Už nikdy samičku

Ani se mně o tom nechce psát.Jsme všichni smutní, protože opět nám uhynula samička chameleona jemenského při kladení vajec.Jeden den byla Xantipa v plné síle a bříško měla plné vajíček. Měli jsme radost, že se nám snad podaří odchovat nějaké malé chameleonky. Když je šel Míša druhý den krmit, měla Xantipa změněnou barvu a černé kolem očí.Ležela téměř bezvládně na dně terária a bylo vidět, že se snaží vytlačit vajíčka, ale zřejmě neměla sílu. Míša se pokusil do ní vpravit trochu vody s medem, který by jí měl dodat energii, ale už bylo všechno marné. Nestačili bychom s ní zajet ani na veterinu.Během chvilky přestala reagovat na cokoli a odešla. Zakopali jsme ji k té první samičce a zařekli se, že už nikdy více. Zato Rychlonožka se má k světu.

Ostatní obrázky jsou na www.esplanade.blog.cz

Pár fotek zahrady

Nádherný víkend a zahrada plná pomocníků.Zatím, co já jsem se starala aby měli co jíst, vnuk s přítelkyní pracovali v zahrádce.Lucka vyčistila chodník od plevele, který si vesele bujel ve spárách mezi dlaždicemi a taky spodní skalku. Míša vyčistil bazének pro rybky a kolem studny udělal suchou zídku. Na drtiči zlikvidoval všechny větve, které manžel ostříhal a nestačil podrtit. Prostě porvali spoustu práce a zahrádka prokoukla. Patří jim můj velký dík.

Neznáte někdo tuto rostlinku? Objevila se v zahrádce ve dvou barvách a nikdo ji nesázel. Asi to mají na svědomí ptáčci.

Letošní, první medobraní

Včerejšek byl opět ve znamení práce, práce a zase práce.

Všechno to starání a pečování o včelky přineslo letošní první ovoce. Vlastně med. Zapomenuto je rojení a patálie kolem něj. Přišla chvíle k nezaplacení a tou je vytáčení medu. Když se odvíčkuje plást a v něm se třpytí zlatavý med, to je ta pravá včelařova odměna. Med spolu s voskem provoní celý dům a to potom včelař zapomene na několikerá bodnutí včelkami i jiná příkoří, která musel snášet, jako např. lezení po žebříku při sundávání roje usazeného ve vrcholku stromu. Vraťme se však k vlastnímu medobraní. Rámečky se odeberou z úlu a přenesou se na místo, kde je připravený medomet. V našem případě do jídelny. Když jsme medomet pořizovali, koupili jsme nerezový na elektrický pohon. Je to dobře udržovatelné a pohodlné. Rámečky se vloží do útrob medometu, nastaví se rychlost otáček a med se odstředivou silou dostává z pláství do medometu a následně přes síta do nádoby na med. Zlatavá tekutina se po vytočení, nechá ustát a pak už zbývá jen přelít do sklenic a expedovat. Obdarovat sousedy, rodinu a blízké přátele a když něco zbude, tak prodat. Máme početnou rodinu a tak kdo ví, kolik toho zbude k prodeji. Když jsme začínali, nepočítali jsme, že budeme nějak moc úspěšní, ale po loňských zkušenostech i když jaro nestálo za nic, jsme se poučili a nezůstali nepřipraveni. Nechali jsme si udělat vlastní samolepky, nakoupili sklenice a víčka a jak to všechno vypadá je patrno z fotek. Květový med je jako zkapalněné slunce a chutná báječně.

Tato várka je připravena pro nejbližší sousedy. Při dosavadní rekapitulaci je stav takový. Ze dvou včelstev na kterých jsme začínali a doufali, (alespoň manžel doufal) že to tak zůstane, je rázem osmero velmi silných včelstev. Tak to alespoň zhodnotili naši zkušenější poradci. Uvidíme co přinese další průběh sezóny....Pro jistotu jsou objednány dva další úly.

Floxy

Momentálně krom pampelišek, které jsou všude kam oko dohlédne, kvetou ve skalce floxy. Doufám, že je nezlikviduje krtek, který ve skalce řádí. Nikdo nemáme srdce ho vyhrábnout, když si dělá kopeček a ťafnout ho a proto jsem si objednala plašidlo na myši a krtky. Je to solární plašítko a tak jsem zvědavá, jestli bude mít na krtka ten správný účinek a dobrovolně se odstěhuje. Má to dosah v okruhu 30m. Vychází to tak, že ze skalky by se mohl nastěhovat manželovi do brambořiště. Jen aby si pod plašítkem nevybudoval ložnici. 

Letos mi poprvé po několika letech vykvetla magnolie. Měla jsem z toho velkou radost, kterou mně překazil mrazík. Sežehl květy už minulý týden. Všimla jsem si toho až dnes.

Yorga je zvědavec a je mi stále v patách.

Kalimera a mulardeny

Dnešní poledne bylo u nás hektické. Opět se jeden roj včel zavěsil na kadlátku a do toho šrumce kolem roje přivezli 12 kuřat brojlerového typu, kterým se říká kalimero a 10 kačen mulardenů. Už jsem se jich nemohla dočkat, ale přivezli je bez varování a jediné co mě s tím smířilo, že je dovezli až před dům. Myslela jsem, že si pro ně budu muset jet do Prostějova, kde mají svozové místo. Jsou to prcci a údajně třítýdenní. Nemůžu to posoudit, protože taková kuřata jsem ještě nikdy neměla. Bude to legrace, protože jsem jim nasypala plné korýtko a kuřata se od něj nehnula. Zobala, zobala a zobala. Za chvíli bylo krmítko prázdné. Kačenky se teprve rozkoukávají. Ty se ke krmítku moc nehrnuly. Uvidíme zítra. V kurníku mají každý svůj prostor. Původně jsem si myslela, že je oddělovat nebudu, ale mezi kuřaty je jedno černé a jedna z kachen je začala ozobávat. Tak mají mezi sebou přepážku. Udělala jsem pár fotek a tady jsou.

Odvázala jsem se...

Konečně jsem se odvázala a pustila žilou vlastní peněžence. Už dlouho jsem koketovala s myšlenkou na zakoupení nového, trochu rychlejšího PC. Moc peněz jsem do toho vrazit nechtěla a tak jsem volila kompromis. Připojení nemám nejrychlejší. Přes pevnou linku slabé 2Mbity a tak nějaké dělo by stejně nemělo cenu. Filmy nestahuju, hry nehrám, a na to, co potřebuji je to dostačující. Když už jsem byla v tom nakupování a neutratila jsem tolik, dovolila jsem si koupit i novou TV. U nás se totiž díváme každý na svou. Manžel na sport a já na pár svých seriálů, nebo nějaký dobrý film.Ta moje TV už byla vysloužilá stařenka a tak odešla na odpočinek. Tak a teď tady sedím a trápím se. Svůj starý počítač už jsem měla v malíčku, teď se učím všechno znovu, protože je tady všechno jinak. Operační systém Windows 7 mně pěkně zamotává šišku. Než si to všechno ohmatám, bude to chvíli trvat. Na větší display jsem si zvykla rychle, je to paráda a počítačová sestava All-in-One mně náramně vyhovuje, protože šetří místo na pracovním stole. Už i tak toho mám na něm dost a bedna, kterou jsem měla pod nohama a zavazela, taky zmizela.

No vida, zase jsem pokročila o něco dál. Našla jsem místo, kam se ukládají obrázky a tak jsem ho mohla vložit.

Ještě jsem nestačila uspořádat šňůry, ale i na ně dojde. Předěláním jedné zásuvky se hodně vyřeší. Šikla by se i nějaká polička na krabičku satelitního přijímače. Té se snad dočkám od vnuka. Ale to nejspíš až v zimě, až se nebude dat dělat na střechách.

A tohle je ta nová TV. Ani ta nebyla drahá, takže můžu říct že jsem pořídila za málo peněz, hodně muziky.

Rojení

Dva poslední pěkné dny přinesly do naší rodiny poněkud zmatek. V pátek se vyrojily jedny včely. A jak jinak, než kolem poledne a včelař nikde. Manžel odjel po desáté hodině do Brna a já, nic netuše, jsem v kuchyni připravovala oběd. Vnuk Míša(14), který mně moc pomohl se skalkou přiběhl ze zahrady a hlásil "babi, ty včely nějak divně hučí." No jistě, hučely, protože se rojily. Obrovské mračno včel létalo ve skrumáži kolem kadlátky. Naštěstí nepříliš vzrostlé. Asi po hodině se začaly usazovat. Nepříliš šťastně. Místo aby udělaly hrozen, roztáhly se po kmeni. Protože manželovi jen přicmrndávám, nevěděla jsem co s tím. Jestli to snese odklad až se vrátí, nebo s nimi budu honem muset něco udělat. Chtěla jsem spustit poplach a odvolat manžela z Brna. Na první pokus to nevyšlo, jelikož si nechal mobil doma. Jak jinak? Když u nás o něco jde, muž je buď v Itálii na kole, nebo na lyžích v Jeseníkách a nebo na pracovním obědě bez mobilu. Naštěstí jsem sehnala mobil na jeho kolegu a u toho oběda jsem je vyhmátla. Za hoďku byl muž doma a to už byly včelky všechny na stromě. Tak se převlékl do mundůru, nasadil kuklu a jal se je smetat do rojáčku. Zadařilo se, ale to nebylo zdaleka celé dobrodružství. V sobotu se vyrojily další dvoje včely a oba roje se usadily na jiné kadlátce, ale ty už udělaly krásné hrozny, které se daly pěkně sundat. Nejdříve do pytle a pak přesypat do nových úlů.Jeden jsme si museli vypůjčit od kamaráda, protože čekáme na zásilku dalších dvou nových úlů i s nástavky. Při tom druhém rojení už jsem zapomněla fotit. To proto, že jsem sledovala manžela, jak s tím zápolí a očekávala jsem, že si něco pěkného vyslechnu. Původní manželovo prohlášení totiž bylo " dobře, tak ať je po tvém, ale maximálně patery včely, víc ani rana". No a teď máme osmery. Až všechno skončilo, řekl : " a ty mně nechoď na oči." To jako já. Dnes je neděle a už je smířený se vším. Má si to líp hlídat. Kdyby včas vylámal matečníky, mohl mít jen ty patery. Ale abych mu nekřivdila. Pořád je ještě začátečník a chybami se člověk učí, ne?