Ráno bylo krásně, svítilo sluníčko a zdálo se, že den bude jako vymalovaný. Dopoledne proběhlo celkem v klidu až do té chvíle, než jsem uslyšela ze zahrady hukot. Když jsem vyšla na zahradu už jsem viděla co se děje. Rojily se nám včely. To jsem viděla poprvé v životě a tak jsem zírala co se bude dít, aniž by mě napadlo vzít foťák a vyblejsknout to. Pokusím se to aspoň trochu popsat. Bylo to jako malé tornádo, které se vznášelo kousek napravo od úlu a já jsem měla hlídat, abych věděla kam se usadí. Očekávala jsem, že zakotví na některém stromě, ale to se nekonalo. Včelky se snesly k úlu. Část se jich držela nad česnem a část na desce, kterou jim mažel přidělal pod úly aby to měly snažší, když se vracejí s nožkama obalenýma pylem. Nevěděli jsme proč se neshlukly do chomáče tak, jak to bývá zvykem. Mezitím se zamračilo a taky dost ochladilo. Včelky začaly zalézat do úlu. Manžel se šel podívat co se děje a zjistil, že královna je na česnu opuštěná. Nakonec spadla pod česno do trávy. Manžel ji opatrně sebral a dal znovu na česno. Matka se vrátila do úlu. Jak všechno rychle začalo, tak to taky skončilo. Vrátila jsem se do kuchyně a dokončila oběd. Mezitím se obloha opět proměnila a začalo pršet a dokonce i párkrát zahřmělo. Hned po děšti jsem šla udělat pár fotek.
I obyčejná rebarbora pěkně kvete.
A teď něco pro babi Maňasovou.
A teď pro všechny. Co je tady jinak?
Stálí návštěvníci mého blogu jistě poznali co tu bylo a už není.
Nebylo to tak jednoduché a tak abych vás uvedla do reality, tady máte snímek k porovnání.
Tak už je to patrné?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Milí hosté,
jestliže nemáte účet na google, tak pro vložení komentáře zvolte možnost
"název/URL" (pouze kdo máte blog či webové stránky) nebo
"anonymní" (ostatní) - v tomto případě zanechte i svůj podpis, abych věděla, kdo byl na návštěvě.