1.5. jsem oslavila osm let svého psího života v této rodině. Je to dost dlouho na to, abych dokázala páníčkům, že život se psem je jedna velká taškařice. Jsem živel i když po letošní zimě poněkud zavalitý. I když se páneček snaží chodit se mnou na dlouhé procházky a mám dostatečnou volnost výběhu po zahradě, na můj apetit to nestačí. Ráda si smlsnu na něčem dobrém a taky si ráda válím šunky. O dobré masíčko v této domácnosti není nikdy nouze. Třeba včera jsem si pochutnala na masíčku ze slepice. To, co se paničce nehodilo do polévky, bylo moje. Kosti ne, ty jsou pro slepice. A proto, že jsou to moje kámošky, tak jim je s radostí přenechám, ale když jde páneček kosti drtit do jejich výběhu, musím to kontrolovat, aby se holky nepřežraly.
Abych nezapomněla, mám taky dobrý přehled o tom, co se děje na dědině. Můžu chodit na balkon odkud vidím na své dva kamarády, u kterých se občas od jejich paničky dočkám nějakého pamlsku. Tam mně taky většinou odchytí, když si v nestřeženém okamžiku udělám výlet. To moji páničci nemají rádi, když se courám po vsi. Jezdí tady hodně cyklistů a zběsilých automobilistů, tak mají strach, že bych se mohla někam připlést, ale cyklisti ani auta mě nezajímají. Zato cizí psi, to schytají, když jdou kolem našeho. A že jich teď v jarní sezóně tady chodí. Všem se tady líbí, páničci chodí na penzion a na rozhlednu a já se můžu uštěkat z jejich miláčků. Jiné by to bylo, kdyby šli k nám na návštěvu, to bych je přivítala, ale jít si jen tak, kolem našeho bez povšimnutí, že tady bydlím já, to neodpouštím. No ale dost řečí o mé maličkosti. Panička pro vás vybrala pár fotek z mého života a tak se mrkněte jaký už jsem dospělák.
Spím, nerušit!
Zasloužený odpočinek
U paničky v náručí a u PC, to se krásně usínalo...
Proboha, co je to za brouka?
Ještě hřejí...
Když uhodí mrazy...
Kořist je potřeba rychle někam zahrabat. Nejlépe do zahrady...
Toto je moje hlavní odpočinkové místo. Dostala jsem do něho novou deku od Ježíška. Panečku, na té se to spí.
Kontrola drůbeže...Něco jsem slupla, že by to byl slepičák?
S kamarádkou Larou
Něco se peče, musím to pohlídat...
Odtud vyhlížím kamarády...
A teď už se tady i opaluju...
No tak, kde jsou všichni cyklisti ?
Dnes jsem zabrala paniččino křeslo a ušpinila jsem ji polštářek. Ona mně to jistě odpustí, vždyť pračka to vypere.
Tak to je z mého osmiletého života krátký průřez a panička slíbila, že bude moje fotky dávat častěji. Tak se mějte hezky jarně a zase někdy pac a psí pusu.
A ještě video, když jsem objevovala svět.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Milí hosté,
jestliže nemáte účet na google, tak pro vložení komentáře zvolte možnost
"název/URL" (pouze kdo máte blog či webové stránky) nebo
"anonymní" (ostatní) - v tomto případě zanechte i svůj podpis, abych věděla, kdo byl na návštěvě.