Je po oslavách

Včera jsme oslavili 90. výročí vzniku samostatného československého státu (1918). Nechci se tady zabývat vším , co se u příležitosti oslav tohoto výročí konalo, jen bych se chtěla zamyslet nad tím, co pro nás Čechy, tento den znamená a jak vidíme souvislosti. Sledovala jsem čás jednoho televizního pořadu a zaujaly mně postoje některých občanů. Byla jim položena otázka, zdali můžeme být hrdi na to, že jsme Češi a jestli může někdo z dotázaných říct konkrétně na co je hrdý. Pokud tedy hrdý je. Můžu vám říct, že jsem byla dost překvapená. Překvapovali mně nejen mladí, kteří ve většině odpovídali, že nemají pocit, že by mohli být na něco hrdí, ale i lidé středního věku měli podobný názor. Položila jsem si otázku, jestli je to s námi opravdu tak špatné, že kromě toho, že máme dobré pivo, hokej, olomoucké tvarůžky, bižuterii a sklo, nemáme být na co hrdí ? Tak totiž zněla většina odpovědí dotázaných. Je pravda, že na některá období v naší historii moc pyšní být nemůžeme, ale cožpak na tom jiné národy nejsou podobně? Když to vezmu z dlouhodobého historického hlediska, tak si myslím, že máme být nač hrdí. Já můžu za sebe říct, že jsem hrdá na to, že jsem Češka. A když jsem stejnou otázku položila mé čtrnáctileté vnučce, tak mi bez zaváhání odpověděla, " ano babi, jsem hrdá, protože mluvím jedním z nejtěžších jazyků." Pravda, na to jsem ani já nepomyslela. Nebýt 28.října, možná by byl náš národ poněmčen a slovenský pomaďarštěn a krásná čeština a mazlivá slovenština by byly zapomenuty. Ráno jsem byla na blogu "babinec". Je tam fotka pražských mostů. Je to nádherný pohled na stověžatou Prahu. Copak ani na to, že máme tak krásné hlavní město s množstvím památek nemůžou být mladí lidé hrdí? Vždyť je jezdí obdivovat celý svět. Dalo by se toho vyjmenovat mnoho, ale vy to jistě uděláte ve svých komentářích.

PS. A to jsem ještě opoměla zmínit pouliční dotazy na to, proč máme 28.10. volno. Našli se i tací respondenti, kteří nevěděli, že 28.10. je státní svátek a co oslavujeme. A pozor! Nebyli to žádní dementní staříci. Dotazovaní byli mladí a lidé středního věku.