Začalo to jako slon, ale...

O našem úspěšném setkání jste si už určitě přečetly v článku na stránkách Janky, která to popsala přímo skvěle nebo na Ženském klubu, či na stránkách dalších účastnic srazu. Já jsem se k tomu ještě nedostala a tak se o to pokusím aspoň teď, ale vezmu to z trochu jiné stránky.

Kdyby jste nás pozorovaly, nevěřily by jste vlastním očím. Když se setká tolik žen pohromadě, většinou se chytnou za jazyk a plkají a plkají. Ne, že my bychom neplkaly, ale každá u toho plkání měla ještě plné ruce práce. Hela* pletla, Janka s Vendy píchaly do polystyrenových koulí mašličky, Evina a Šárka se pokoušely mě, natvrdlinu naučit frivolitky. Bylo to pro ně náročné, jelikož já jsem nejdřív vůbec nechápala. Šárka byla tak hodná, že nafotila základy frivolitek a poslala mi je mailem. Abych vůbec někdy, něco ušmodrchala, musím nejdřív doma najít člunky s háčky, které jsem před sebou tak dokonale ukryla, že ne a ne je najít. Ale jsem ráda, že jsem si je ukryla já sama a ne ten doktor Alzheimer. To by bylo horší. No ale to jsem odbočila. Prostě jsme tvořily a tvořily. Já jsem měla připraveno pár zvířátek, nějaké dečky, zvonky a vločky. Zvířátka se líbila a mizela před očima a tak jsem háčkovala další. Ani jsem si nevšimla, kdy je Janka tak pěkně nafotila. Mě to nenapadlo je rozložit a vyfotit a tak jsem si dovolila její obrázek vypůjčit. Během soboty jsem udělala ještě dvě kočky, ty tady bohužel nejsou. Další dvě kočky z černé příze si objednala jedna chalupářka, ale ty musím dělat za plného světla, protože večer bych na to neviděla. Až je udělám, pochlubím se.

Naďa - Kukina mě požádala, jestli bych ji uháčkovala slona. Přikývla jsem, ale slon se nějak nedařil. Naďa chtěla většího, ne jako přívěsek a tak vznikla tato rybka. Na slona ještě dojde.

Na závěr bych trochu shrnula své vlastní dojmy ze setkání.

Poznala jsem pár žen, které jsou velmi tvořivé, vstřícné a veselé. Nejen, že jsme se společně pobavily, ale také jsme se jedna od druhé něčemu přiučily a troufám si říct, že z virtuálních přátelství vznikla ta skutečná, a to je snad ten největší přínos tohoto setkání. Především nám vyšlo počasí, děvčata byla očividně spokojená a to mě vede k tomu, abych přemýšlela o tom, kdy a kde se setkáme příště. Možná před Velikonocemi, ale to záleží hlavně na děvčatech, která to mají k nám dost daleko. Prostředí penzionu je pěkné, ubytování je možné zajistit pro 20 lidí a pokud by nás bylo víc, pak jsou možnosti ubytování i v Protivanově, což je jen 4 km od Repech. Tak přemýšlejte a hlavně se připravujte a tvořte. Hned po Vánocích téma Velikonoce.