Ježkova miminka

Když už jsem vám nabídla tato rozkošná miminka, tak vám o nich také něco napíši.

Tihle bodlinatí rytíři jsou u nás celoročně chráněni. Domů je můžete vzít jen ve vyjímečných případech: na podzim, kdy mláďata z letního vrhu nestačí dosáhnout zazimovací hmotnosti, což je nejméně 600g, když zůstanou v létě malí ježci bez matky a tehdy, když je zvíře poraněné.Musí vám být zřejmé, že pokud ježka vezmete domů, budete se o něj starat zhruba 6 měsíců a na jaře ho vypustíte do přírody.

Dle našich měřítek nejsou ježci žádnými labužníky. Požírají různé brouky, dále jim chutnají někdy i zapáchající drobní živočichové. Jestliže má zvíře v zajetí jednostrannou stravu, pak si hůře zvyká ve volné přírodě.Ježci dorůstají do rozdílné délky a hmotnosti. Dospělí dosahují délky 30-32 cm, váhy kolem 1 600g. Potravu hledají ježci hlavně v noci, na trávníku a v křovinách. Tam nalézají žížaly, brouky, plže, housenky a larvy. Přijdou-li na hnízdo malých, ještě slepých myší, s chutí je zlikvidují. Nejsou však, jak se mnozí domnívají, lovci myší. Na to jsou příliš pomalí.

Jako každé volně žijící zvíře, má i ježek vnější a vnitřmí parazity. Nejčastěji jsou to blechy. S těmi, pokud jich nemá na sobě moc, se ježek vyrovná. Mnohem nebezpečnější jsou klíšťata. Ta ježka velmi oslabují. Jestliže zpozorujete v dubnu, nebo koncem března, dále pak v červenci či koncem června jak kolem sebe obíhají se silným funěním dva ježci, jedná se o námluvy. Ty trvají i několik hodin. Samotný akt spojení trvá jen několik okamžiků. Pak se oba ježci rozejdou a jdou si každý svou cestou. Nějaké manželské vztahy neuznávají. Péči o mláďata zajišťuje po celou dobu matka. Ježci se rodí za 30, max. 34 dnů a čerstvě narozená mláďata jsou zcela bezbranná. Váží 15-20 g, jsou slepá, hluchá a holá. Bodliny se objevují dvě hodiny po narození. Vidět začínají malí ježci po 12 - 14 dnech.Uši jsou už vyvinuté.

Matka kojí mláďata asi 40 dnů a ta postupně v doprovodu matky opouštějí rodný pelíšek. Zcela osamostatnění jsou ve stáří sedmi týdnů. Někdy je matka musí vystrkovat z hnízda, aby se konečně osamostatnili. Samička vrhne mláďata dvakrát do roka, ale není to pravidlem.V jednom vrhu bývá od

 3 do 11 mláďat, ale ta nemohou být dostatečně živena a tak uhynou. Většinou přežije 5-6 mláďat.Každý ježek žije v určitém revíru a tam se zdržuje po celý rok. Velikost revíru je dána množstvím potravy, kterou mu příroda v daném místě nabízí. Někdy urazí ježek za noc i několik kilometrů. Ježci v oklí se neznají a jeden druhému se vyhýbají. V prvních nočních mrazících si ježci hledají zimní úkryt. Bez zimního spánku by museli zemřít hladem a zmrznout.

Kde je třeba i na malém prostoru příležitost pro úkryt a dostatek potravy, tam se ježek cítí dobře.Takové podmínky nabízejí zahrady v přírodním stavu. Hlavně když jsou členité a skýtají tak ježkům dostatek úkrytů. Proto nacházíme ježky často v blízkosti lidí, nikoliv kvůli lidem samým, ale kvůli jimi 

vytvořeným životním prostorám.

Přes svůj bodlinatý kabát má ježek dost nepřátel: výra, kunu, lišku, psa. Ti jsou schopni ježka zlikvidovat. Také divoce žijící kočky ohrožují nedospělá mláďata.Nepřítel číslo jedna je však automobil. Každoroční jatka na našich silnicích nesvědčí o dobrém vztahu člověka k ostatním živým tvorům. Někdy by stačilo tak málo - sundat nohu z plynového pedálu.

Poznatky o životě ježků jsem získala z užitečné publikace paní Zdeny Dvorské nazvané Pomoc prosím! Tato obdivuhodná žena zasvětila život pomoci ježkům, kteří jsou v ohrožení života, nemocní, nebo nejsou jen dost připraveni na zimní spánek ve volné přírodě. Za to ji patří můj obdiv.