Většina z vás už rozhovor na blog.cz četla. Otázky byly výstižné, ale na něco se Standa přece jen neptal. Tak třeba na to, kdy jsem přišla poprvé do kontaktu s počítačem. Vidím, že to je otázka, která vrtá hlavou mnoha blogerům mladší generace, kteří nechápou ani to, že ve věku dříve narozených je možné být s počítačem kamarád.
Bylo mi právě 50 let, když jsem přešla v rámci podniku na jiné pracoviště, do kolektivu podstatně mladších kolegů. Moje pracovní činnost byla s počítačem svázaná na 100%. Začátky byly kruté. Počítač jsem viděla z rychlíku a bála jsem se na něj pomalu sáhnout. Moje počínání na počítači, který jsem nejdříve sdílela s dalšími dvěma kolegy, je muselo uvádět v šílenství a musela jim téct voda ze zubů, když je zatínali, aby mně neposlali někam... Musím ale říct, že měli svatou trpělivost a do tajů počítačového světa mě přece jen uvedli. Nezahálela jsem ani doma a zkoušela jsem, co se dalo. Největší průlom do internetového světa jsem učinila až v důchodě. Začalo to tím, že jsem nejdříve žádala svá vnoučata, jestli by mi někdo z nich neuměl udělat webové stránky. Slibů bylo hodně, ale stále se nic nedělo. Až takhle jednou jsem brouzdala po netu a ejhle. Narazila jsem na www.babca.blog.cz. To jsem zmiňovala i v rozhovoru. Zjistila jsem, že si člověk může udělat vlastní stránky bez znalostí HTML kódů a ještě zdarma. To byla dobrá zpráva. Nevím proč jsem hned tehdy nezabrousila na blog.cz, ale zakotvila na estránkách. Moje první stránky byly tedy u konkurence. Tam jsem ale dlouho nevydržela. Nevyhovovaly mi podmínky a nedalo se na nich dělat to, co na blogu. Proto jsem v listopadu 2006 estránky opustila a zakotvila tady. Tím nastal můj blogařský rozvoj. Tady se můžu krásně vyřádit a podmínky pro blogaření se neustále vylepšují. Setkávám se s tím, že moje okolí nechápe, co pořád u té bedny vysedávám. Jenže to nepochopí asi nikdo, kdo neokusí. Mám dnes tolik virtuálních kamarádek, kolik jsem jich neměla za celý život. Semeleme na svých stránkách co se dá a vyměníme si zkušenosti. Posteskneme si nad problémy a podělíme se o radost. Tento svět bych moc nerada opouštěla bez počítače na zádech. To se mi asi nepovede že? ;o)
Jestli máte chuť se k tomuto tématu vyjádřit, klidně se v komentářích rozepište, kdy vy jste začali kamarádit s PC a v kolika letech. Nebojte se, já čtu všechny komentáře a ráda.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Milí hosté,
jestliže nemáte účet na google, tak pro vložení komentáře zvolte možnost
"název/URL" (pouze kdo máte blog či webové stránky) nebo
"anonymní" (ostatní) - v tomto případě zanechte i svůj podpis, abych věděla, kdo byl na návštěvě.