Kachny - mulardeny

Každým rokem, touto dobou si jezdím pro třítýdenní kačeny. Nebylo tomu jinak ani tentokrát. Jenže se vloudila chybička. Když jsem telefonovala do drůbežárny na domluvu, kdy můžeme přijet, přeslechla jsem, že prodávají až od 13 do 18 hodin. Zajímal mě ten čas dokdy a ten začátek jsm jaksi ignorovala. Tak jsme s manželem vyrazili něco po deváté hodině.Jezdíme do omalé obce Luká, blízko Javoříčka. Jede se krásným krajem a tak si vždycky beru foťák. Cestou je vždy co vyblejsknout, někdy jen přes okno auta. Podle toho některé fotky vypadají. Sem tam se vyfotí i nějaký mušinec, který ulpěl na okně.

Když jsme vyjeli nad naši obec, byla krásná viditelnost a tak jsem mohla vyfotit i zasněžený Praděd. Proto je u nás ještě zima. Táhne to odtud, ne až ze Sibiře.

Praděd jsme viděli ještě několikrát a byli jsme mu blíž a blíž, jak jsme přijížděli k cíli.

Vyfotila jsem opět hrad Bouzov, který odtud vypadá jako perla zasazená do krásné krajiny. To jsem ještě netušila, že ho budu moci vyfotit z ještě lepší pozice.

V obci Luká je pamětní kámen Dr. Antonínu Švehlovi. Pro ty z vás, kteří tuto osobnost nepamatujete, nebo jste se o ní , stejně jako já ve škole nic nedozvěděli, jsem ve Wikipedii našla nějaké info. Byl to československý politik, který se stal předsedou tří československých vlád, předsedou agrární strany a hostivařským statkářem. Roku 1927odmítl kandidovat na funkci prezidenta a podpořil kandidaturu Tomáše Garrigue Masaryka. V roce 1929 se z důvodu svého zdravotního stavu, s nímž měl dlouhodobé komplikace, stáhl z aktivního politického života. Švehla byl znám jako schopný politik a mistr kompromisu. Na rozdíl od většiny významných politiků své doby neměl akademické vzdělání, své znalosti získal samostudiem a vynikal v řešení praktických politických otázek. Podle vzpomínekJosefa Charváta se po jeho smrti našly v jeho psacím stole peníze za celou dobu jeho úřadování ve funkci předsedy vlády, neboť Švehla, kterého peníze nikdy nezajímaly (živil ho statek, obhospodařovaný jeho manželkou a dcerou), vždy strčil výplatu do šuplíku a hned nato na ní zapomněl. ( Tehdy se ještě tak nekradlo)

Byl ženat s Bohumilou, roz. Čečelskou.

První pomník v Československé republice Antonínu Švehlovi byl odhalen 14. července 1929 v Dlouhé Loučce u Uničova na Olomoucku. Tak to jen k tomu kameni, který mě zaujal.Víc si můžete přečíst tady:

Protože už jste jistě odhadli, že jsme měli spoustu času od 10 do 13 hodin, tak jsme si zajeli na výlet. Musela jsem si sice vyslechnout spoustu keců, že jsem si měla ještě zavolat než jsme vyjeli, ale to mně nevadí. Jedním uchem tam, druhým ven. Hlavně bych se na takový výlet těžko dostala, když začíná být tolik práce na zahrádce. Projeli jsme Javoříčko, kde se velice uklízelo kolem pomníku a vydali jsme se směr Bouzov.

Protože jsem potřebovala navštívit místnost kam i císař pán chodil pěšky, zavítali jsme do hotelu Bouzov v podhradí.Byl čas oběda, tak jsme spojili příjemné s užitečným a dali si fazolovou polévku a smaženou kotletu s bramborem. Jídlo bylo dobré, ale nevyfotila jsem vám ho. Vzpomněla jsem si pozdě, až už jsem toho měla polovinu v sobě. Řízek byl jak sloní ucho, krásně voněl, žádný přepálený tuk, brambory omaštěné máslem a posypané pažitkou. Jako tečku za výletem jsme si dali kapučíno a vydali se zpět pro kačeny. Když jsem nevyfotila plný talíř, tak aspoň interiér restaurace. Sbírku hodin na zdi, obraz nějakého velmože, nejspíš některého z majitelů Bouzova.

Jen pro zajímavost uvádím, že o hrad Bouzov a další nemovitosti se uchází Řád německých rytířů.

Téměř 14 tisíc hektarů půdy a několik budov chce od státu vrátit v rámci církevních restitucí. Na seznamu památek se objevil například i hrad Sovinec, zámek a chudobinec v Bruntále nebo lázně Karlova Studánka. Podrobnosti, pokud vás to zajímá, si můžete přečíst zde.

Cestou zpět jsem fotila nějaké kříže, to, co mně padlo do oka a nakonec kačenky, které byly vlastně hlavním cílem naší cesty.

Tohoto stromu jsem si všimla už při poslední návštěvě tohoto kraje, ale neměla jsem s sebou foťák. Parazitující jmelí na stromě vypadá jak velká hnízda ptáků.

Tento kostelík, nebo kaple mě zaujala svojí kopulí, připomínající pravoslavné kostely, ale nebyl už čas zjistit, co je to zač. Je součásti obce Střemeníčko a jak jsem zjistila na netu, je zasvěcený sv. Václavu. Našla jsem i krásnou fotografii, kterou jsem si vypůjčila. Historie tohoto kraje je velmi zajímavá a tak doporučuji najít si ji zde.

Kačeny - mulard mají tři týdny.