Ježkova miminka

Když už jsem vám nabídla tato rozkošná miminka, tak vám o nich také něco napíši.

Tihle bodlinatí rytíři jsou u nás celoročně chráněni. Domů je můžete vzít jen ve vyjímečných případech: na podzim, kdy mláďata z letního vrhu nestačí dosáhnout zazimovací hmotnosti, což je nejméně 600g, když zůstanou v létě malí ježci bez matky a tehdy, když je zvíře poraněné.Musí vám být zřejmé, že pokud ježka vezmete domů, budete se o něj starat zhruba 6 měsíců a na jaře ho vypustíte do přírody.

Dle našich měřítek nejsou ježci žádnými labužníky. Požírají různé brouky, dále jim chutnají někdy i zapáchající drobní živočichové. Jestliže má zvíře v zajetí jednostrannou stravu, pak si hůře zvyká ve volné přírodě.Ježci dorůstají do rozdílné délky a hmotnosti. Dospělí dosahují délky 30-32 cm, váhy kolem 1 600g. Potravu hledají ježci hlavně v noci, na trávníku a v křovinách. Tam nalézají žížaly, brouky, plže, housenky a larvy. Přijdou-li na hnízdo malých, ještě slepých myší, s chutí je zlikvidují. Nejsou však, jak se mnozí domnívají, lovci myší. Na to jsou příliš pomalí.

Jako každé volně žijící zvíře, má i ježek vnější a vnitřmí parazity. Nejčastěji jsou to blechy. S těmi, pokud jich nemá na sobě moc, se ježek vyrovná. Mnohem nebezpečnější jsou klíšťata. Ta ježka velmi oslabují. Jestliže zpozorujete v dubnu, nebo koncem března, dále pak v červenci či koncem června jak kolem sebe obíhají se silným funěním dva ježci, jedná se o námluvy. Ty trvají i několik hodin. Samotný akt spojení trvá jen několik okamžiků. Pak se oba ježci rozejdou a jdou si každý svou cestou. Nějaké manželské vztahy neuznávají. Péči o mláďata zajišťuje po celou dobu matka. Ježci se rodí za 30, max. 34 dnů a čerstvě narozená mláďata jsou zcela bezbranná. Váží 15-20 g, jsou slepá, hluchá a holá. Bodliny se objevují dvě hodiny po narození. Vidět začínají malí ježci po 12 - 14 dnech.Uši jsou už vyvinuté.

Matka kojí mláďata asi 40 dnů a ta postupně v doprovodu matky opouštějí rodný pelíšek. Zcela osamostatnění jsou ve stáří sedmi týdnů. Někdy je matka musí vystrkovat z hnízda, aby se konečně osamostatnili. Samička vrhne mláďata dvakrát do roka, ale není to pravidlem.V jednom vrhu bývá od

 3 do 11 mláďat, ale ta nemohou být dostatečně živena a tak uhynou. Většinou přežije 5-6 mláďat.Každý ježek žije v určitém revíru a tam se zdržuje po celý rok. Velikost revíru je dána množstvím potravy, kterou mu příroda v daném místě nabízí. Někdy urazí ježek za noc i několik kilometrů. Ježci v oklí se neznají a jeden druhému se vyhýbají. V prvních nočních mrazících si ježci hledají zimní úkryt. Bez zimního spánku by museli zemřít hladem a zmrznout.

Kde je třeba i na malém prostoru příležitost pro úkryt a dostatek potravy, tam se ježek cítí dobře.Takové podmínky nabízejí zahrady v přírodním stavu. Hlavně když jsou členité a skýtají tak ježkům dostatek úkrytů. Proto nacházíme ježky často v blízkosti lidí, nikoliv kvůli lidem samým, ale kvůli jimi 

vytvořeným životním prostorám.

Přes svůj bodlinatý kabát má ježek dost nepřátel: výra, kunu, lišku, psa. Ti jsou schopni ježka zlikvidovat. Také divoce žijící kočky ohrožují nedospělá mláďata.Nepřítel číslo jedna je však automobil. Každoroční jatka na našich silnicích nesvědčí o dobrém vztahu člověka k ostatním živým tvorům. Někdy by stačilo tak málo - sundat nohu z plynového pedálu.

Poznatky o životě ježků jsem získala z užitečné publikace paní Zdeny Dvorské nazvané Pomoc prosím! Tato obdivuhodná žena zasvětila život pomoci ježkům, kteří jsou v ohrožení života, nemocní, nebo nejsou jen dost připraveni na zimní spánek ve volné přírodě. Za to ji patří můj obdiv.

Barčin příběh

Budu vám vyprávět příběh mé kamarádky Barči. Je to potomek kníračky Vendulky a křížence nejasného původu Bojara. Protože nikdo nevěděl, kdy k jejich spojení došlo, bylo těžké odhadnout kdy budou štěňata na světě. Tak se stalo, že Vendulčini potomci přišli na svět nekontrolovaně a bez vědomí Vendulčiny paničky.Ráno našla jen jedno štěňátko živé a Vendulka během dne odešla za svými štěňátky do psího nebe.Bylo to smutné, ale po Vendulce zůstala Barča. A ptáte se co s tím mám já? Pokoušela jsem se pomoci Barče v prvních dnech jejího života. Moje štěňata právě přestávala pít moje mléko a tak jsme zkusili jestli bude pít Barča. Ale nešlo to, štěňátko bylo příliš malé a slabé, nemělo sílu pít. Je to skoro zázrak, ale Barču udržela při životě její panička, která ji dávala mléko upravenou lahvičkou. No a dnes jsme s Barčou kámošky. Vaše Yorga

Tak tohle mrně je Barča pokoušející se pít. Byla jsem trpělivá ale Barče se nedařilo. Za mnou jsou moje spící štěňátka.

Pejsek, nebo ručník ?

Kreslené vtipy

Dárek k svátku

Dostala jsem dárek k svátku .... moc děkuji.

Sunny a Yorga

Sunny, původně Anny, se narodila jako nejmenší ze všech sedmi štěňátek.Byla mazlíček celé rodiny. Pečovali jsme s láskou o všechna štěňátka, ale Anny byla na prvním místě. Měla na zádečkách tři bílé puntíky a vypadala, jako by měla oblečené trikáče. Starší čtenáři jistě vědí, že trikáče se zapínaly vzadu na knoflíky. Byl to vlastně takový overal se zapínáním vzadu. Po celou dobu kojení jsme museli dávat pozor, aby se Andulka, jak jsme jí všichni nakonec říkali, dostala k máminým strukům. Silnější sourozenci byli dravější a lépe se prosazovali.Když jsme začali štěňátka zvykat nejdříve na krupicovou kaši a později na granule, Sunny dostávala svoji misku zvlášť. Brávala jsem si ji do kuchyně, abych ji měla pod dohledem.Jenže Andulka byla tak zvědavá, že víc než miska ji zajímalo, co je v kuchyni jiného než v jídelně, kde trávila svůj čas s ostatními sourozenci. Její miska byla vždy až na posledním místě. Díky tomu, zůstává stále štíhlá a pěkná i v dospělosti. To u bíglů nebývá zvykem. Jsou to pejsci s obrovskou chutí k jakémukoliv žrádlu.Samozřejmě, že nejraději by si dali to, co právě jí jejich pánečci. Naše Yorga má tak dobrý vztah k plné misce, že ji musíme hodně hlídat. Jenže, uhlídejte bígla, aby si tím svým pohledem někde něco nevyškemral. Vždyť to všichni, kdo máte bígla doma, jistě znáte.Noví majitelé dali Andulce jméno Sunny. Jsou to moc milí mladí manželé, až od Kutné Hory, kteří k nám pravidelně jednou za rok přijíždějí a berou Sunny s sebou. Následující fotka je pořízena právě při jedné jejich návštěvě.

Tento obrázek je tady díky Diddlince, která mě naučila, jak upravovat fotky na blog. Proto je jí věnován, jako poděkování za cenné rady .V pozadí obrázku je máma Yorga . Vpředu její roční štěně Sunny.

Tři krátké vtipy

-Prý jsi o mně řekl, že jsem zloděj. Je to pravda? -Je a není. -Jak tomu mám rozumět? Nevytáčej se. Je pravda, že jsi zloděj. Ale neřekl jsem to já.

Sedí dva přátelé v kavárně a čtou noviny. -Tady čtu, že Etna už zase soptí,- říká jeden. - No a?- řekne ten druhý. -Jaké no a? -No a... je to pro nás židy dobré, nebo špatné?

Jak se vede?- ptá se Kohn Roubíčka. -Děkuji za optání. Naopak dobře. -Co to znamená: naopak dobře? - Žena stůně, mně je dobře.