Když nehledáš, najdeš

Zdá se vám nadpis mého článku podivný? Možná je podivný, ale je pravdivý. Co já jsem se nahledala. Prakticky od podzimu jsem hledala člunky na frivolitky. Evina a Šárka, pokud tohle čtou, už se usmívají, pokud se přímo neřehtají. Než se mělo uskutečnit první setkání děvčat sdružených v Ženském klubu, domluvila jsem si s Evinou a Šárkou, že si obstarám člunky a ony budou tak hodné a naučí mě frivolitkovat. Jak se později ukázalo, slovo "naučí" bylo příliš silné, protože já to ne a ne pochopit. Omluvou mně může být snad jen to, že na to nebyl patřičný klid. Ale zpět k těm člunkům. Včas jsem si je objednala i když to nebylo jednoduché, ale přišly ještě než se setkání uskutečnilo. Já jsem je někam uklidila a udělala jsem to tak pečlivě, že když jsem je potřebovala, člunky nebyly k nalezení. Nicméně zkoušela jsem to s člunkem vypůjčeným od Šárky. Zdálo se, že člunky jsou nenávratně zašantročené, nebo , že je nějaký skřítek, chtivý frivolitkování odnesl kdoví kam. Už jsem se nechtěla nervovat marným hledáním a tak jsem si objednala člunky nové. Tentokrát je mám v krabičce, kterou mám stále na očích a čas od času kontroluji, jestli tam skutečně jsou. Dnes jsem si šla najít přízi, vhodnou na stvoření jezevčíka a podivila jsem se, co ve skříni s přízemi mám za krabičku a co v ní vlastně je. A ejhle, krom jiných drobností, jako zip, nějaké knoflíčky a taky obvaz se na mě smály oba člunky. Takže Šárko a Evino, jsem připravená důkladně a slibuji, že než přijedete na další setkání v dubnu, budu snad základní součky umět. Budu to zkoušet podle okopírovaných základů z knihy o frivolitkách. A kdyby byly moje sliby plané, tak aspoň namotám přízi na člunky, to snad můžu slíbit s čistým svědomím.