Když jsem včera popsala vztah Yorga a cyklisti, Katy mně svým komentářem připomněla ještě jeden a dost velký problém. Totiž vztah pes a dítě. Bígl je pes velmi vstřícný a hravý, to je o bíglech všeobecně známo. Děti a společnost miluje. V rodině máme dost dětí a i naši sousedé a kamarádi k nám chodí na návštěvu s malými dětmi. Chování Yorgy k nim bylo vždy stejné, vstřícné a mohl si ji kdokoliv pohladit dokonce i v době, kdy měla štěňata.
Jednou jsem slyšela ze zahrady strašné a zvukově nebvykle zabarvené štěkání a vyšla jsem se podívat na balkon. Za plotem stáli dva kluci, a ten mladší měl v ruce klacek a šťoural s ním přes branku a dráždil Yorgu. Ta byla zježená a řvala jak pardál. Zavolala jsem na kluka, ať toho nechá, že to se psům nedělá a že ne vždycky bude pes za plotem. To se stalo o prázdninách. Chtěla jsem o té příhodě říct jejich babičce, aby se jednou nedivili, až jim nějaký pes kluka pokouše. Babičku jsem nepotkala, asi odjeli na zbytek prázdnin někam jinam a tak jsem na celou záležitost pozapomněla. Ovšem velmi rychle jsem si to připomněla, když jsem šla s Yorgou na procházku a protože bez vodítka nikdy nechodíme, tak aby se aspoň trochu proběhla, mívám ji na dvacetimetrové šňůře. Yorga si volně pobíhala a já jsem vyměnila pár slov se sousedkou, když z poza rohu vyšly dvě děti. Jedno větší asi dvanáctileté a jedno menší, asi sedmileté. Mělo výšku přibližně stejnou, jako ten kluk s tím klackem. Yorga, když je uviděla, zježila se a vyrazila proti tomu menšímu klukovi. Nebyla jsem na to připravená a nestačila jsem tak rychle stáhnout šnůru.Takže se Yorga dostala až ke klukovi, postavila se na zadní a předníma tlapkama se o kluka opřela. Zježená, štěkala mu přímo do obličeje a kluk se samozřejmě lekl. Byl to okmamžik, protože jsem rychle šňůru stáhla a psa strhla. Nic mu neudělala, ale kdo ví, co by bylo dál, kdybych u toho nebyla. Yorga si bohužel pamatuje zážitek za plotem a od té doby děti stejného vzrůstu nemá ráda. Musíme dávat velký pozor, aby náhodou po nějakém děcku nevyjela. Asi by mu neublížila, ale do hlavy ji nikdo nevidíme a tak už musíme být stále ve střehu. Dříve jsme měli strach ji volně pustit, aby se nezatoulala, když zachytí stopu nějaké zvěře a teď musíme mít strach, aby nepotkala nějaké menší dítě. A tak stejně jako s cyklisty, drezůrujeme ji i při setkání s cizími dětmi, že nesmí a musíme být neustále přítomni, když se k ní chtějí cizí, menší děti přiblížit.
Minulý víkend byl ten kluk s klackem opět u babičky. A zase, jako loni, šel se svým bratrem kolem našeho plotu a hlasitě si vykládali. Yorga ho jen slyšela mluvit, ještě ho nemohla vidět, pro keře, které plot obrůstají, ale už štěkala jako pominutá a když jsem viděla jak doráží na branku, za kterou se oba kluci zastavili, tak jsem na ně zavolala. Připomněla jsem tomu menšímu, co udělal loni a on, že si to nepamatuje. Já říkám, "no vidíš, ale ten pes si to pamatuje a už si tě bude pamatovat vždycky. Takže se našemu domu raději vyhni." Nejsem posedlá psy, ale když slyším zprávu o tom, že nějaký pes napadl dítě, vždycky si říkám, že bez důvodu to nebylo. Vždycky se mi vybaví naše zkušenost a jsem v soudu, jak se to mohlo stát velmi střízlivá. Vidíte, psovi stačí jedna negativní zkušenost a malér by mohl být na světě.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Milí hosté,
jestliže nemáte účet na google, tak pro vložení komentáře zvolte možnost
"název/URL" (pouze kdo máte blog či webové stránky) nebo
"anonymní" (ostatní) - v tomto případě zanechte i svůj podpis, abych věděla, kdo byl na návštěvě.