Sářiny kousky

Ráno jsem si vzala snídani na dvorek. Sára mě předběhla a tak než já jsem usedla ke snídaní, ona už cosi očuchávala na zemi.Byl to brouk a zřejmě ji náramně bavil, protože já jsem měla čas zajít pro foťák a nadělat pár fotek. Sára brouka tlapkou pošťuchovala, brala ho do tlamičky a pohazovala si s ním. Bavila se tak, že ji ani nezajímala moje snídaně, což je doslova zázrak. Dokud se brouk hýbal, mohla jsem se v klidu nasnídat a přitom Sáru fotit.

Brouk vydržel dost dlouho, ale pak zůstal nehybně ležet a Sára o něj okamžitě ztratila zájem. Přispěchala si pro moje poslední sousto sýra. Opřela se o moje koleno a trpělivě čekala, jetli se smiluju a ten kousek sýra ji dám. Dala jsem.

Sýr ji chutnal, ale bylo ho málo. Jen tak na polechtání chuťových buněk.

A po vyčerpávající zábavě Sára doma odpadla do křesla.

No řekněte, mohl by se někdo na tu divošku zlobit? Už ani manželovi nevadí, že se mu válí v záhonech a podhrabává stromky. Včera vyhrabala starou myš i s hnízdem jejich děcek. Zůstal kráter jak po výbuchu nášlapné miny. Krtek, který řádí ve skalce odpuzovač neodpuzovač, to bude mít taky brzo spočítaný. On udělá pravidelně na stejném místě kopeček, Sára z kopečku udělá díru jak do pekel a manžel ji zahází. To se opakuje den co den. Krtek zatím vyhrává. Otázka je, jak dlouho mu to vydrží. Kdyby vás někoho napadlo zakoupit solární odpuzovač krtků, raději si kupte bígla. Ten je spolehlivější.