Trochu změny nepoškodí

Při procházení vašimi blogy jsem se zastavila také na blogu fotografující Jitky, http://jihei-innatura.blog.cz a tam jsem uviděla krásnou kočku. Vynořila se mi vzpomínka na jeden prodloužený víkend v Rakousku. Tehdy nás vzal kamarád se svojí manželkou do lázní Blumau. Nebylo to jediné zastavení v Rakousku. Cestou jsme také přespali na jednom statku. Bylo to tak před patnácti lety, kdy jsem měla velkou touhu zakoupit koně pro děti, aby měly veselejší pobyty na naší chalupě. To přespání mě mělo od toho nápadu odradit. Mělo být spojeno se vším, co ke koním patří a na dovršení toho záměru měla být noc přečkána v konírně na slámě.Jenže to chlapcům nevyšlo. Žádná stáj nebyla k mání a tak se mělo spát v seně nad chlévem s kravami. Pro případ, kdybych to neustála, byl zajištěn i komfortní pokoj. Jenže já jsem řekla, že kdyby to bylo v konírně, klidně tam přespím, ale s kravami nechci mít nic společného, ani seník. Ten večer byl nádherný, bylo teplo a my jsme seděli venku pod hvězdami s lahvinkou dobrého vína a probírali jsme život. Kolem nás pobíhalo několik koťátek, která jsem se pokoušela přivolat, abych si je mohla pohladit a pochovat. Jenže volání či, či, nějak nefungovalo. Koťata na nás nechápavě zírala a mě nenapadlo, že volání na kočku nemusí být mezinárodní. Ráno nám paní majitelka statku připravila výbornou snídani a já jsem se lámanou němčinou zeptala, jak u nich volají na kočky, že za námi žádná na zavolání nepřišla. Vše se vyjasnilo. Na rakouské kočičky se volá muci, muci. Bylo jasné, že se svým či,či jsem byla úplně vedle. Tak to jen tak pro změnu, aby jste tady nenacházeli stále jedno a to samé zvířátko. Pro ilustraci jsem použila starou fotografii kotěte naší sousedky.

Sára má novou deku

Sára dostala novou deku. Přivezla ji snacha se synem. O tom, že se Sáře trefili do vkusu nemůže být pochyb. Evidentně si to užívá.

Aby jste si nemysleli, že jen spím, jsem taky za modelku.

A ještě jedno krátké video s Mikeškem. Je to dvanáctiletý Yorkšírek a už si se mnou vůbec nechtěl hrát. To nechápu...

Sára boduje

Myslím, že tohle video nepotřebuje komentář. Sára se na něm předvedla v plné parádě. Vnuk mě naučil udělat video ve foťáku a syn vkládat ho na Youtube.com. Díky tomu můžete vidět to, co vidíte.

Sára v akci

Sára se osmělila a počáteční zdrženlivost při vypouštění kačen a kuřat z kurníku je ta tam.Zjistila, že za plotem na ni nemůžou a tak je stále přidrzlejší.Vyšťourá každý slepičák, který je blízko plotu. Na první fotce se zdá, že kuřata jsou z návštěvy Sáry pěkně vykulená.

Aby to nebylo stále jen o Sáře, tak něco málo ze zahrady.

Kalamity Sára

Už jsem se zmínila v komentáři, že dnes se Sára vyznamenala hned ráno.Než jsem vykonala ranní toaletu, strhla z topení ohranu proti přepětí se záložním zdrojem. Je to těžká krabice se zásuvkami pro připojení Tv, PC, tiskárny a další elektroniky. Kdyby to padlo na Sáru, bylo by možná i po ní. Slyšela jsem ránu a manželovo rozčilování, ale co se vlastně stalo jsem zjistila až jsem chtěla zapnout počítač. Bylo mrtvo a tak jsem zkoumala proč a hned jsem byla v obraze. Musela jsem celou ochranu vyřadit a pozapojovat všechny spotřebiče jen tak na dvě prodlužovačky. Bude se to muset řešit globálně. Jenže to není jen tak. Musí nám být nakloněny všechny hvězdy, muž na to musí mít náladu a je ještě spousta jiných okolností za kterých se to může řešit.

Když jsem zprovoznila PC mohla jsem si přečíst vaše milé komentáře ale mezi tím už byla Sára ucaplovaná vším tím trháním papírů, vláčením deky po zemi a dalšími jejími oblíbenými zábavami, že se chtěla pochovat a uspat. Tak jsem se Sárou v levé ruce pravou bušila do klávesnice, abych vám odpověděla na komentáře k včerejšímu článku.Dokonce se mi usínání podařilo pravačkou vyfotit.

Doufám, že pro dnešek už si to Sára vybrala a další kalamita nebude. Jinak se obávám, že by páneček po návratu z Brna, kam jel k medicinmanovi šílel "radostí ".

Nevím jak u vás, ale tady je jen 13°C. Takže jsme si včera zatopili v krbových kamnech. To byla pro Sáru obrovská novina a kamna obcházela z daleka. Dokonce nevrle pomručovala. Kamna se ji očividně nelíbila. Ovšem do té doby, než zjistila, že je to sice neznámá věc, ale dost užitečná, neboť vydává příjemné teplo a dá se u ní v bezpečné vzdálenosti hezky ležet a vyhřívat si kožich.

Objevování světa

Sára objevuje svět. Zahradu i s drůbeží už má zmáknutou dokonale. Už zjistila, že se tam dá občas najít nějaká kostička, kterou slepice vyhrabou ze své ohrady a hlavně a to je pro Sáru stejně důležité, jako to bylo důležité pro Yorgu, dají se vyšťourat i slepičáky.To musí být ohromná lahůdka, protože odtud ji nikdy nedostanu jinak, než tak, že ji vezmu do náruče a odnesu. Cestou ke slepicím si přivoní ke kytkám

.

Ještě se zastaví u jezírka, kam počítám jednou spadne a pak už upaluje ke slepicím, abych ji náhodou nezastavila.

Konečně se smířila s vodítkem a tak jsme si vyrazily na malou procházku. Potkaly jsme jedno kotě, které se nechtělo nechat očuchávat a vystrčilo drápky. Nezapomnělo prskat a Sára se dala na útěk.Pak jsme potkaly jednoho starého psa, který je naštěstí kluk, tak se nechal očuchat bez protestování. Sára se zřejmě po zkušenosti s kotětem držela zpátky a nezkoušela na něho svoje pokusy o hrátky. Potom už jsme míjely jen chalupáře sklízející dřevo. Ti ji trochu obdivovali a jak jsme byly z jejich doslechu, jala jsem se Sáru cvičit na jednoduchý, cha, cha, povel " k noze"! Protože věděla, že mám v kapse pár voňavých granulí, docela nám to šlo. Dokonce několikrát respektovala i povel "sedni". Vždy dostala granulku byla spokojená. Moji kapsu s granulemi přímo hypnotizovala.Na zahradě jsem ji pustila z vodítka a do ní jako když střelí, rázem byla u slepic. Odtud přivolávání nefungovalo. Granule negranule. Slepičáky jsou asi vábnější. Abych ji dostala domů, sypala jsem pár granulí z výšky do její nerezové misky. To funguje dokonale. Letěla tak, že by si nožky přelámala.

A tato fotka dokumentuje závěr dne. Unavená Sára se postaví na zadní nožky, předníma se opře o moje koleno a to znamená, "pochovat". Když si ji vezmu do náruče položí hlavičku na moje rameno a usne jako špalek. Za chvíli ji položím do pelíšku a ona dál spokojeně pochrupuje. Zatím je to příjemné mazlení, ale pokud to bude vyžadovat až bude mít 15 až 20 kg, tak nevím, nevím.

Sára je Hanačka

Aby tady měla Sára úplnou dokumentaci, musím ještě zapsat, že se narodila 1.5.2011 na Hané. Jak se jmenují její stvořitelé nevím. Je totiž bez PP, pro neznalé, nemá průkaz původu. To nám ale nevadí. Že je čistokrevná je poznat a oba rodiče byli k vidění u chovatele. Co nám ale vadilo bylo to, že neměla základní očkování a proto jsme zajeli za naším veterinářem, aby tak učinil a taky aby Sáru prohlédl. Odčervená byla a tak mohla absolvovat první očkování. Za tři týdny si to zopakujeme. Pan doktor nás upozornil, že možná bude pospávat a bude trochu apatická. Apatie ? Tak ta se tedy nekonala. Sára si po cestě trochu zdřímla a pak následovalo rodeo. Tentokrát si vzala do parády podprdelník. Dnes ji opět padl do oka a molitanová výplň už to nepřežila. Zachránila jsem jen obal.

A když už toho bylo dost, ustlala jsem ji do pelíšku její oblíbenou deku, se kterou dělá taky ráda alotria a vyčerpaná konečně usnula. Že by apatie se zpožděním?

Zdá se, že ztratila hlavu...

Ba ne, má ji. Tak dobrou noc.