Objevování světa

Sára objevuje svět. Zahradu i s drůbeží už má zmáknutou dokonale. Už zjistila, že se tam dá občas najít nějaká kostička, kterou slepice vyhrabou ze své ohrady a hlavně a to je pro Sáru stejně důležité, jako to bylo důležité pro Yorgu, dají se vyšťourat i slepičáky.To musí být ohromná lahůdka, protože odtud ji nikdy nedostanu jinak, než tak, že ji vezmu do náruče a odnesu. Cestou ke slepicím si přivoní ke kytkám

.

Ještě se zastaví u jezírka, kam počítám jednou spadne a pak už upaluje ke slepicím, abych ji náhodou nezastavila.

Konečně se smířila s vodítkem a tak jsme si vyrazily na malou procházku. Potkaly jsme jedno kotě, které se nechtělo nechat očuchávat a vystrčilo drápky. Nezapomnělo prskat a Sára se dala na útěk.Pak jsme potkaly jednoho starého psa, který je naštěstí kluk, tak se nechal očuchat bez protestování. Sára se zřejmě po zkušenosti s kotětem držela zpátky a nezkoušela na něho svoje pokusy o hrátky. Potom už jsme míjely jen chalupáře sklízející dřevo. Ti ji trochu obdivovali a jak jsme byly z jejich doslechu, jala jsem se Sáru cvičit na jednoduchý, cha, cha, povel " k noze"! Protože věděla, že mám v kapse pár voňavých granulí, docela nám to šlo. Dokonce několikrát respektovala i povel "sedni". Vždy dostala granulku byla spokojená. Moji kapsu s granulemi přímo hypnotizovala.Na zahradě jsem ji pustila z vodítka a do ní jako když střelí, rázem byla u slepic. Odtud přivolávání nefungovalo. Granule negranule. Slepičáky jsou asi vábnější. Abych ji dostala domů, sypala jsem pár granulí z výšky do její nerezové misky. To funguje dokonale. Letěla tak, že by si nožky přelámala.

A tato fotka dokumentuje závěr dne. Unavená Sára se postaví na zadní nožky, předníma se opře o moje koleno a to znamená, "pochovat". Když si ji vezmu do náruče položí hlavičku na moje rameno a usne jako špalek. Za chvíli ji položím do pelíšku a ona dál spokojeně pochrupuje. Zatím je to příjemné mazlení, ale pokud to bude vyžadovat až bude mít 15 až 20 kg, tak nevím, nevím.