pondělí 2. dubna 2018

První zelené krmení

Z pařeniště a ze skleníku manžel vytrhal ptačinec. Úžasná pochoutka pro slepice. Když jim to hodil do výběhu, žádná nepohrdla. Doposud dostávaly jen sušené kopřivy přimíchané do matení - brambory se šrotem a dnes takovou lahůdku. Nezůstala ani jedna zelená snítka.









Jarní foto

Jaro se pozvolna klube i u nás. Hned je pohled do zahrady o něco veselejší i když já bych potřebovala pořádný nářez, aby se moje nálada zvedla na tu správnou úroveň. No třeba se zvedne...

Tyto krásné petrklíče mně přinesl manžel ze zahradnictví.

A toto jsou bledule a sněženky ze skalky.


Přejí vám pěkné velikonoční pondělí.

pátek 30. března 2018

Přání

Všem, kdo zavítají na můj, na čas opuštěný blog, přeji krásné svátky jara.





pátek 2. března 2018

Sára

Zatím co já snídám, Sára čeká na pánečka až opustí ložnici. Nemůže se dočkat ranní procházky.


Tak, jak Sára čeká na pánečka, já čekám na jaro. Jen ne v leže. Slibují nám meteorologové, že už se plíživě blíží, tak děvčata - vydržať. Ono se to hezky píše vydržať, ale u nás v noci padal sníh. Tak nevím jak to ty rosničky myslí. Jen jestli si z nás nedělají šprťouchlata. Zatím mrzne, jen to praští.


středa 28. února 2018

Laň na rozmarýnu a víně

Už včera jsem uvařila luštěninovou polévku se slzovkou a protože to bylo dost syté, ani jsme druhé jídlo už nejedli. Zůstalo na dnešek a bude oběd i zítra. Ta polévka byla ze směsi luštěnin, které se už namíchané dostanou koupit a protože jsem měla doma balíček slzovky, která je mimochodem velmi zdravá obilnina, tak jsem ji do toho přidala. Polévka byla výborná. No a tím druhým jídlem byla kýta z laně připravená na rozmarýnu a červeném víně.

Popíšu v krátkosti jak jsem s tím naložila. Odblanění je ta nejhnusnější práce, ale pak už je radost připravit takovou pochoutku. Přes noc jsem maso nakrájené na větší kostky naložila do olivového oleje s česnekem nakrájeným na plátky
a s několik snítkami rozmarýnu. Druhý den jsem na oliv.oleji osmahla cibulku, kořenovou zeleninu nakrájenou na drobounké kostičky (mraženou) a pak maso naložené v marinádě tak, aby se zatáhlo. Pak jsem je podlila červeným vínem a dusila do změknutí.Ničím jsem nezahušťovala. Ta zelenina udělala své. Já jsem si to dala s rýžovými nudlemi a pořádnou porcí čerstvé zeleniny.



čtvrtek 15. února 2018

Plněná tortila

Pomalu končím s rehabilitací. Ještě v pátek a bude konec. Obden mně aplikují interferenční proudy na bederní páteř a absolvuji individuální cvičení a na závěr, balanční cvičení. Až do dnes jsem nepociťovala žádnou úlevu, ale po dnešním individuálu se cítím o hodně líp. Uvidím jak se mně bude ráno vstávat z postele.
Doposud jsem relaxovala u háčkování v sedě, ale bylo mi doporučeno, že když si potřebuji odfrknout od domácích prací, mám si jít raději lehnout. To kvůli srovnání páteře. Dlouhé sezení stlačuje obratle právě v té bederní části a já je potřebuji spíš roztáhnout. Takže nevím, nevím, ale s háčkováním bude nejspíš konec, protože v leže háčkovat neumím. I u PC budu sedávat sporadicky, protože ani to mé páteři nesvědčí. Prostě musím změnit můj denní težim. Už aby bylo jaro a dalo se dělat něco na zahrádce. Já toho sice moc neporvu, ale aspoň kolem těch kytiček mám nějaký smysluplný pohyb.
Dnes do rána nám zase přibylo trochu sněhu a odpoledne také něco napadlo. To zase bude klouzat a tak budu ráda, že vlezu v pátek do auta a po návratu z Brna z něho zase vylezu aniž bych si něco polámala. I ta moje blbá hůlka na tom totiž klouže.
Protože se po chvilkách zabývám tou dečkou pro nedopečená mimina, a pořád nejsem hotová, nemám se čím pochlubit. Nemám ani o čem psát a tak můj blog začíná vadnout. Možná s jarem přijde i změna na mém blogu. Zatím jen recept na tortilu plněnou krůtím masem, kterou jsem stvořila k dnešní valentýnské večeři. Lehká a zdravá.

Koupenou tortilu jsem naplnila krůtím masem, které jsem orestovala na cibulce a pórku, přidala jsem na menší kousky nakrájené žampiony, konzervu mungových klíčků, okořenila jsem to kurkumou, osolila a přidala trochu kečupu. Chvíli podusila a nakonec jsem nastrouhala kousek tvrdého sýra. Přidala jsem na proužky nakrájenou žlutou a červenou papriku.To vše jsem rodělila na dvě části, zabalila do tortil a večeře byla na světě. Možná recept bude to jediné, co vás dnes zaujme. Přeji dobrou noc.






sobota 3. února 2018

Únorové rozpoložení

V mém případě, co se týče nových článků, nastala, řekla bych, okurková sezóna. Nic mimořádného se neděje, počasí neodpovídá ročnímu období, příroda se u nás až tak moc nezbláznila. Soudím z toho, že nám na zahrádce nic nerozkvetlo, jako třeba u Janky. Ani ta čemeřice to nestihne, jelikož nám slibují sněžení a pořádnou zimu. Moje nálada je na bodu mrazu. Ani to háčkování, ke kterému se utíkám vždy, když se potřebuji probrat k životu, mě nějak nebere. Už dva měsíce tvořím jednu pletenou dečku a nejsem schopná se donutit ji dodělat i když vím, že nějakému nedonošenému miminku by mohla zahřát nožky. Vím, že vás můj dnešní článek překvapí, protože nejste zvyklé na takovou notu z mé strany, ale asi se z toho splínu musím vypsat. Nejspíš za tu moji náladu můžou moje zdravotní potíže, možná chybějící sluníčko, nebo pocit, že dobře už bylo a teď už nemůžu očekávat zlepšení. Trochu jsem se probrala, když jsem se setkala v Prostějově se spřízněnými dušičkami, Jankou, Renatkou, Jitkou a Maryškou. Posezení v cukrárně bylo prima, ale to nelze opakovat každý den, takže jsem po návratu upadla do stereotypu všedních dnů. Asi mě z toho dostane jedině jarní sluníčko a kytičky, jenže ty jsou v nedohlednu. I když ne tak dočista. Začíná se probírat jeden z mých amarylisů. Nevím která barva to bude, protože popsané květináče už nejsou čitelné. Bude to o to větší překvapení. Zřejmě jsem málo přihnojovala a tak to vypadá, že tento bude jediný, který pokvete. Musím se polepšit a víc o ně pečovat. Jak se rozjaří, tak to bude první co udělám, že je přesadím do nové zeminy a budu jim věnovat větší pozornost. Jejich květy za to stojí.

Jedna fotka od Renatky z našeho posezení v cukrárně.


Jedna fotka z mého dnešního pečení. Původně jsem chtěla upéct bábovku, ale manželovi se v noci zdálo o koláči se švestkama a tak jsem mu chtěla vyhovět. To jen abych vám ukázala, že nejsem zase tak nanicovatá jak píšu. Občas se musím taky přemoct.

A do třetice jedna hotová dečka pro nedopečená mimina a jedna rozpletená.Ta musí být hotová do 24.3. kdy máme sraz s děvčaty z Ženského klubu v Kojetíně.


Háčkované přívěsky

Za poslední dobu jsem přidala do sbírky několik nových přívěsků buď na klíče nebo aktovky. Pro děti, které se zúčastní běhu  se psy i bez ps...