Silnice těsně po včerejší průtrži mračen. O malou chvíli dřív, tekla po silnici jedna souvislá, hnědá řeka.
Dvorek po dvoudenní činnosti tesaře. To nebude pergola, jak by se mohlo zdát, ale částečně zastřešený, otevřený prostor, kde máme v létě příjemné posezení. Pohled, který vám snímek nabízí je od dveří, které bývají v zimě zasypané sněhem a jen stěží se dají otevřít. Teď by se měla situace zlepšit.
A teď moje kytky. Tulipány začínají pomalu odkvétat a rododendron na sluníčku lehce ztrácí svoji barvu. Ale to nevadí, ještě mají rozkvést další tři, které jsou v polostínu a na které se nejvíc těším. Všechny tři jsem dostala k šedesátým narozeninám. Dva už loni kvetly , ale jeden ne a tak ani nevím, jaká to bude barva. Necháme se překvapit. Určitě se s vámi o tu krásu podělím.
Převislé jahody. Mladé sazenice, které jsem loni vypěstovala z odnoží dva roky starých rostlin.
Tak jsem zvědavá, jestli jsem to letos s těmi muškáty trefila. Mám je v samozavlažovacích truhlících a tak po každém dešti z nich vylévám vodu, aby neuhnívaly kořínky.
Tohle je nový clematis-plamének, který měl být podle obrázku zapíchnutého v květináči krásně růžový pod názvem "Nelly Moser". No v zahradnictví, kde jsem ho koupila jim to řeknu, ale jsou v tom možná nevinně. Jmenovky mohl přehodit i nějaký zákazník. Alespoň mám důvod si koupit ještě ten růžový. Normálně by se mě to nepovedlo, jelikož můj muž není nakloněn mé vášni. I když, abych byla spravedlivá, je už trochu nahlodán. Měl za úkol koupit jednu sazenici bakopy a ejhle, přinesl dvě a ještě převislou lobelku. Dělá kluk pokroky.
Tohle je moje místo, kde relaxuji, chytám bronz a z ulice zcela neviditelná, maskovaná truhlíky, povytahuju rostlinky očima, abych z nich měla radost co nejdříve. Taky tady někdy čtu nebo ... Co myslíte? No jasně, háčkuju, jak jinak.
Protože práce pokročily, zdá se, že už nás voda nezaskočí. Je podbito a nahoře je fólie.Klidně se můžou i čerti ženit. Definitivní podobu uvidíte až s kytkama a po úklidu.
Mám pro vás ještě pár fotek, které s přístřeškem nesouvisí, ale nemohla jsem je nepřidat. Myslím, že se mi podařil docela vzácný úlovek. Jen asi hodinu po poledni jsem vyfotila velmi vzácného živočicha , kterého je možné vidět převážně v noci. Jak jsem se dočetla, je to u nás velmi vzácný mlok skvrnitý, který se vyskytuje jen v nadmořské výšce do 1000 m. Je to robustní obojživelník s krátkými končetinami, poměrně dlouhým a silným ocasem a malou hlavou se zakulacenou tlamou a vypouklýma očima.Svým zbarvením se blízce podobá americkým axolotlům a stejně jako u nich má jeho barevné skvrnění funkci varovnou a odrazující. Obývá výhradně vlhké lesní lokality, louky v blízkosti vodních toků, jezírek nebo studánek, kam klade každoročně svá vajíčka.Jeho potravou se stávají nejčastěji malí až středně velcí bezobratlovci (žížaly, drobný hmyz, pavouci, červi a slimáci), které usmrcuje vysoce účinným jedem. Za ty slimáky ho mám ráda a budu si celou jeho rodinku v zahradě hýčkat. Myslím, že se u nás zabydlel proto, že máme ve skalce nevelké jezírko a má u nás klid. Yorgu asi ještě nepotkal.
Tak tady je ten můj krasavec.
Pokud si o tomto obojživelníkovi, pro kterého platí tzv. Bernská konvence, která jej uznává přísně chráněným druhem u nás, budete chtít přečíst víc, pak zajděte na
www.wikipedia.cz , odkud jsem čerpala.
