Sv. Martin

Sv. Martin - život a legenda

11.11. - Martin Tourský se narodil r. 316 n.l. jako syn římského důstojníka v římské provincii Horní Panonie. V severoitalské Pavii získal vzdělání a seznámil se s křesťanstvím. Ve svých patnácti letech byl proti své vůli přijat k císařskému jezdectvu.
V legendě se praví, že jedné chladné noci v Amiens viděl promrzlého nahého žebráka. Svatý Martin neváhal a svým mečem rozetnul svůj plášť na dvě poloviny, z nichž jednu podal žebrákovi. Následující noci se mu zjevil Kristus, oděný právě do poloviny jeho pláště. Tato událost měla za následek, že se dal pokřtít. Ve svých dvaadvaceti letech byl propuštěn z armády a cestoval po celé Itálii a Dalmácii. Následně odešel do Francie a zde prožil většinu svého života. Deset let žil jako poustevník. Roku 372 přijal svatý Martin biskupský stolec v Tours. I po jmenování biskupem žil i nadále velmi skromně, jako mnich ve své chatrči poblíž řeky Loiry, kde později vzniklo opatství Marmoutier. Zemřel v 81 letech roku 397 n.l. v Candes u Tours.
Svatý Martin je patronem vojáků, koní, jezdců, hus a vinařů. Nejčastěji bývá zobrazen na koni s půlkou pláště a žebrákem.

Tolik legenda.

V našich končinách obyčejně "Svatý Martin přijíždí na bílém koni." Toto prastaré pořekadlo značilo, že v době, kdy tento světec slaví svůj svátek padal sníh a neodvratně se přiblížila zima.

Ke svátku sv. Martina odedávna patřila dobře vykrmená a upečená tzv."Martinská husa". Spojitost mezi svatým Martinem a husou nalezneme ve dvou legendách. Ta první legenda říká, že husy svatého Martina při kázání tolik rušily, že nyní pykají na svatomartinském pekáči. Druhá legenda říká, že se svatý Martin před svou volbou biskupem ze skromnosti skrýval v kurníku, ale husy ho svým kejháním prozradily.
Ať je to tak či tak, každopádně husa patřila a patří dodnes, k oblíbeným jídlům a je dobře, že se tato tradice udržela až do dnešních dnů.
Známé bylo i svatomartinské pečivo. Pekly se svatomartinské rohlíky nebo podkovy svatého Martina. Martinskými rohlíky obdarovávala děvčata své chlapce. Rohlíky byly většinou něčím plněné. Nejčastěji mákem.

Svátek svatého Martina není spojen jen s pranostikou vztahující se k příjezdu sv. Martina na bílém koni. 11. listopadu se také otevírají první láhve vína pocházejícího z podzimní sklizně. A pokud se mladé, svatomartinské víno vyvede, je naděje, že bude kvalitní celý ročník.

Tato tradice obnovená asi před čtyřmi lety není žádnou novinkou. Už v době císaře Josefa II. se na svatého Martina začínalo ochutnávat mladé víno. V tuto dobu totiž končila vinařům pracujícím u větších sedláků služba. Svatomartinské hody byly časem hodování a bujného veselí. Proč ne? Vždyť je to období, kdy sklizeň je již ve vinařských sklepech a za dveřmi klidný Advent s předvánočním půstem. A protože tento zvyk dopřávání si dobrého jídla a pití přetrval do dnešní doby, lidé si i dnes rádi v době vrcholícího podzimu připomenou tradici mladého vína a využijí ji k setkání s přáteli, k posezení ve vinárničce, nebo jen doma v kruhu rodiny.

Nevím jak u vás, ale u nás Martin přijel na bílém koni. Sněží, ale protože bylo teplo, a zem není zmrzlá, sníh taje.

Ten obrázek je jen pro ilustraci, aby bylo zdokumentováno, že opravdu padá. Jdu zadělat na martinské rohlíky plněné mákem.Kdyby jste někdo chtěl následovat můj příklad, recept na dobré kynuté těsto najdete ZDE .

Tři roky trvání blogu

Tak už s Yorgou strašíme na internetu třetí rok a já doufám, že nám to ještě chvíli vydrží. Původně to měl být blog o háčkování a našem pejskovi, ale nakonec se to zvrtlo a je tady taková podivná směsice všeho možného a taky nemožného. Při této příležitosti vám všem děkuji za přízeň, kterou jste mému blogu doposud věnovali a chci doufat, že tomu bude stejně i nadále.

Děkuji všem milým virtuálním kamarádkám a kamarádům  za milá slova a přáníčka. Jsem mezi vámi ráda a jen těžko bych se s vámi loučila.Proto budu svůj blog udržovat ze všech sil, protože, co si budeme namlouvat, jsem už tak trochu závislák.Přeji i vám, aby se vám dařilo své stránečky udržovat a neustále vylepšovat. 

Háčkovaná dečka "Patricie"

Dokončila jsem jednu dečku, kterou jsem začala někdy v září. Včera jsem dodělala poslední řadu, dnes naškrobila a vypnula. Háčkovaná je ze Sněhurky a její průměr je 29 cm. Já háčkuji dost pevně a háčkem 1,5, takže kdo háčkuje volněji a vezme si háček 2-2,5, může mít jeho dečka v průměru 38 cm. Pokud vás vzor zaujal, můžete si napsat o předlohu.

Před dokončením mám ještě jednu dečku, poněkud náročnější. Na tu si budete muset ještě chvilku počkat, ale myslím, že to bude stát za to. Chystám si ji na slavnostně prostřený vánoční stůl. Léčím si svůj podzimní neduh, sedím v teple u krbu a popíjím čajíčky. Díky tomu bude dečka včas dokončena.

Dnešní ráno...

Všude je bílo. V noci padal sníh a napadlo ho asi 10 cm. Je to krásné, ale taky je jasné, že zima už opravdu dorazila. Jdu odklízet sníh a pak se půjdeme ještě s Yorgou projít a foťák vezmu s sebou. Yorga si to bude užívat a tak se mi snad podaří i nějaké pěkné fotky, které najdete ZDE.

Víte o kom je řeč?

Muž o kterém se dnes zmíním se narodil 18.července 1552 ve Vídni. Ještě za otcova života byl v roce 1572 korunován na uherského krále a o tři roky později na krále českého a a téhož roku na krále římskoněmeckého. Po smrti svého otce usedá na císařský trůn.V roce 1583 se kvůli své intrikánské rodině přestěhoval do Prahy. Zde pobývá až do konce svého dramatického života. Na svém dvoře hostí takové osobnosti jako John Dee, Johannes Kepler, Giordano Bruno. Historikové ho považují za vzdělaného panovníka, ale také za podivína. Jeho příchodem do tehdy ještě provinčního města, nastává Praze slavné období. Praha se stává kulturním centrem Evropy a získává přívlastek "zlatá". Dnes asi nebude těžké uhodnout o kom je řeč.

Jasně, jedná se o Rudolfa II.

Císaře, který měl velkou zálibu ve sběratelství a zajímal se o astrologii, alchimii a esoterické vědy. Byl také velkým obdivovatelem žen, ale sňatkům se vyhýbal. Zvláště pak těm, které mu vnucovala jeho rodina. Měl mnoho milenek z nichž nejznámější byla Italka, Kateřina Stradová, dcera Jakuba Strady, který obhospodařoval a třídil Rudolfovy sbírky. Kateřina mu povila šest dětí. Byl Rudolf duševně nemocný? První známky psychických potíží se projevovaly zádumčivostí a objevily se už v roce 1580. Výbuchy zuřivosti, se střídají s uzavíráním se do sebe.Ve spánku vydává nelidské skřeky, špatně spí a často hovoří nesouvisle. Tprí stihomamem, má pocit, že ho chtějí otrávit. Opakovaně se pokusil i o sebevraždu. Historikové jeho psychický stav přisuzují příbuzenským sňatkům mezi rakouskými a španělskými Habsburky. Ani dnes není vše vyjasněno. Možná, že kdyby nebyl nucen usednout na trůn, který ho zatěžoval neustálým řešením politických konfliktů a mohl se věnovat jen svým zálibám, nemusela by jeho choroba propuknout naplno. Kdo ví...

Trochu legrační, že?

Víte komu, nebo čemu se říká :

Tak vám to prozradím. Je to zřejmě výraz brněnský. Moje maminka ho používala ve smyslu - hubeňour, neduživka, vyzáblina.A jak jsem si na ten výraz vzpomněla? Byla jsem na návštěvě v panelovém domě a musela jsem použít toaletu. Tam jsem zjistila, že to s blahobytem soudruzi nemohli myslet vážně, když tyto byty stavěli. Taková paneláková toaleta je opravdu jen pro "zébliky". Pokud má člověk nějaké kilo navíc, skoro by se na tom záchodě umlátil.

Pozdravy z jihu Moravy

Stejně jako v loňském roce jsem i letos požádala švagrovou Marušku o nějaké ořechy. Měli cestu k nám do "opičích hor" a tak jsem nesměle projevila přání, jestli by krom ořechů nevzali i petlahev s burčákem, pokud ovšem ještě nějaký zbyl. Mému přání bylo vyhověno. Vše jsem vyfotila a tady je malá ukázka toho, co se jim na zahradě a ve vinohradě urodilo.

Hrozny a kiwi jsou plné slunce, přeměněného na slaďoučký cukr a burčák, o tom ani nemluvím. Říká se, že by měl každý vypít sedm litrů burčáku každý rok. Tolik jsem tedy letos nestihla, ale čtyři litry to byly. Zlatá Morava...zvláště ta jižní.