svoji kreativitu. I to mě na tom zaujalo.

Háčkování by mělo být pevné a rovnoměrné. Pokud se háčkuje přes silnější nit, neměla by být nikdy vidět. U složitějších kompozic se jednotlivé prvky nejdříve našívají na podkladovou látku podle zvoleného vzoru a teprve potom se spojují . Tato práce je poměrně dost náročná na přesnost a pečlivost. Technika irské krajky nepatří k nejrychlejším a nejjednodušším, ale výsledek je hoden obdivu. Tak uvidím, jak se s tím poperu. Zatím mě to baví a hned jak stvořím první vlastní kompozici, pochlubím se. Nevím, nevím, jestli to nevyměním za frivolitkování....

Irská krajka

Před časem jsem si koupila tuto knížku. V knihovně ležela pár let, než jsem se dostala k tomu, abych ji prolistovala a něco vyzkoušela. Včera jsem začala a s tím lístečkem jsem se dost natrápila. Už jsem pochopila jak na to a tak jsem si dnes udělala pár rozetek a budu pokračovat. Jsem zase potlučená, takže můžu jedině uvařit jednoduchý oběd a háčkovat. Přehlédla jsem poslední schod a šlápla do prázdna. Narazila jsem si levé rameno (modré jako chrpa), mám naražená žebra (bolí jako čert) a trochu jsem si hnula s páteří. Nicméně polámaného nemám nic, ale po bytě se pohybuji tempem lenochoda. No řekněte, nejsem chomout? Před Štědrým dnem koleno a teď skoro celý člověk. No, ale tím vás nebudu zatěžovat. To jen na okraj, že můžu beztrestně háčkovat. Jestli já se do jarního srazu nezabiju, bude to velké štěstí.

Zatím nemám představu, co z toho bude, ale něco určitě. Až bude hotovo, ukážu, co jsem spáchala. A teď ještě jedna rozcvička pro mozeček.

Vidíte dítě?

Když nehledáš, najdeš

Zdá se vám nadpis mého článku podivný? Možná je podivný, ale je pravdivý. Co já jsem se nahledala. Prakticky od podzimu jsem hledala člunky na frivolitky. Evina a Šárka, pokud tohle čtou, už se usmívají, pokud se přímo neřehtají. Než se mělo uskutečnit první setkání děvčat sdružených v Ženském klubu, domluvila jsem si s Evinou a Šárkou, že si obstarám člunky a ony budou tak hodné a naučí mě frivolitkovat. Jak se později ukázalo, slovo "naučí" bylo příliš silné, protože já to ne a ne pochopit. Omluvou mně může být snad jen to, že na to nebyl patřičný klid. Ale zpět k těm člunkům. Včas jsem si je objednala i když to nebylo jednoduché, ale přišly ještě než se setkání uskutečnilo. Já jsem je někam uklidila a udělala jsem to tak pečlivě, že když jsem je potřebovala, člunky nebyly k nalezení. Nicméně zkoušela jsem to s člunkem vypůjčeným od Šárky. Zdálo se, že člunky jsou nenávratně zašantročené, nebo , že je nějaký skřítek, chtivý frivolitkování odnesl kdoví kam. Už jsem se nechtěla nervovat marným hledáním a tak jsem si objednala člunky nové. Tentokrát je mám v krabičce, kterou mám stále na očích a čas od času kontroluji, jestli tam skutečně jsou. Dnes jsem si šla najít přízi, vhodnou na stvoření jezevčíka a podivila jsem se, co ve skříni s přízemi mám za krabičku a co v ní vlastně je. A ejhle, krom jiných drobností, jako zip, nějaké knoflíčky a taky obvaz se na mě smály oba člunky. Takže Šárko a Evino, jsem připravená důkladně a slibuji, že než přijedete na další setkání v dubnu, budu snad základní součky umět. Budu to zkoušet podle okopírovaných základů z knihy o frivolitkách. A kdyby byly moje sliby plané, tak aspoň namotám přízi na člunky, to snad můžu slíbit s čistým svědomím.

Sára a moje tvoření

Dnešní krásný den si užívá hlavně Sára. Venku to klouže, tak jsem opatrná a ven se nederu, ale na balkoně na sluníčku je fajn. Aspoň Sáře. Ta se naučila vyhledávat výšky. Takže si hoví na stolku u kterého v létě pijeme kávičku a užívá si sluníčko.

A teď trocha toho tvoření.

Zajda má kamaráda, ale teprve teď jsem si všimla, že kamarád má sice zuby, které zase nemá zajda, ale nemá knír. Tak to musím ještě doladit. No a taky jsem udělala pár záložek. Nejsou sice tak krásné jako frivolitkové od Eviny nebo Šárky, ale účel splní.

Tak v tomto duchu budou moje letošní Velikonoce. Na moji klasiku, krajková vajíčka s kuřátky, taky dojde. Zatím vyfukuji vejce. Toto jsou vejce polystyrenová obháčkovaná polosloupkem a dozdobená. Na závěr dostanou ještě mašličky, ale pro ty si musím nejdřív zajet.