Z historie irské krajky

Než jsem uháčkovala první lístek, dalo mi to zabrat a myslela jsem, že s tím brzy praštím, ale nakonec mně irská krajka učarovala. Irská háčkovaná krajka vznikla asi v polovině 19. století jako pokus o napodobení (šité) benátské krajky. Háčkované asymetrické vzory, nejčastěji květiny a listy, vystupují nad povrch řídké půdice, na zhotovení jednoho výrobku se často podílí několik krajkářek. Je to nejmladší krajkářská technika a přitažlivé na ní je i to, že jsou to vlastně jednotlivé motivky, které se spojují háčkovanými nebo šitými spojkami. Mohou se našívat na látku, nebo předem zhotovenou síť. Výhodou je , alespoň pro mě, že od toho můžu kdykoliv odejít a vrátit se, až mám zase chuť pokračovat. Připravit si jednotlkivé motivky a až je inspirace, pak celé dílko dokončit. Rozdíl mezi klasickou krajkou je v tom, že klasická krajka se háčkuje řadu po řadě na přesně vypočítaný počet ok. Kdežto irská krajka dává prostor každé ženě sestavit si vzor podle sebe. Vytvářet různě velké motivky i počet a tím se může každá krajkářka dostatečně vyřádit a uplatnit svoji kreativitu. I to mě na tom zaujalo.

Háčkování by mělo být pevné a rovnoměrné. Pokud se háčkuje přes silnější nit, neměla by být nikdy vidět. U složitějších kompozic se jednotlivé prvky nejdříve našívají na podkladovou látku podle zvoleného vzoru a teprve potom se spojují . Tato práce je poměrně dost náročná na přesnost a pečlivost. Technika irské krajky nepatří k nejrychlejším a nejjednodušším, ale výsledek je hoden obdivu. Tak uvidím, jak se s tím poperu. Zatím mě to baví a hned jak stvořím první vlastní kompozici, pochlubím se. Nevím, nevím, jestli to nevyměním za frivolitkování....