Jak pravdivé...

Tento citát Marka Ebena mi přišel e-mailem. Přišel mi tak pravdivý a dobře napsaný, že jsem si jej dovolila zveřejnit na mých stránkách. Autora citátu si velmi vážím jako vzdělaného, inteligentního a především charakterního člověka.

Když Bůh stvořil Adama a Evu

Milé dámy, tento vtip mi přišel mailem. Je feministický, ale podělit se o něj musím i když nejsem feministka.

Když Bůh stvořil Adama a Evu,

zbyly mu ješte dvě věci, které jim chtěl dát.

Bůh řekl:

"Mám pro vás jestě dva dárky,

pro každého z vás jeden.

Ten první je moci čurat vestoje."

Adam Boha přerušil:

"Já to chci, já to chci! To bude báječné a můj život bude

mnohem jednodušší a veselejší!"

Pak se podíval na Evu a Eva přikývla a řekla:

"No proč ne, pro mne to není

tak důležité."

Tak dostal Adam od Boha tento dárek.

Výskal radostí, poskakoval a čural tu zde, tu onde, běžel na pláž,

čural i tam a obdivoval se obrazcům, které se mu podařilo

vytvořit v písku.

Bůh s Evou pozorovali Adamovo nadšení a tu se zeptala Eva Boha:

"A ten druhý dárek, který jsi nám chtěl dát?"

"To je mozek, Evo. To je mozek."

Klobouček

Dnes jsem dostala vzkaz od návštěvnice mého blogu, která si psala o popis na klobouček. Zapomněla nechat e-mailovou adresu. Snad se ozve znovu. Jinak bych nemohla vyhovět.

1.máj

Byl pozdní večer - první máj -
večerní máj - byl lásky čas....

Úryvek z básně Karla Hynka Máchy jistě všichni znáte. To, že se mají děvčata nechat políbit pod rozkvetlou třešní, vám jistě také nemusím připomínat. Koneckonců, psala jsem o tom už loni v dubnu. Chtěla bych spíš při této příležitosti připomenout, že rádi bychom se měli mít nejen 1.května, ale po celý rok. Nikdo na tomto světě nejsme navždy a proto bychom měli využít každého okamžiku a dávat si najevo, že se máme rádi, abychom jednou nelitovali, že jsme něco promarnili. Tím nemyslím to, co tak často slyšíme například ve filmech, které se k nám tlačí ze zámoří. Neustále se oslovovat "zlato" a miláčku , drahoušku. Při každé příležitosti ujišťovat toho druhého, rčením "mám tě rád zlato". Ono docela stačí, když tu náklonost bude člověk cítit z chování toho druhého. Když se k partnerovi budu chovat slušně, ohleduplně a budu mu projevovat úctu, pak pozná i bez přeslazených slovíček, že mi není lhostejný. Víte, já už jsem na to "zlato" docela alergická. Jsem ze staré školy a tak se mi nelíbí ani to, že si někteří zamilovaní nenechají své důvěrnosti na doma. Nejsem puritánka a nemám nic proti letmému polibku na ulici, ale dnes můžete shlédnout i to, co za našich mladých let patřilo jen do toho nejintimnějšího soukromí dvou lidí. Když se nechtíc stanu svědkem takového pouličního vzplanutí citů, věřte, že se necítím ve své kůži a přivádí mě to do rozpaků, neřku-li, že se stydím za ty dva, kteří tak okázale dávají najevo svoje city. Možná se vám bude zdát, že jsem přinejmenším divná, ale já to tak cítím a s tím nic nenadělám. Zajímalo by mě, jak to vidíte vy a proto jsem přidala anketu. Nemusíte se mnou souhlasit, vím, že svět se posunul někam jinam nejen ve vzájemných vztazích, ale i v celkovém postoji k morálce obecně.Ale to je téma na další článek. Tak zase někdy příště.

Slet čarodějnic

Pálení čarodějnic se u nás stalo tradicí. Letos jsme byli poněkud v předstihu, je teprve 26.4. Akci, jako ostatně každý rok připravili chalupáři a proto ten předstih. 30.4. budou všichni v pracovním procesu. Mužská část postavila májku a ženy se vymódily podle posledních čarodějnických trendů. Obešly vesnici a nevynechaly jedinou chalupu. Já jsem se letos zúčastnila pouze jako divák a fotograf, protože nám to kolidovalo s rodinnou oslavou. A tady jsou fotky, které jsem pořídila. U ohně jsem chyběla, protože oslava narozenin a svátku Jiřího se poněkud protáhla.

I k nám už přišlo jaro

Opět cestujeme za hranice

Právě jsme vstoupili prostřednictvím obrázku do města našich sousedů. Poznáváte město ve kterém se nachází dům, jako vystřižený z pohádky?