První pokusy

Není to sice žádná sláva, na žádné chlubení to není, ale je to tady. Snad ty mé pokusy vezmete na milost.

Znáte ho?

Je jen málo disciplín, které tento muž, jehož jmého dnes hledáme, neovládal. Byl malířem, sochařem, architektem. Nebyla mu cizí ani hudba, fyzika, astronomie či anatomie. Rozhodně to není celý výčet oborů, které tento geniální muž ovládal. Z jeho pera vzešla v roce 1492 studie, nebo chcete-li náčrt proporcí lidského těla. Takzvaný Vitruviánský muž. Myslím, že nápověda stačí, kdybych napsala, že jeho obraz... ale to už bych prozradila příliš mnoho. Víte kdo je tím mužem?

Jako první odhalila tajemství Lenka - Skaut68 a tak si o tomto talentovaném muži můžeme říct něco víc.

Narodil roku 1452 a zemřel roku 1519. Jeden z nejvýznamnějších italských umělců renesance a světového malířství se nacházel od roku 1516 na dvoře Františka I. ve Francii.Byl nemanželským synem notáře Sera Piera a venkovanky Catariny.

Otec jej ale uznal za vlastního a zajistil mu všeobecné vzdělání. O jeho dětství se nedochovaly žádné zápisy, a tak se o jeho mladických letech můžeme pouze dohadovat. O mladém Leonardovi se ví jen tolik, že byl příjemného vzhledu a tak silný, že mohl ohýbat železné pruty.

Zdroj: http://cs.wikipedia.org

Dokončených Leonardových děl se zachovalo velice málo, například jeho první samostatné dílo Klanění tří králů z roku 1481-82, zůstala pouze první podmalba. Za jeho prvního pobytu v Miláně vznikla dvě díla Madona ve skalách a nástěnná malba olejem Poslední večeře v klášteře Santa Maria delle Grazie, jedno z nejslavnějších Leonardových děl. V něm se pokusil charakterizovat psychický stav apoštolů v momentě Kristovy věty: "Jeden z Vás mě zradí". Roku 1503 začal pracovat na portrétu Mony Lisy. Na tomto obraze ho proslavil její tajemný úsměv.

Leonardo se také věnoval studiu anatomie, připravoval velké dílo o anatomii člověka ze kterého se uchovalo na 800 kreseb. Jako první se zabýval proporcemi lidského těla, které dával do souvislosti s mechanikou pohybu. Zabýval se i technickými obory: optikou a hydrostatikou, projektoval pevnostní stavby a navrhoval různé válečné nástroje.
Zdroj: http://referaty.atlas.sk

Fotky mého vnuka

Měla jsem na návštěvě svého nejmladšího, dvanáctiletého vnuka. Rád fotí a myslím, že o tom už i něco ví. Já jsem se nechala poučit a dozvěděla jsem se i to, že se svým foťákem můžu fotit i makro. To bylo překvapení! Doufám, že chlapeček nebude moc zuřit, protože nemá rád, když jsou fotky bez rámečku. Ale pár jeho fotek sem musím dát. Prvních pět fotek je jeho dílo. Ostatní jsem fotila já. Foceno je všechno na naší zahradě. Pavoučka si přinesl na ruličce od toaletního papíru a na té ho taky vyfotil.

A teď několik mých fotek ze zahrádky

Rododendron a azalka teprve začínají kvést. Snad za pár dní uvidíte celou tu nádheru.

Suchý zip

A je tady nová rubrika nazvaná Perličky. Tady budete nacházet různé zajímavosti z historie objevů, ze života panovnických rodů, společenské smetánky a všeho, co je už jednou za námi, ale co stojí za připomenutí nebo osvěžení paměti. Budete možná vyzváni i ktomu, aby jste uhodli osobnost , dobu ve které se událost odehrála atd. Tak jako například dnes. Docela by mne zajímalo, jestli už někdo z vás o původu vzniku suchého zipu slyšel.

Všichni dobře známe lopuch. Jeho květy jsme jako děti trhaly a házely po sobě. Jistě víte, že na teplácích velmi dobře držela jeho semena, která jsou zakončena drobounkými háčky. Proč nás to někoho nenapadlo, že by se této vlastnosti mohlo využít. Na tomto pricipu je totiž založen suchý zip. Jeho autor si toho všiml na procházce se psem, kdy v psí srsti zůstala zachycená sememna. Když se na semena podíval pod mikroskopem, uviděl ty drobounké háčky. A v tom ho napadlo, jak by se to dalo využít. Nový vynález byl na světě. Ví někdo z vás, jak se ten bystrý muž jmenoval a odkud pochází? Chvíli vás budu napínat, ale nakonec vám to prozradím.

Poslední okénko do světa

Dnes naposledy otevírám okénko do světa. Zájemci o tuto rubriku mohou její obdobu najít na stránkách www.petulkaaevulka.blog.cz . Chci svůj blog oživit jinou rubrikou. Zatím na ni pracuji, ale slibuji, že se brzy dočkáte.

Kdo to ví, ať odpoví, kam se to poslední okénko otevřelo.

Při této příležitosti děkuji Hance, která vždy věděla o jakou památku se jedná a přidala vyčerpávající komentář. Bylo to poučné, ale všechno jednou končí a nové začíná. Snad vás bude bavit i nová rubrika.

Reportáž z čarodějnic

V našem životě se v poslední době všechno nějak zpožďuje. Svátek švagra Jiřího jsme oslavovali teprve dnes a slet a následné upalování čarodějnic se rovněž konal až dnes. Vzhledem k tomu, že jsem čarodějnice na penzi, do převleku jsem nešla. Už druhý rok to přenechávám mladším sousedkám. Ale po krátké oslavě jmenin jsem se chystala k ohni, kde bývá vždy výborná zábava.

Tento záměr překazila Yorga. Když jsem stahovala fotky do počítače z venku se ozývaly takové zoufalé zvuky, jako by Yorga byla v posledním tažení. Vyběhla jsem na zahradu a Yorga pobíhající jako šílená kolem plotu štěkala a vyla. Kolem našeho domu šel cizí pes se svým pánečkem. Tato její reakce naznačila, že jít na hřiště k ohni a vzít ji s sebou je nemyslitelné. Bude tam krom tohoto psa i spousta jiných a to by bylo hotové peklo. Sama doma zůstat taky nemůže, protože velice přesně rozlišuje, kdy odjíždíme autem, což ona nerada, protože výjezdy má spojené s návštěvou veteriny a kdy mizíme z domu jen tak. Proto jsem na hřiště poslala manžela samotného a já jsem se pustila do brouzdáni internetem a napsání tohoto článku. Naše čarodějnice mají rok od roku lepší a lepší garderóbu a o košťatech ani nemluvím. Letos tuto skvadru doplnili i tři zástupci mužského rodu. Byli to ti nejmenší v popředí fotografie. A tady je obrazová ukázka.

První máj - lásky čas