Začala jsem pracovat na Velikonocích

Stále mě něco odvádí od přípravy na Velikonoce. Zase jsem se nechala zlákat na další obal na mobil. Barevně by sice mohl být klučičí, ale provedením to neodpovídá. Tento bude můj.

Teď už ale opravdu končím s blbůstkama, a pokud by mě nějaká napadla, dám si po rukách.

Pár vajíček jsem sice uháčkovala, ale to pořád nestačí, protože nezůstala doma. Fotky nejsou moc kvalitní. Detaily se špatně fotí. Když je světla moc, je to špatně, a když je ho málo, taky špatně. Takže to berte jen orientačně.

Kukaň jsem nechala ještě na vajíčku, není naškrobená a taky je vzor čitelnější.

Většina vajíček je háčkovaná z obuvnické nitě. Je to jemné jak pavučinka. Jen ta jedna - vlevo je z Moniky.

A tohle už nemá s velikonočními přípravami nic společného. Jen takové zátiší s barometrem.

Opět přišel bílý kůň...

..a zalehl nám celý dvůr. Celý včerejší den, až do půlnoci se sypal drobný sníh a zase je co odhazovat.

Ráno jsme se probouzeli do krásného dne, dokonce se sluníčkem. Paráda.

Když jsme posnídali, Sára v předtuše, že už se nic dalšího jíst nebude, zalehla na bednu na dřevo a čekala, až páneček naštípe třísky a zatopí v krbu. Před kamny pak bude polehávat celé dopoledne.

Obal na mobil

Měla bych plést, ale zase jsem se neprozřetelně chytla háčku, vybalila nové příze, a ne a ne se toho háčku pustit. Srdíčka už jsem předvedla, ale stránka Fizule je tak nakažlivá, že jsem si střihla jeden romantický obal na mobil a jedno srdíčko na srdíčku. Obal, ani srdíčko zatím nemá jistou majitelku, ale určitě se bude hodit třeba jako dárek.

Pro kluka to asi nebude, že?

No a aby to nebylo jen tak, zkouším taky přivolat jaro. Snad ten motýlek modrásek trochu pomůže.

Na závěr sladká tečka z lístkového těsta, potřeného trochou rozpuštěného másla, medu a skořicového cukru. Zavinuté jako štrůdl, rozřírnuté podél a upletený cop ze dvou pramenů. To celé stočené do věnečku, potřené rozšlehaným vajíčkem a upečené. To bylo jen na zkoušku při pečení klasického štrůdlu. Ale vyšlo to a chutnalo.

Může za to Valentýn?

Ať jdu na blog kterékoliv z vás, všude samá srdíčka. Jedněmi jsem se nechala inspirovat, abych za vámi nezaostávala. Valentýna neslavíme, ale budiž, srdíček není nikdy dost. Okoukala jsem je u Blanky . Trošku jsem je ozvláštnila korálky.

K dokonalosti těch Blančiných mají ta moje daleko, ale ta další už budou lepší. :-)

Další krásná srdíčka jsem našla u Fizule

A v zahradě jsem ukořistila strakapouda. Byli tam dva, ale jeden zase frnkl dřív, než jsem zaostřila.

Kalamita

O víkendu to bylo ještě fajn, silnice suché, a tak jsme se dočkali i návštěvy Danečka s Lucinkou.

Ten čas utíká jako voda, Daneček už má čtyři měsíce. Tentokrát u nás zůstali celý víkend. To dítě je moc hodné, zřejmě spokojené, protože ani nepláče a spinká celou noc. Asi v půl osmé večer se napapá a spinká do sedmi, osmi hodin do rána. Nebudí se s pláčem. Je samý úsměv, na rozdíl od některých jiných mužských z naší rodiny.

Moje háčkované hračky našly nakonec uplatnění v postýlce.

Sára si užívá teplíčka u krbu...

To byl víkend, ovšem včera a dnes je to divočina.

Včera měl jet Míša na pohovor do firmy, která nabízí práci pro tesaře. I při nejlepší vůli nebyl schopen vyjet tím naším pověstným kopcem. Musel se omluvit a dnes to zkoušel znovu. Vyjel až napočtvrté. Teď netrpělivě očekávám s jakou se vrátí domů.

První pokus o vyjetí kopce

Kola prokluzují... silničáři tady byli někdy kolem čtvrté hodiny nad ránem, ovšem za tu dobu opět sníh připadl, a na silnici je rozježděný sníh a pod ním ledovka. Na vrcholu kopce poslal Míša SMS - OK. Takže vyjel a snad dojel i na místo pohovoru.

Sníh padá nepřetržitě dál, a to dost hustě. Za oknem to vypadá hezky, přímo idylicky, ale být účastníkem silničního provozu musí být o nervy...

Změny na Blog.cz

Od doby, kdy došlo ke změnám na www.blog.cz jsem zanedbávala návštěvy některých vašich blogů, protože jsem se nemohla smířit s tím, že dostat se k novinkám už není tak jednoduché, jako dřív. Ne všichni jste si totiž na svém blogu nastavili možnost zasílání novinek mailem. Je to škoda, protože mnohé blogy, které jsem navštěvovala ráda a pravidelně mně teď chybí. Času je totiž stále méně a méně, a tak považuji to nastavení za velmi praktické. Na mail mi přijde upozornění, že na mém oblíbeném blogu je něco nového a tak tam hned skočím. Zvažte tuto možnost, aby komunikace mezi spřízněnými dušemi nevázla.

Sára a Sam

Sára si dnešek opravdu užila. Na návštěvu přijel Sam se svojí paničkou. Sam je asistenční pes a má, na rozdíl od naší divošky, vychování. Sára byla až otravná, jak na Sama dorážela, aby si s ní hrál, a on to nějakou dobu trpělivě snášel. Jen na ni občas zavrčel. Jsou zhruba stejně staří, ale Sam je dvakrát tak velký jako Sára. Vidíte sami.

Sníh je tentam, a na zahradě je jen bláto. Podle toho vypadá sklo ve vedřích na dvorek. Už aby zase zamrzlo. Nebo, ať už je raději jaro.