Hrnkové knedlíky

Dnes jsem se přesvědčila, že je třeba občas se podívat do receptů na internetu. Houskové knedlíky většinou kupuji v blízké restauraci, protože je mají výborné a mně se s nimi nechce piplat. Dnešek byl poněkud jiný. Manžel včera našel trochu hub na omáčku. Proti zvyklostem, jsem použila i růžovku, což nikdy nedělám. Ono těch hub vhodných do omáčky bylo jen pár, byť pro nás dva by to mohlo stačit. Ale problém byl někde jinde. Dnes se v hospodě knedlíky na prodej mimo podnik nevařily a tak došlo na hrnkové. Už jsem je dlouho nedělala a tak jsem si recept potřebovala osvěžit. Přitom jsem narazila na výbornou pomůcku a taky obměnu mého receptu. Dělávám je s práškem do pečiva, ale tady byl recept se sušeným droždím. A protože mám ráda změnu, vyzkoušela jsem je. Takže recept:

1 hrnek hrubé mouky (neměla jsem, tak jsem dala polohrubou)

1 hrnek mléka

1 rohlík nakrájený na kostičky

1 káv. lžička sušeného droždí

2 vejce

špetka soli

4 kolečka debrecinky nakrájené na drobné čtverečky

tři snítky petrželky

Všechno spolu zamíchat a nedělala jsem ani z bílků sníh. Jen jsem hnětačem všechno dobře promíchala. A teď přijde ta vychytávka. Do hrnku vložit malý mikrotenový sáček, do něho nalít těsto asi dva cm od okraje hrnku. Naplněné hrnečky vložit do hrnce s vodou a přikryté pokličkou vařit 20 - 25 minut. Kontrolujeme špejlí, jestli máme hotovo. Knedlík se nesmí nalepit na špejli. Ale to zkušeným kuchařkám nemusím psát. V čem spatřuji tu vychytávku? No přece v tom, že nemusím pracně dolovat hotový knedlík z hrnečku, který jsem sice pořádně vytřela sádlem, ale nijak mně to nepomohlo, protože jsem knedlík musela pracně vydloubat a zuřila jsem u toho. Následně další problém, umýt hrnky a nalepeným těstem. Dnes jsem krásně vytáhla sáček i s knedlíkem, ten jsem ze sáčku krásně vyloupla a hrneček zůstal čistý. Takže kdo tuto fintu neznal stejně jako já, doporučuji vyzkoušet. Taky jsem nikdy do těsta nedávala uzeninu ani petrželku a čekala jsem co můj konzervativní manžel na knedlík řekne. Kupodivu nic a prý "dobrý". Omáčka tradičně vynikající. A tak to vypadalo. Mohlo tam té petrželky být trochu víc.

Velmi jemný knedlík.

Narozeninově

Letošní narozeniny se poněkud protáhly. Gratulanti se trousili od třináctého až do dneška. Všichni jsou v pracovním procesu a tedy zaneprázdněni. Ale nevadí, hlavně, že jsme se sešli. Takže dnešním dnem jsem dooslavovala a za rok znovu, pokud budu mít štěstí a dožiju se jich. Dostala jsem krásné květiny, šampíčko, olivy, oříšky, andělíčka strážníčka, prostě všechno, co mám ráda. I moji oblíbenou vůni Pret a Porter. Taky jsem se dnes vydala na kratičkou obchůzku zahradou, abych se přesvědčila, že se nic nezměnilo, že naše zahrada je stále zarostlá plevelem, ale taky jsem zjistila, že manžel se vzorně stará o hortenzie, čímž je mu plevel odpuštěn. Přihnojil je několikrát a je to na nich znát. Když lamentuji nad divokostí naší zahrady, říká, že je to zahrada anglická a tam to tak má být. No co mu na to říct, když nevím, jak taková anglická zahrada ve skutečnosti vypadá. Ale protože mu nemůžu pomáhat, musím se s takovým vysvětlením smířit. Tak se neděste, když vedle rozkvetlých hortenzií spatříte taky lebedu. A tak teď trocha té zahradní poezie.

Snad stokrát Sárou vyhrabaná hortenzie, která díky těm Sářiným útokům asi nikdy nenaroste, ale konečně letos kvete.

Naštěstí mám ještě dvě a ty jsou mocné.

Kopretiny nikdy nezklamou. Ty krásně kvetou každý rok.

Klematis stále ještě krásně kvete.

Dobromysl je všude, kam oko pohlédne. Je to pastva pro včeličky a na tu se nesmí nikdo ani škaredě podívat, natož aby ji vytrhal.

Všechno mé konání v zahrádce sledovala Sára. Co kdybych sebou někde praštila? Musela by zavolat o pomoc.

A teď ty nádherné květiny a některé praktické dárky.

Tak to je pro dnešek vše. Prožijte krásný zbytek neděle, doufám, že je u vás taky hezky. U nás se dvakrát přehnala bouřka s vydatným deštěm a teď je jasno a příjemné teplo. To mají zahradníci rádi.

Naše hospodaření

Kačenky mají 11 týdnů a pomalu se blíží jatečné váze. Aby to tak bylo je třeba je ještě týden intenzivně krmit. Holky jsou vzorné , chutná jim a korýtko mají stále vymetené. Manžel chodí s krmením v jednom kuse.

Už začalo to období, které nemám ráda. Zavařování všeho, co zahrada vydá. Zatím jsou to okurky, 18 sklenic už je ve sklepě. Začala jsem zpracovávat první čtyři cukety.Jedna padla dnes na pizzu, zítra budou cuketové bramboráčky.

Cuketová pizza je připravena rychle, je zdravá a nepříliš kalorická, pokud si na ni podobně jako já nenarvete hodně sýra. Sýr já mám ráda a tak hřeším na to, že je to pizza bez mouky. Do těsta přijde jen jedna středně velká cuketa, dvě vejce

a 5 dkg nastrouhaného tvrdého sýra. Nejdříve nechat cuketu vypotit, pak vyždímat vodu, kterou pustila a přidat zbytek ingrediencí a koření. Já jsem dala trochu sušeného česneku a sůl. Rozprostřela jsem těsto na plech s pečícím papírem a strčila do vyhřáté trouby. Když bylo patrné, že je pizza téměř upečená, potřela jsem ji majdou podle Blanky (najdete v receptech - zavařeniny), pokladla jsem ji debrecínkou, plátkovým ementálem a mozzarelou a dala jsem ji ještě dopéct, aby měla barvu.

O víkendu jsem upekla borůvkový koláč . Manžel jezdí rád na borůvky a mně nezbývá, než je nějak zpracovat. Tentokrát byly také kynuté knedlíky a zbytek jsem dala do sáčků a do mrazáku abych se nemusela dělat s marmeládou. Tu mám ještě od loňska a pokud se nic nestane, bude úroda ostružin. No a z těch dělám rosol, abych se vyhla těm drobným zrníčkům, která všem vadí.

A něco ze zahrádky. Chocholatice už krásně kvete.

A cuketa na balkoně. Jedna sklizená a už jsou tam další tři.

A lenošící Sára.

Palačinky na slano a zahrádka

Dnes jsem vařila jen pro sebe a tak jsem to chtěla mít rychle za sebou. Udělala jsem si palačinky na slano. Těsto na palačinky psát nebudu . Jistě máte každá svůj osvědčený recept. Jen si udělějte palačinky tenké.

Do každé palačinky zabalte na hrubém struhadle nastrouhaný aidam a nivu. Není to podmínka. Můžete si nastrouhat jakýkoliv oblíbený sýr. Na pánvičce si orestujte polovinu pórku, který rozkrojíte podél na půl a potom nakrájíte na proužky. Orestovaný pórek přidáme k sýrům a palačinku přehneme. Palačinku nakonec posypeme druhou polovinou pórku a strouhaným parmezánem. Je to dobrota a zasytí. Myslím, že by to byla dobrota, kdyby se palačinky zaměnily za bramborákové těsto. To už by ale byla kalorická bomba.

A teď ta zahrádka.

Rozkvetl první květ ismenu a fialový klematis má nasazených tolik květů, co ještě nikdy neměl. Dnes nebylo dobré světlo na focení, tak ho vyfotím znovu, až to bude příhodnější a taky rozkvetou ta nasazená poupata.Dnes do zahrady svítilo prudké slunce. Na obloze nebyl jediný mráček.

Pár střípků ze včerejška

Včera v podvečer to vypadalo na pěkný průšvih. Kolem nás se tvořily mračna, nakonec se blýskalo, ale ne u nás. Někde vzdáleně. Šel jeden blesk za druhým. Nakonec spadlo pár kapek, které nestály za řeč. Bála jsem se krup, které by potloukly všechno pěkné na balkoně i na zahradě. O těch užitkových rostlinách ani nemluvím. Teď, když je v obchodech zelenina tak drahá, by to byla opravdu hrozná škoda. Nehledě na to, co je za tím skryto práce. Meteorologové straší, že by se včerejšek mohl zopakovat. Zatím to tak nevypadá, ale je teprve odpoledne. Do večera může být všechno jinak .

Mezi růžovými kalami vykvetla jedna žlutá. Mám ještě jeden květináč , na který jsme zapomněli a vytáhli ho ze sklepa o hodně později. Ty snad budou všechny žluté, ale na ty si počkám. Sotva vystrčily špičky listů.

A chocholatice po mém zásahu nezhynula. Už se klube květ.

Zahrádka a balkon

Po pár deštivých dnech je zahrádka i balkon o něco veselejší. Co ale moc veselé není, je stále bujnější plevel. V zahradě už je to jako v džungli. Přednost mají brambory, ty musel manžel okopat co nejdřív. Až potom přijde na pořad dne okrasná část zahrady. Kdyby sem tam něco nekvetlo, tak se tomu ani okrasná říkat nedá. Trochu jsem se bála o chocholatici. Jak jsem už psala, myslela jsem, že když ji vyndám z květináče, bude možné cibuli rozdělit. Ale není to tak . Narostla velká cibule ze které vyrůstá několik stvolů a žádné vedlejší cibulky tam nejsou. Takže možná až po letošní sezóně nějaké cibulky vyrostou. Horší bylo, že celá rostlina po tom mém zásahu trochu povadla a měla jsem obavu, že nakonec o ni přijdu. Zatím to vypadá, že se zmátořila, ale možná nepokvete. Uvidíme. Tak teď trochu toho, co už kvete naplno.

Jeden ze tří klematisů které mám, další dva ještě nekvetou.

A na závěr můj pokus s bramborami v jámě o rozměru 70x70 cm, kde by měla být nadprůměrná úroda.

Brambory rostou, jsou tam tři a když se pokus vydaří, dám vědět jestli je pravda co se o tom píše. Brambory by měly narůst ve třech patrech a v každém z nich běžná úroda jako pod každým jiným, běžně pěstovaným kopcem.

Co mně dělá radost.

To jediné, co mně dělá poslední dny radost, jsou moje kytičky. Zimu přežila chocholatice o kterou jsem měla největší obavy. Zůstala přes zimu v květináči ve sklepě. Nedoufala jsem, že přežije, ale překvapila. Z jedné cibule budou čtyři.

Nemám zatím s touto exotkou velké zkušenosti a tak trochu váhám, jestli je nemám rozsadit. Zítra se rozhodnu. Jestli si nepamatujete, jak vypadala minulý rok, tak tady je.

Gazánie půjde do záhonu, ale zatím na to nebyl čas.

Zimu přežily i kaly, ale s těmi nebudu hýbat jen je přihnojím. Na parapetu vystřídaly muškáty lobelky a osteospermum. Žluté surfínie už krásně kvetou, červené si zatím dávají na čas a vistárie stále láká čmeláky svými bohatými hrozny květů. Z té mám radost největší. Snad i vás potěší těch několik kytiček.