Yorunka stůně

Od soboty není náš pejsek ve své kůži. Když je v pořádku, vystřelí ze dveří jak raketa a teď ji musíme přemlouvat, aby se šla vůbec vyčůrat. Dnes ráno se sotva došourala na trávník, udělala svoji potřebu a stála, jak Lotova žena. Až,když jsem řekla, že jdeme domů rozešla se zvolna k brance do zahrady. Kolem poledne jsme dali do auta psí přepravku, do ní Yorgu a vyrazili k Vyškovu na veterinu. Následoval rentgen, odběr krve, nějaké dvě inijekce a rezumé pana doktora znělo." Něco je na slezině, ale počkáme až na rozbor krve, potom budeme chytřejší. " Je to zpráva, kterou jsem nečekala. Myslela jsem si, že jen něco špatného někde sežrala, protože tady lidem nevysvětlíš, že pes by neměl žrát kuřecí kosti. Ti co pejsky nemají vyhazují různě před dům kostičky těm psům, kteří se potulují volně po dědině. My Yorgu sice hlídáme, ale co se žrádla týče, je, jako ostatně každý bígl tak rychlá, že i nejbystřejší páneček to neuhlídá na 100%. Tohle nás s manželem zaskočilo. Vraceli jsme se z kliniky tak rozhození, že jsem jen koutkem pravého oka zahlédla v předzahrádce u kliniky sádrového trpaslíka. Neměla jsem náladu ho zkoumat. V tu chvíli mě byl i trpaslík ukradený. Jsem z té nejistoty, co s Yorgou bude dál tak smutná, že se vám z toho musím vypsat. Doufám, že to bude opravdu jen cysta, jak naznačoval opatrně pan doktor...

8.7.Čerstvá zpráva: dnes jsem se trochu uklidnila, protože rozbor krve dopadl dost dobře. Biochemie je v pořádku, jen krevní obraz naznačuje zvýšené bílé krvinky, tedy zánět. Dnes pan doktor přidal nějaká antibiotika a do čtvrka budeme čekat, jak se to bude vyvíjet. Pokud nenastane změna, chce se podívat dovnitř. Tak doufám, že se to umoudří a nebude k tomu muset dojít. Dnes už pejsek trošku pookřál, tak uvidíme...

9.7. Byla definitivně potvrzena operace. Zítra v 9 hodin má být Yorga připravena. Pak budeme vědět o co vlastně jde. To čekání je hrozné. Dnes se zdálo, že je to trochu lepší, ale doktorům se to i tak nezdá. No nic, ráno bývá moudřejší večera. musím tu nejistotu ještě vydržet. Držte nám palce.

10.7. Operace začala pár minut po deváté hodině. Zůstali jsme s Yorgou tak dlouho, než usnula. Odjeli jsme si nakoupit a po hodině jsme se zastavili na klinice, abychom zjistili, jak operace pokračuje. Bylo téměř hotovo. Diágnóza byla potvrzena. Enormně zvětšená slezina, ale bez nádoru.To nám spadl kámen ze srdce. Yorga sice utrpěla dost značnou ztrátu krve, ale dostala kapačky, plazmu a vše co bylo potřeba. Pan doktor řekl, že si ji tam nechají do odpoledne a zavolají nám, kdy si pro ni můžeme přijet. V 17.30 už byla Yorga ve svém pelíšku. Byla ještě trochu zmatená a možná i uražená, že jsme ji tam nechali samotnou, ale s tím co bylo včera, se to nedá srovnat. Není totiž zvyklá být někde bez nás. Pan dokrtor nám sdělil, že i přes náročnost operace je Yorga v pořádku a že to zvládne. Musí se nějaký čas šetřit, ale to nebude problém. Hlavně, že nedošlo k nejhoršímu. Dalo se předpokládat, že slezina přeplněná krví mohla kdykoliv prasknout. Zítra ráno jedeme na kontrolu a na inijekci antibiotik. Další info tedy zítra. Děkuji všem, kteří drželi Yorze palce.

11.7. Na klinice další kapačka a antibiotika pod kůži na celých 14 dnů, jednorázově. Jsem vděčná za to, že taková možnost existuje. Yorga tablety nechce a ať s nimi dělám co chci, vždy je vyplivne. Šunku zbodne, prášek můžu hledat po bytě. Když je rozdrtím a zamíchám do žrádla, přičuchne k tomu a netkne se toho ani kdybych jí na stříbře servírovala kaviár. Tato inijekce je sice dražší, ale kdybychom ještě čtrnáct dnů měli denně jezdit na píchanec, vyšlo by to nastejno, ne-li hůř. Dáváme našemu pacientovi menší porce, několikrát denně. Někdy to slupne jako malinu a někdy jí to moc nejde. Když je člověku blbě, taky nemá chut na jídlo a když takovou operaci podstoupí člověk, zůstává minimálně tři dny na IPCE a náše holka psovitá chodí na zahradu, sice je zesláblá, takže občas se jí pletou nožky, ale věřím, že je na dobré cestě k uzdravení. Pokud se nic nestane, v neděli ji z nožky odstraníme kanylu a 21.7 jdeme na vytažení stehů. To už snad bude pašák.

12.7. Dnes je zase o něco líp. Ráno jsem Yorze vytáhla kanylu ze žíly na nožce. Myslím, že se jí ulevilo. Zatím přece jen víc polehává, ale není divu. Ztráta krve se bude ještě chvíli dohánět. Koupili jsme konzervy speciálně připravené pro pejsky v rekonvalescenci, aby měla dostatek vitamínů a minerálů. Prášek od bolesti samozřejmě nezbaštila i když byl zabalený v taveném sýru. Budu muset vymyslet nějakou lepší fintu.

13.7. Už včera večer bylo zase o něco lépe. Yorga už má dokonce i svůj hlas. Včera se rozštěkala na cyklisty a naježila při tom hřbet , jak je u ní zvykem. Večer dokonce vyskočila na své oblíbené místo na gauči. Bolesti už zřejmě nemá, ale dnes ji pro jistotu ještě jednu tabletku dám. Při této příležitosti jsem se přesvědčila, že bígl je velice trpělivý pes a snese asi hodně bolesti, aniž by to dával na jevo jinak, než smutným pohledem. Proto jsou asi tito krásní psi využívaní pro výzkumy a pokusy. Nechápu ovšem, jak se na to někdo může dívat, když vidí ten vyčítavý pohled. Mně to rvalo srdce a to ne jen proto, že je to náš pes.

16.7. Pár dnů jsem nezapsala. Měla jsem tady vnoučata a tak jsem neměla ani pomyšlení zasednout k PC.Dnes můžu napsat že je zase o něco lépe. Včera Yorga dokonce prohnala sousedovic kočku. Byla jsem s ní na kratší procházce a bylo na ní vidět, že si to užívá. Očuchala kde co, dokonce se pozdravila se sousedovic psem a šly jsme domů. Unavená trochu byla, ale zase o poznání míň, než dřív. Prášky od bolesti ji už nedávám a je vidět, že je nepotřebuje.

20.7. Dřív jsem se nedostala k tomu, abych zapsala čerstvé události. Pejskův organizmus se zřejmě vyrovnává s tím, že nemá slezinu a přece jen zaznamenávám změny v chování. 18.7. Nastal stav, že jsem si myslela, že je zle. Yorga nepila, misky si ani nevšimla a co bylo nedivnější, nechtěla jít ani ven, takže až do odpoledne ani nečůrala. Když jsem vzala do ruky obojek, utekla přede mnou nahoru do podkroví, tam si lehla a dělala, že spí. To se za celý její život nestalo. Když bereme někdo z nás obojek do ruky, může se zbláznit a už stojí u dveří. Manžel byl v Brně a tak jsem mu volala ať spěchá domů, že s Yorgou je patálie. Hned po příjedzdu manžela, který přivezl naši vnučku Katku, kterou Yorga miluje, pejsek ožil. Rozběhla se k ní a zdála se zase ve své kůži. Nicméně na veterině nás očekávali, protože jim manžel zavolal a tak jsme se tam rozjeli. Pan doktor ji prohlédl, nic na ní neshledal, dokonce řekl, že na to jakou těžkou operaci přestála vypadá velice dobře. Vysvětlil nám, že měla hodně šití v břiše a že ji to mohlo i bolet, když už neměla prášky od bolesti. Tak mi spadl kámen ze srdce, vrátili jsme se domů a Yorga se chová, jako by se nic nestalo. Možná jí bylo blbě a nebo jen smutno po pánečkovi. Já se picnu. Dnes je dobře, páneček s vnučkou odjeli na ryby a my s Yorgou máme fraj. Jen oběd jim musím uvařit.

21.7. Je pondělí a to je den, kdy se budou vytahovat stehy. Na kliniku jsme jeli odpoledne. Měli jsme štěstí, šli jsme hned na řadu. Yorga už si pomalu na ty nepříjemné návštěvy zvyká. Tentokrát bylo osazenstvo ordinace v plném počtu. Doktor, a dvě sestřičky. Jedna zřejmě na praxi. Yorga překvapila tím, že gázu, kterou měla přistehovanou na řezu si nevyškubala. Byla moc chválená. Vytahování stehů šlo hladce, ale pejsek se třásl po celém těle. Pan doktor říkal, že ji to možná štípe. Šlo to rychle , ještě dezinfekce a hotovo. Máme to za sebou. Yorze se zjevně taky ulevilo. Načisto pookřála a doma už měla chuť i na lumpárny. Popadla uzel, kterého si už hodně dlouho nevšimla a upalovala s ním na zahradu. Myslím, že už je zase ve své kůži.

Naše velké poděkování patří MVDr. Hylákovi a MVDr. Pospíšilovi z veterinární kliniky ve Vyškově, kteří nám naši Yorgu zachránili.