O víkendu to bylo ještě fajn, silnice suché, a tak jsme se dočkali i návštěvy Danečka s Lucinkou.
Ten čas utíká jako voda, Daneček už má čtyři měsíce. Tentokrát u nás zůstali celý víkend. To dítě je moc hodné, zřejmě spokojené, protože ani nepláče a spinká celou noc. Asi v půl osmé večer se napapá a spinká do sedmi, osmi hodin do rána. Nebudí se s pláčem. Je samý úsměv, na rozdíl od některých jiných mužských z naší rodiny.
Moje háčkované hračky našly nakonec uplatnění v postýlce.
Sára si užívá teplíčka u krbu...
To byl víkend, ovšem včera a dnes je to divočina.
Včera měl jet Míša na pohovor do firmy, která nabízí práci pro tesaře. I při nejlepší vůli nebyl schopen vyjet tím naším pověstným kopcem. Musel se omluvit a dnes to zkoušel znovu. Vyjel až napočtvrté. Teď netrpělivě očekávám s jakou se vrátí domů.
První pokus o vyjetí kopce
Kola prokluzují... silničáři tady byli někdy kolem čtvrté hodiny nad ránem, ovšem za tu dobu opět sníh připadl, a na silnici je rozježděný sníh a pod ním ledovka. Na vrcholu kopce poslal Míša SMS - OK. Takže vyjel a snad dojel i na místo pohovoru.
Sníh padá nepřetržitě dál, a to dost hustě. Za oknem to vypadá hezky, přímo idylicky, ale být účastníkem silničního provozu musí být o nervy...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Milí hosté,
jestliže nemáte účet na google, tak pro vložení komentáře zvolte možnost
"název/URL" (pouze kdo máte blog či webové stránky) nebo
"anonymní" (ostatní) - v tomto případě zanechte i svůj podpis, abych věděla, kdo byl na návštěvě.