Novinky z mé dílny

Tak blog zase funguje a podařilo se mi vložit dva obrázky právě dokončených motýlků a vánočních ozdob.

Předlohy na požádání zašlu.

Začátek zimy

Právě začala zima. Teploty tomu zatím neodpovídají, ale co není, může být. A aby nás zima nezaskočila, je potřeba se na ni důkladně připravit. Zemský jabka, jak se tady u nás říká bramborám už jsou ve sklepě. Ovoce je zkapalněné v podobě meruňkovice. Meruňky u nás nenajdete, ale jsou dobří přátelé, kteří meruňky mají a vypomohli. U nás se letos švestky neurodily a tak bychom neměli nic na zahřátí a spálení červa. Včera jsme všemu tomu snažení nasadili korunu a porazili čuníka. Takhle to začalo

a takhle to skončilo dnešním vyuzením klobásek.

Tak a teď už se můžou čerti ženit a Martin může klidně přijet na bílém koni. I kdybychom sněhem zapadli, hlady už neumřeme.

Listopadová fotosoutěž

Je tu další soutěž, kterou jsem avizovala už v říjnu. Tématem jsou "Barvy podzimu" a fotografie můžete posílat na adresu yorga@seznam.cz do 10.11. Opět budeme soutěžit anonymně ale do mailu mi jméno napište. Děkuji .

Motýlci

Ve zprávě autorovi jsem měla vzkaz tohoto znění:

"Motýlci jsou moc pěkní. Prosím tě, pošli mi popis. Děkuji, Zdena"

Ráda bych motýlky poslala, ale nevím komu. Mailová adresa chybí. Takže milá Zdeno, příště nezapomeň nechat mailovou adresu. Pokud se vrátíš na moje stránky, zajdi si na http://yorga.blog.cz/0704/nekolik-predloh Tam najdeš předlohy k motýlkům.

Barvy v zahradě

Nabízím vám pohled do naší, sluncem zaplavené zadrady. Už toho tady k vidění moc není . Pozornému divákovi však neunikne, že mezi slepicemi je opět kohout. Zatím se kluk chová slušně a já doufám, že to tak taky zůstane. Zahradou vytrvale brouzdá naše Yorga, protože se ráda vyvaluje na chodníčku, zvlášť, když je tak hezky. Dnes skutečně bylo moc krásně. Ráno sice chladno, ale kolem poledne se dalo jít ven i v tričku. Samozřejmě ne nadlouho. S květenou už to jde z kopce. Klematis má ještě posledních pár kvítků, vytrvalé jsou nějaké drobné kopretinky a před domem kateřinky. Už to nebude dlouho trvat a budu vám prezentovat zahradu pod sněhem. Jindy touto dobou už poletuje, ale letos si dává na čas. Žeby to globální oteplování?

Klematis letos překvapil. Kvete od jara nepřetržitě.

Dušičky

2. listopad je pevně zakotven v kalendáři, jako Památka zesnulých, nebo-li Dušičky. V tento den projevujeme úctu všem svým zemřelým a na našem území se tak děje už od dob pohanských. Tehdy se na hroby kladly kamínky, dnes klademe kytice a věnce a rozsvěcujeme svíce.

Tato tradice je pozůstatkem Keltů, kteří ve starověku obývali západní, střední a částečně i jižní a východní Evropu včetně našeho uzemí. Keltové slavili Samhain v noci z 31. října na 1. listopadu. Ve starém keltském kalendáři se tímto slovem označoval také měsíc listopad, přesněji řečeno první tři týdny tohoto měsíce a toto slovo znamená "Konec léta". Samhain byl hranicí mezi dvěma hlavními periodami, létem a zimou. Pro Kelty byl začátkem nového roku, a byl vnímán také jako doba, kdy se stírá hranice mezi světem živých a mrtvých. Věřilo se, že se duše zesnulých v tento čas vracejí na zemský povrch a naopak, živí mohou navštívit podsvětí. Když byla na začátku 1. stol.n.l. keltská území dobyta Římany, začaly se prolínat keltské a římské zvyky a ke svátku Samhain se začal slavit i konec úrody. Během dalších asi 500 let se šířil vliv katolické církve. Papež Bonifác IV. se chtěl zbavit pohanských zvyků a pro období Samhainu vytvořil nový svátek - svátek Všech Svatých, který měl staré zvyky nahradit. Ale lidé to vyřešili tak, že prostě slavili svátky oba. V 16. století už byly svátky prolnuty tak, že se slavily jako jeden. Tolik k tomuto svátku ze zdroje: http://cs.wikipedia.org

V naších krajích patří k svátku Dušiček i uplakané počasí, které umocňuje význam vzpomínky na naše zemřelé. Dlouhá tradice mně vede k tomu, že jsem tento svátek zmínila i na svých stránkách. A nemůžu, než zmínit i to, že tradice se mají dodržovat. Tak, jak k nám kdysi vpadl Děda Mráz a nedávno zase Santa, pomalu se k nám vkrádá Halloween. Nemám nic proti tomu, aby ho lidé slavili v zemích, kde vznikl, především v anglicky mluvících zemích - jak v Irsku a Británii, tak i např. ve Spojených státech, kam tento svátek přenesli irští emigranti. Ale já jsem ze staré školy a ctím tradice. Já, budu stejně jako dřív, o Vánocích čekat na Ježíška a teď budu slavit Dušičky. Jste na tom podobně nebo vás víc oslovuje Halloween?

Je po oslavách

Včera jsme oslavili 90. výročí vzniku samostatného československého státu (1918). Nechci se tady zabývat vším , co se u příležitosti oslav tohoto výročí konalo, jen bych se chtěla zamyslet nad tím, co pro nás Čechy, tento den znamená a jak vidíme souvislosti. Sledovala jsem čás jednoho televizního pořadu a zaujaly mně postoje některých občanů. Byla jim položena otázka, zdali můžeme být hrdi na to, že jsme Češi a jestli může někdo z dotázaných říct konkrétně na co je hrdý. Pokud tedy hrdý je. Můžu vám říct, že jsem byla dost překvapená. Překvapovali mně nejen mladí, kteří ve většině odpovídali, že nemají pocit, že by mohli být na něco hrdí, ale i lidé středního věku měli podobný názor. Položila jsem si otázku, jestli je to s námi opravdu tak špatné, že kromě toho, že máme dobré pivo, hokej, olomoucké tvarůžky, bižuterii a sklo, nemáme být na co hrdí ? Tak totiž zněla většina odpovědí dotázaných. Je pravda, že na některá období v naší historii moc pyšní být nemůžeme, ale cožpak na tom jiné národy nejsou podobně? Když to vezmu z dlouhodobého historického hlediska, tak si myslím, že máme být nač hrdí. Já můžu za sebe říct, že jsem hrdá na to, že jsem Češka. A když jsem stejnou otázku položila mé čtrnáctileté vnučce, tak mi bez zaváhání odpověděla, " ano babi, jsem hrdá, protože mluvím jedním z nejtěžších jazyků." Pravda, na to jsem ani já nepomyslela. Nebýt 28.října, možná by byl náš národ poněmčen a slovenský pomaďarštěn a krásná čeština a mazlivá slovenština by byly zapomenuty. Ráno jsem byla na blogu "babinec". Je tam fotka pražských mostů. Je to nádherný pohled na stověžatou Prahu. Copak ani na to, že máme tak krásné hlavní město s množstvím památek nemůžou být mladí lidé hrdí? Vždyť je jezdí obdivovat celý svět. Dalo by se toho vyjmenovat mnoho, ale vy to jistě uděláte ve svých komentářích.

PS. A to jsem ještě opoměla zmínit pouliční dotazy na to, proč máme 28.10. volno. Našli se i tací respondenti, kteří nevěděli, že 28.10. je státní svátek a co oslavujeme. A pozor! Nebyli to žádní dementní staříci. Dotazovaní byli mladí a lidé středního věku.